Předchozí
1 z 3
Další

Rybník Vajgar

Koupání v jindřichohradeckém Vajgaru v létě znepříjemňuje zelená voda i vrstva bahna.Koupání v jindřichohradeckém Vajgaru v létě znepříjemňuje zelená voda i vrstva bahna.Zdroj: Deník/Jana Urbanová

Odbahnění rybníku Vajgar, úpravu jeho břehů a přiblížení lidem je jedním z několika cílů, které si vytyčil současný starosta Michal Kozár už při nástupu do funkce. Přestože město má vodní plochu o velikosti 47 hektarů ve svém středu a logicky by se tak nabízela možnost koupání, Hradečáci si o tom zatím mohou nechat jen zdát. Rybník je v letních vedrech permanentně zelený a na jeho dně je navíc velká vrstva bahna, která žádné takové aktivity neumožňuje. Vajgar tak využívají pouze rybáři nebo veslaři, kteří ale často loděmi drhnou o dno. „Rybník nám v létě zelená, protože nánosy bahna už jsou tam poměrně velké. Je to ale rozsáhlá investiční akce, takže to nebude až tak jednoduché. V případě, že se podaří sehnat příslušné dotační tituly, budeme muset respektovat podmínky, které stanoví,“ nastínil jindřichohradecký starosta. Město bude muset vyřešit také otázku, kam s vytěženým bahnem. Rybník naposledy odbahňovali před více něž 40 lety. Současně s odbahněním radnice řeší také proměnu okolí rybníka a plánuje lokalitu více zpřístupnit obyvatelům i turistům a zároveň ji zatraktivnit. Za tímto účelem vznikla i pracovní skupina. „Minulý rok se sešla skupina Vajgar 23, která zpracovala základní rámec požadavků z hlediska rybářů, turistů nebo sportovců, a teď bude potřeba vypracovat minimálně základní studii, kterou by bylo možné projednat s dotčenými orgány. Jak by se s rybníkem nakládalo, co s jeho břehy, co by kde šlo udělat. Mluvíme o práci minimálně na dva roky, než bychom se dostali k samotné realizaci,“ nastínil Michal Kozár. Do budoucna by tak mohla kolem Vajgaru nebo skrz něj vzniknout lávka, u jeho břehů pak i nějaké restaurační zařízení.

Překladové nádraží

Nikdy nedostavěné překladové nádraží v Jindřichově Hradci.Nikdy nedostavěné překladové nádraží v Jindřichově Hradci.Zdroj: Deník/Lenka Novotná

Lokalitou, která Jindřichovu Hradci nedělá dobrou reklamu, je pozůstatek totalitní stavby překladového nádraží. Torzo objektů zarostlé stromy a další vegetací mělo být původně zázemím logistického centra se sklady. Propočty ale během stavby ukázaly, že v regionu Jindřichohradecka není takový průmysl, aby se terminál využil. Stavba tak několik desítek let chátrá. Budova bez oken je rájem pro sprejery i nejrůznější existence a uvnitř přespávají lidé bez domova. Kolem se povalují zbytky betonových skruží a dalších stavebních materiálů, které měly posloužit k dokončení. Objekt patří Správě železnic, která už má o dalším osudu chátrajících zbytků areálu jasno. „Mohu potvrdit, že Správa železnic má na uvedený objekt vydaný platný demoliční výměr. Zhruba v polovině letošního roku by tak mělo dojít k odstranění torza nedokončeného překladiště,“ potvrdil Deníku tiskový mluvčí organizace Dušan Gavenda. Nikdy nedokončené stavbě kontejnerového překladiště musela na začátku 80. let dokonce ustoupit řeka Nežárka. Oblouk řeky byl narovnán a zmizelo i několik budov.

Kostel svatého Jakuba

Na kostel svatého Jakuba je smutný pohled, z objektu padá omítka a místo oken jsou drátěné sítě.Na kostel svatého Jakuba je smutný pohled, z objektu padá omítka a místo oken jsou drátěné sítě.Zdroj: Deník/Jana Urbanová

Dalším místem, které by si v Jindřichově Hradci zasloužilo lepší péči, je kostel sv. Jakuba nad Mertovými sady. Jde o místo posledního odpočinku zdejší větve Černínů a zároveň oblíbenou vycházkovou lokalitu místních. Kostel na první pohled vypadá smutně a zanedbaně, opadává z něj omítka, schody se rozpadají a místo skel v oknech jsou jen ochranné drátěné sítě, které stavbu chrání před nezvanými návštěvníky. Chátrající rodinná hrobka členů významného rodu je téměř po celý rok zamčená. Čas od času se ale v letních měsících otevírá veřejnosti. Spolek pro obnovu památek na Jindřichohradecku se snaží pořádáním kulturních akcí a finančních sbírek toto krásné a historicky významné duchovní místo obnovit. Na nutné, různě závažné opravy vnitřního zařízení kostela ale nezbývají prostředky. Novogotický kostel svatého Jakuba nechal mezi roky 1859 a 1860 vystavět hrabě Karel Evžen Černín a proměnil ho v rodovou hrobku. Po roce 1945 byl kostel několikrát vykraden a ostatky členů černínského rodu znesvěceny.