VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pilotka ČSA: V úzké sukni se nedá do stroje sednout

Jindřichův Hradec – Když se před pár týdny objevila Hana Babčanová v Jindřichově Hradci na letišti s myšlenkou na pořádání akce na propagaci leteckého sportu, nemohla jsem si odpustit, abych právě ji pro rubriku Ženy v uniformě nevyzpovídala.

2.12.2009
SDÍLEJ:

Hana Babčanová v uniformě. Foto: archiv rodiny

Je totiž zatím jedinou ženou se vztahem k Jindřichohradecku, která obléká uniformu pilota ČSA.

Prozradíte čtenářům Jindřichohradeckého deníku, jak jste se k „aerolinkám“ vůbec dostala?
Studovala jsem Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Pak jsem působila v několika leteckých firmách i na několika letištích. V roce 2000 jsem nastoupila k ČSA jako kvality manager. Po doplnění kvalifikace na létání s dopravním letadlem jsem se od roku 2004 stala pilotem ČSA.

Pokud vím, manžel je také pilot, létáte spolu?
Manžel je můj spolužák z vysoké školy, před dvěma roky jsme spolu létali a byli jsme jediným takovým párem široko daleko. Dnes už to můžu říct, ale tehdy si to pro klid společnost nepřála zveřejňovat. Nyní létáme každý na jiném stroji. Já na ATR, což je podle verze letadlo pro 40 až 70 cestujících, manžel na stroji Airbus A 320.

Pro představu, kolik je pilotek u ČSA?
Je nás asi čtrnáct, ale z toho jsou některé na mateřské dovolené. Mužů je zhruba kolem pěti stovek.

Tahle rubrika je o ženských uniformách, takže čím se vy, pilotky, lišíte od té záplavy chlapů?
Uniforma je vlastně stejná jako mužská. Nosíme kravaty, ačkoliv někde ženy nosí košile a šátky, což je asi i hezčí. Kdysi jsme fasovaly i sukně, ale je to zbytečné, protože v úzké sukni se prostě nedá do stroje sednout.

No a jak je tedy tak málo ženám mezi tolika muži?
Mám vypozorováno, že záleží na tom, jaký má ten či onen chlap manželku: Je–li slušný k ženě, bude slušný i ke mně. Pokud je to ale takový ten konfliktní typ, který ještě před odletem telefonuje manželce, že mu dobře nevyžehlila košili, vím předem, že nemá cenu mu odporovat.
Jinak, v pilotní kabině se sedí opravdu hodně na těsno, takže třeba spotřeba parfémů je nesmírná . . .

A co na ženskou za kniplem třeba říkají cestující?
Někteří jsou docela rádi, že letí ženská.
Ale zažila jsem třeba i situaci, kdy jsme letěly dvě pilotky a dvě stevardky a přišel cestující, který se zeptal: A je to vůbec legální?
Ale také jsem třeba byla svědkem telefonátu mezi stevardkou a jejím otcem, který na ryze ženskou posádku nereagoval moc příznivě. Ona mu ale odpověděla: No dovol, dvě zasloužilé matky od šesti dětí jsou pro mne zodpovědnější, než nějaký nadržený seladon!

Tak teď nevím, vadí cestujícím ženská – pilotka nebo ne?
No, oni hlavně nevědí, kdo letadlo řídí, dokud se nevzneseme, protože pilot k nim promlouvá až za letu. Ale pak už zase nemají šanci vystoupit . . .

Dobře vymyšleno. Létání souvisí s počasím, co považujete za nejhorší potíže?
Nejhorší je, když jsou mraky až na zem. U moderních strojů se zmáčkne autopilot a letadlo přistane líp než člověk. U nás tohle není, takže při nejhorším musíme všechno zvládnout ručně. Létáme v sedmi tisících metrech a tam jsou třeba bouřky. Mám ale ráda boj s živlem, protože ten je poctivý – oproti simulátoru, s nímž boj považuji za nepoctivý. Každých půl roku totiž podstupujeme přezkoušení, kde simulátor chrlí samé závady, což se v realitě vlastně nikdy nestane.

