Příběh brigádního generála Josefa Ereta měl být zapomenut, komunisté se ho chystali zatknout a postavit před soud. Generálu Eretovi se naštěstí podařilo i s rodinou emigrovat. Žil ve Spojených státech amerických a tam také v roce 1973 zemřel. Jeho ostatky byly tajně transportovány a uloženy do rodinného hrobu v obci Dýšina. Díky jeho rodině, cenným dokumentům a nejrůznějším badatelům bylo jméno generála Josefa Ereta očištěno a o jeho osudu se dozvěděla nejen široká veřejnost. „Jenom řízením osudu a jeho odvaze opustit významný post ve Vídni ho nepotkalo to, co potkalo mnohé generály. Z dochovaných materiálů je možné udělat si obrázek o tom, jaký byl generál Eret člověk, jaké hodnoty vyznával a jaký odkaz zanechal naší společnosti,“ uvedl generálův prasynovec Pavel Eret.

O osudu významného odbojáře a jednoho z velitelů Pražského povstání přesto stále mnoho lidí neví. „Generál Eret byl během první světové války příslušníkem československých legií v Itálii, později úzce spolupracoval s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem a Emilem Háchou. Za Protektorátu Čechy a Morava se angažoval v protiněmeckém odboji a v odboji pokračoval dál. Během svého života projevil nesmírnou dávku odvahy a hrdinství v boji za naši svobodu a vlast,“ řekl starosta Městského obvodu Plzeň 4 Tomáš Soukup.

Příjezd německých vojsk do Plzně 15. března 1939
Sníh, déšť a slzy provázely středu 15. března 1939 na západě Čech

„V současné době již máme s rodinou generála Ereta předjednáno, že bychom rádi na jeho rodný dům v Červeném Hrádku umístili pamětní desku. Pokud bude majitel nemovitosti souhlasit, sejdeme se s příbuznými pana generála a domluvíme se na tom, jak by měla pamětní deska vypadat,“ doplnil místostarosta čtvrtého plzeňského obvodu Zdeněk Mádr.

Kdo byl brigádní generál Josef Eret?
Generál Josef Eret byl výjimečnou osobností. Jeho vojenská kariéra začala mobilizací v roce 1914. V dubnu roku 1918 vstoupil do tehdejšího 31. čs. střeleckého pluku italských legií, později působil ve Vojenské kanceláři prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, intenzivně spolupracoval s Edvardem Benešem a následně s Emilem Háchou, především v charitativní činnosti ve prospěch rodin, jejichž živitelé pracovali v ilegalitě, byli zatčeni nebo nuceni uprchnout za hranice. Právě spolupráce s Edvardem Benešem byla trnem v oku jak nacistům, tak později komunistům. V roce 1945 společně s pplk. gšt. Františkem Bürgerem připravoval Pražské povstání a v oblasti Praha-Západ se stal velitelem pluku Revolučních gard. V roce 1947 byl byl povýšen na brigádního generála a ustanoven přednostou vojenského oddělení vyslanectví tehdejšího Československa ve Vídni. Na jaře 1948 generál opouští své působiště na základě varování, že bude zatčen komunisty. S manželkou proto emigruje a následuje ho také dcera s rodinou. Jejich cílovou destinací se staly Spojené státy americké. Generál Eret v odbojové činnosti pokračoval i nadále. 15. března roku 1973 umírá ve Washingtonu, jeho ostatky jsou tajně transportovány zpět do vlasti a za účasti jeho manželky a úzkého rodinného kruhu byly uloženy do hrobu. Plné rehabilitace se dočkal až v roce 2011.