Když mě pak v jeden den zavedly archeologické povinnosti ráno z J. Hradce do Českých Velenic a po obědě do Rancířova, bylo nutné ujet téměř 250 km. Vím, není to mnoho, ale řady archeologů se takováto situace s cestováním mezi lokalitami netýká.

Když už jsem se zmínil o Rancířově, vzpomněl jsem si na zdejší kostel, který se díky původní podobě z 15. století řadí mezi tzv. kostely opevněné. V České republice jich známe několik desítek, na území našeho regionu pak přibližně deset. O opevnění některých z nich se dá polemizovat, ale u některých je tato funkce více než jasná.

Danou tématikou se v České republice zabývá archeolog Martin Čechura z Plzně a památkář Jan Sommer z Prahy. S jejich svolením jsem nahlédl do postupně vytvářeného seznamu a představím vám ve stručnosti alespoň některé z méně známých lokalit na území našeho regionu. Osobně jsem prováděl průzkum opevněných kostelů na Slavonicku a Dačicku, kterým se dnes budu věnovat detailněji. Ty si také bezesporu zaslouží zařazení do zmíněného seznamu.

Opevněné kostely

Přesná definice k takovéto stavbě vlastně neexistuje. Logicky však z názvu vyplývá, že se jedná o církevní stavbu, která byla uzpůsobena k obraně, jako možné místo posledního útočiště obránců. Ať už díky střílnám ve věži, dřevěnému ochozu se střílnami, zpevnění dveří pomocí závory či dokonce zabezpečením stavby obvodovou hřbitovní zdí se střílnami. Logicky vzato, díky pevným kamenným základům kostelů mohla být místem úkrytu pro místní obyvatele každá takováto stavba.

Kolegové předpokládají, že by opevněným mohl být například kostel sv. Bartoloměje v Kunžaku, protože tato lokalita neměla žádné hradby. Tuto hypotézu bych osobně považoval ze velice diskutabilní. Pak by totiž opevněnými musely být i kostely ve Studené, Strmilově a v řadě dalších míst našeho regionu. Jisté je, že se Karlu Kůčovi podařilo v kostele v Kardašově Řečici objevit kapsu na závoru za ostěním vchodu do sakristie. Prokazatelně způsob ne zcela běžného zabezpečení vstupu. Jako další opevněné kostely kolegové uvádí sv. Ottona v Deštné, sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici, Zvěstování P. Marie v Budči, hřbitovní kostelík v Nových Sadech u Písečného či původní kostel Nanebevzetí P. Marie ve Slavonicích. Právě ten měl být místem poslední obrany pro zdejší obyvatele v době, kdy ještě nebyl dokončen systém městských hradeb. Kostely s dochovanými střílnami v průčelí věže naleznete například i v Dačicích či Lomnici nad Lužnicí.

Průzkum muzea

Opevněným kostelům jsem se detailněji věnoval během prováděné dokumentace hrádků a tvrzí na Jindřichohradecku. Jedná se o téma úzce specializované, málo známé a velice zajímavé. Pro dnešní díl seriálu jsem vybral čtyři lokality.

Rancířov (u Písečného) – rozkládá se na jihojihovýchodní výspě našeho regionu. Zadíváte-li se pozorně na věž zdejšího kostela Nanebevzetí P. Marie, dozajista poznáte, že původně byla ukončena dřevěným ochozem uchyceným na kamenných krakorcích. Ve věži hranolového tvaru zakončeného stanovou střechou jsou jasně patrná střílnová okna. Původní jednolodní obdélníková církevní stavba je datovaná do 15. století, její mladší úpravy pak k roku 1765.

Bílkov (u Dačic) – když vyplenil roku 1444 Hynek Ptáček z Pirkštejna zdejší hrádek situovaný na ostrožně nad potokem Vápovkou, nezbylo než zde najít jiné útočiště pro případ obdobných pohrom. Volba byla prozaická. Jedinou další pevnou stavbou, která mohla na přelomu 15. a 16. století splňovat alespoň základní fortifikační podmínky, byl zdejší románsko – gotický kostel sv. Jana Křtitele. Vše nasvědčuje tomu, že při něm původně stála dřevěná věž, která byla až roku 1803 nahrazena kamennou.

Lipolec (u Dačic) – v dominantní poloze nad obcí stojí kostel sv. Lamberta. Byl vystavěn v období gotiky a již v této době mu byly vtisknuty jasné fortifikační prvky v podobě svrchní části s dřevěnou galerií na dřevěných krakorcích. Objekt byl přestavěn po r. 1860. Stavba je jednolodní, obdélníková, s polygonálně uzavřeným presbytářem. Věž je čtyřboká, vybudovaná z lomového kamene bez omítky.

Lidéřovice (u Českého Rudolce) – zcela ojedinělou stavbou je zdejší kostel sv. Linharta s kamennou ohradní hřbitovní zdí rozšířenou o opěráky, s jasně patrnými zbytky střílen a původně dřevěnou fortifikační nástavbou. Pod kostelem směrem k obci jsou doposud znatelné stopy bývalé cesty a zbytky obranného příkopu.

Některé z historických pramenů uvádí, že kostel byl vystavěn před rokem 1332 díky Vilému z Landštejna. „Byl založen zajisté za účelem opevňovacím s důkladností, jež věky přetrvala. Dlužno tudíž řadit zdejší kostel k nemnohým kostelním tvrzím. Ze strany kostnice, kde příchod býval, jsou stopy příkopu.“

Objekt byl ještě ve II. polovině 15. století zasvěcen sv. Jiří. Po výrazné přestavbě v poslední čtvrtině 15. století získal podobu obdélného dvoulodí s pětiboce uzavřeným presbytářem. Po obvodu kostela jsou kamenné opěráky, věž je hranolová, dříve nejspíš mívala dřevěný ochoz. Na území našeho regionu jde svým způsobem o unikát, který vám, stejně jako další výše popsané lokality, doporučuji za typ na zajímavý jarní výlet.

Vladislav Burian, archeolog