Všechny však považují za své vlastní. Těšit se dnes mohou také již z 35 vnoučat. Jejich velké rozhodnutí starat se o další děti začalo v roce 1980.

„Pěstounská peče byla v České republice uzákoněna v roce 1979 a my jsme si první dítě vzali v roce 1980. Četla jsem tehdy o pěstounství v novinách, a tak jsem se ptala manžela, zda by s tím souhlasil. A on souhlasil,“ vzpomíná Anna Fürstová.

Doma má nyní na stálo jen tři děti, takže se jí početná domácnost velmi zúžila. Nejvíce se doma s manželem starali o 12 dětí.

„Pěstounství je velké dobrodružství, protože každé dítě je jiné. Mám radost z toho, že všichni si říkají bratře a sestro, pomáhají si a mají se rádi,“ říká Anna Fürstová.

K pěstounství inspirovali manželé Fürstovi také své dva biologické syny. Ti se rovněž starají o děti v pěstounské péči. Některé z dětí šly do světa, jiné zůstaly poblíž rodičů, pravidelně se však všichni setkávají.

„Chceme, aby přijeli domů alespoň dvakrát do roka. Většinou se setkáváme o Vánocích, rodinných oslavách a svatbách,“ popisuje Karel Fürst. Se svatbami se v rodině roztrhl pytel zejména za poslední roky. Nic neobvyklého nejsou ani dvě svatby do roka. Svobodných dětí mají Fürstovi nyní již jen pět.

Manželé Fürstovi byli za svou péči o děti také oceněni. Ve Vladislavském sále Pražského hradu získali v roce 2003 medaili za celoživotní občanskou obětavost a odpovědnost. Jejich příběh inspiroval také dokumentaristku Olgu Sommerovou, která o jejich rodině natočila film a napsala knihu O čem sní ženy. A dále byl jejich život předlohou pro knihu o pěstounství Prožívat několik životů.