Před několika dny našli u českobudějovického Jiráskova jezu na Vltavě tělo utonulého muže, který zmizel, když se šel v noci koupat. Při hledání pomáhali po jeho zmizení i záchranáři s cvičenými psy.

Vlčák Rex na přídi policejního člunu pozorně nasával vzduch nad hladinou Vltavy a hledal mrtvolný pach. Spolu s ním byla na přídi třicetiletá Jana Šmídová z Netolic, členka Jihočeské záchranné brigády kynologů, která psa cvičí.

Jednu chvíli se pes napřímil, znervózněl a začal kňučet. Je možné, že jsme zrovna v té chvíli byli nedaleko hledaného mrtvého muže?
Rex něco cítil. Ale když najde, co má najít, tak začne štěkat. Nebyla jsem ale tehdy úplně přesvědčená, že našel. Sice kňučel, byl nervózní, čuchal po hladině, nakláněl se, ale nebyl si úplně jistý. Ani já si nebyla jistá.

Jak pes ví, co má pod vodní hladinou hledat?
Vnímá polohu těla psovoda vedle sebe, takže ví, co má dělat. Vnímá i to, že má na sobě dečku na hledání. Ví, co má hledat – hledá mrtvolný pach. A pokud ho ucítí, tak začne štěkat nebo se začne nějak projevovat. A konkrétní psovod, jak zná svého psa, tak ví, že našel.

Dali jste Rexovi před pátráním očichat třeba tričko pohřešovaného muže?
Kdepak. Tenhle zásah cvičíme na chemické tablety, takže ten pach psi znají. Lidský mrtvolný pach, který používáme při výcviku, je udělaný chemicky.
Napřed psovi musím vysvětlit, který pach chci, aby značil. On ho potom hledá, když jsme společně na člunu.

Muž se ztratil několik dní předtím, než jste po něm pátrali. To se musí se psím hledáním čekat, až se v těle něco začne dít?
Ne, to není rozhodující. Kdybychom ho šli hledat hned další den, tak už tam tenhle pach je.

Jak byste Rexe odměnila, kdyby se tělo mrtvého muže našlo?
Určitě bych ho velice pochválila. Buď pak dostane pamlsek, nebo míček, o který se s ním tahám, a to má za odměnu. Pohraji si s ním. Hlavní je ale veliká pochvala.

Na člunu jste po určité době říkala, že pes je už unavený. Jak moc je tohle pátrání pro psy náročné?
Je to namáhavé psychicky. Fyzicky jsou na tom dobře, ale čenichání unavuje jejich psychiku. Potom se Rex také nadýchal kouře z motoru, začal frkat a odmítal mi pak lézt dopředu na člun. Tak jsem akci ukončila, aby si na chvíli odpočinul.

Zažili jste spolu v minulosti i jiné pátrací akce než jenom takovouhle na člunu? A byli jste už někdy někoho hledat v zahraničí, jako se jezdí třeba při zemětřeseních?
Zatím jsme byli jenom v České republice. Hledali jsme ztracené lidi v lese . Ale nikoho jsme nenašli. Prohledávali jsme určená místa, kde ale pohřešované osoby nebyly. Pes je na tohle vycvičený, takže se jedná o naplnění jeho výcviku.

Myslíte si, že pátrací činnost vašeho Rexe těší?
Určitě. Je to pro něj samozřejmě lepší, než kdyby měl být zavřený někde v kotci. Je to pro něj zábava a zároveň i završení výcviku, kterému se přes rok věnujeme. Baví ho to.

Jak dlouho již svého Rexe máte a jak jste se k němu dostala?
Rexovi je devět a půl roku a já ho mám od štěňátka, takže zhruba devět let. Mým snem bylo pořídit si německého ovčáka. Tak jsem si ho pořídila. Rex byl bez papírů, bez průkazu. Nejdřív jsem s ním dělala všestranný výcvik. Protože je ale bez průkazu původu, neměli jsme možnost v některých zkouškách dále pokračovat. Tak jsem začala hledat výcvik, kde nevadí, že pes je bez průkazu původu a může pokračovat dál. Přes známé jsem narazila na Jihočeskou záchrannou brigádu kynologů, kde od té doby také působím.
Teď už mám doma ještě další roční fenku.

Nejste profesionální záchranář. Kde pracujete a jak se tyhle akce slučují s vaší pracovní dobou?
Pracuji jako účetní. A mám štěstí na šéfa, který mě pokaždé pustí.