„Když jsem chodil do základní školy, tak dva moji učitelé a můj otec byli transportováni do koncentračního tábora do Buchenwaldu. Jediný otec se vrátil. Jindřichův Hradec byl velmi okleštěný. Nikam se bez povolení nemohlo, jediná volná cesta byla na Jarošov nad Nežárkou. Jinak vlakem se nesmělo vystoupit například v Děbolíně. Německá byla také Horní a Dolní Pěna, Horní Žďár a Číměř, česká byla až Lásenice,“ vzpomíná na tehdejší Jindřichohradecko.

V roce 1950 nastoupil k pomocnému technickému praporu (PTP), protože byl podle tehdejšího označení takzvaně politicky nespolehlivý.

„Otec mě a mému bratrovi tehdy říkal, kam se chystáme, že už za nás vojnu odsloužil. Bojoval totiž za 1. světové války a byl u Československých legií v Rusku.“

Služba u PTP nebyla procházka růžovým sadem. Pojetí Černých baronů Miloslava Švandrlíka prý vůbec neodpovídá. „Švandrlík byl až u takzvaného technického praporu, ale u PTP byly podmínky daleko tvrdší. Chodili jsme pracovat v hadrech, které se zrovna našly, takže třeba v ruských nebo německých uniformách. Pracovali jsme na stavbách nebo v lese. Měl jsem štěstí, že jsem nemusel do dolu, protože hodně mých kamarádů to tam zasypalo.“

V roce 1952 měl ukončit vojenskou službu, přišlo však zklamání. „Řekli nám, že jsme přidrženi na zvláštní cvičení na neurčito. Propuštěni jsme byli až po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953,“ zakončil své povídání o službě u PTP pamětník.

MILOSLAV HIRSCH

Narodil se v roce 1928 v Jindřichově Hradci. Od roku 1935 navštěvoval Základní školu v Janderově ulici. V roce 1939 zabrali budovu školy Němci. Byl proto nucen přejít do 1. základní školy. V roce 1950 nastoupil na vojnu k pomocnému technickému praporu, kde byl až do roku 1953.