Máte nějaký zážitek, který vám utkvěl v paměti?
Vzpomínám si na jeden let ještě coby elévka, kdy jsme s kapitánem při přistávání bojovali s turbulencí. Pákovali jsme a pákovali, což já vždycky s velkým nadšením prožívám, a on povídal: To je dobře, že tohle letadlo nemá 150 cestujících, ale jenom šedesát, protože kdyby se nám jich tady pozvracelo 150, tak bychom to nikdy nevyčistili.
Jinak je ale třeba hezké, že při každém přistání cestující tleskají, jsou rádi, že jsou na zemi, i když s letadlem třeba člověk křáchne.

Kam nejčastěji létáte?
Hlavně po Evropě, takže je to třeba Německo, ale i Benátky, Boloň, Bělehrad, s tímhle letadlem asi nejdál Londýn. Nejtěžší je ale létat do Vídně.

Proč nejtěžší, vždyť je to kousek?
No právě, je to krátký let, který trvá asi 40 minut. Do Dačic se stoupá a pak zase hned klesá, takže za letu vlastně není žádná klidová fáze a odpočinek – jen start a pak hned přistání.

Jak víte tak přesně, že do Dačic stoupáte?
U Dešné je jeden ze čtyř radiomajáků v republice, který je vlastně vstupním bodem nad území naší republiky z jihu.

Napadá mě otázka, kde jste vlastně byla nejdál?
Předloni na Novém Zélandu a letos v Ekvádoru. Letecké cestování máme za levno. Má to pro rodinnou dovolenou ale jedno velké úskalí, protože jsme vlastně posledními cestujícími v letadle. Pokud není tolik míst, tak se jako rodina na letištích různě dělíme a čekáme na sebe.

Co vám létání bere a co naopak dává?
Bere mi energii. Ale když je člověk nad mraky, kde svítí slunce, tak to strašně dobíjí baterky. Dřív jsem jezdívala v zimě za sluncem na hory, což teď už vlastně nemusím.

Máte tři děti, a tak každého jistě napadne, jak jde vaše práce dohromady s chodem domácnosti?
Vcelku dobře. Jen když si občas s manželem vyprávíme, tak nás děti upozorňují kvůli odborným výrazům, zda bychom nemohli mluvit česky. Jinak je u nás běžné, že každý spí někdy jindy, takže se děti ptají, zda zrovna někdo nespí. Někdy se ale s manželem třeba také celý týden vůbec nevidíme.
Když třeba celou noc letím, tak pak mívám mánii, že celý den vařím . . . Ráno nakoupím v obchodě kdeco a navařím. Většinou tolik, že se to pak stejně nesní.

Pojďme zpět na začátek. Do Jindřichova Hradce jste přijela, protože zde příští rok chcete zorganizovat Mistrovství republiky v letecké akrobacii. Kde se vzala tahle myšlenka?
Hodně takových soutěží jsem absolvovala jako závodník a v posledních letech jako rozhodčí. Ve zlé době se objevují výmluvy, že nejsou peníze, ale podle mého tomu chybí hlavně nadšení. Jsem přesvědčená, že v Jindřichově Hradci ještě je parta lidí, která do toho vloží tu správnou energii, čímž překoná vliv doby a podaří se udělat mistrovství jako za starých dobrých časů letecké akrobacie.

#nahled|https://g.denik.cz/26/d5/jh_babcanova_vizitka_1202_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/26/d5/jh_babcanova_vizitka_1202.jpg|Představujeme pilotku Hanu Babčanovou.#

Autor: Jana Hýbková

2.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Kocarová v závěru chytila sedmičku, dorostenky slaví výhru

Jindřichohradečtí basketbalisté podlehli USK Praha 72:77.

Basket Fio banka rozvázala smlouvy se třemi Američany

Házenkářky přišly v Pardubicích o neporazitelnost

Pardubice - Teprve v 9. kole II. ligy jindřichohradecké házenkářky poprvé v sezoně narazily. V Pardubicích prohrály souboj dvou neporažených týmů těsně 22:23.

Hokejoví Kanonýři nadělili Nové Včelnici tucet gólů

Jindřichohradecko – Hokejový okresní přebor mužů pokračoval na hradeckém zimním stadionu 6. kolem.

Hradečtí orientační běžci úspěšně zakončili Ligu Vysočiny

Jihlavsko - Dvěma závody byl završen letošní seriál Liga Vysočiny v orientačním běhu, jenž se skládal ze 14 podniků.

Gymnastkám Slovanu na přeboru družstev cinkalo zlato

Jindřichův Hradec - Krajský přebor Vysočiny a Jihočeského kraje družstev ve sportovní gymnastice se konal v Jindřichově Hradci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT