V neděli večer se o tom přesvědčil u Lásenice i devatenáctiletý řidič Fordu Escort. Bohužel, na smyk a události, které následovaly, asi hodně dlouho nezapomene.

Plně obsazené auto v zatáčce za Lásenicí v mírném stoupání po několika kličkách narazilo pravým bokem do stromu. Při nárazu zemřel šestnáctiletý spolujezdec na zadním sedadle, sedmnáctiletá dívka sedící uprostřed byla těžce zraněná a další tři členové osádky, mezi nimiž byl ještě jeden mladistvý, utrpěli rovněž újmu na zdraví. Vzhledem k věku některých poškozených policie bližší podrobnost nebude sdělovat.

Na Jindřichohradecku se letos jedná již o devátou oběť dopravní nehody.

Neoschlý řidičák

Navíc to není první případ, kdy za tragédií stojí mladý řidič. Šéf dopravní policie Kotil připomněl nehodu z ledna letošního roku, kdy vyjížďka osmnáctiletého řidiče v zatáčce nad Číměří skončila tragédií.

Nepřipoutaného řidiče auto přimáčklo. Jeho dvě spolujezdkyně mohly hovořit o štěstí, že vyvázly se šokem. Také vloni v listopadu stála za tragédií u Hříšic na Dačicku řidičská nezkušenost. Osmnáctiletý řidič při jízdě do školy zemřel po nárazu do stromu.

„U mladých řidičů je znát nezkušenost za volantem, ke které se ještě přidává taková snaha předvést se před ostatními, a hecování,“ míní Kotil. Jeho slova potvrzuje i dlouholetá učitelka jindřichohradecké autoškoly Libuše Letošková, která sama občas trne, neboť má dva vnuky právě ve věku kolem 20 let.

„Mladým můžete říkat desetkrát, zpomal, ale je to jakoby zbytečné. Mnohým chybí zodpovědnost, i když ne všichni jsou takoví. Někdo nedostane rozum ani v pozdějším věku. To vidíte na silnici, jak někteří řidiči jezdí a jak se chovají,“ míní Letošková. Zastává názor, že právě začínající řidiči by měli vidět, jak potom vypadá nehoda v reálu, jak křičí zranění, všude je krev a podobně.

„To v člověku zůstane po celý život a dává si víc pozor,“ dodává.

Poznamenává, že autoškola nemůže naučit v těch pár hodinách řidiče všechno.

„Navíc je velký rozdíl, když v autě sedí jenom žák a učitel a když se pak novopečený řidič chce vytáhnout před kamarády a auto je plně obsazené. Úplně jinak se chová. Do toho ho mohou spolucestující začít hecovat a je zle,“ říká Letošková.

Podle ní by mělo být ve školách daleko více dopravní výchovy, dětem by neustále správné chování měli připomínat i rodiče.

Počty mrtvých při nehodách na jihu Čech

Když byla dcera malá a já tiše šílela z její hyperaktivity, tak mi každý říkal, když jsou děti malé, tak je to velká starost, ale když jsou velké, je ještě větší. Nevěřila jsem, co může být horší, než neustále běhat za dítětem, které má nulový pud sebezáchovy a jeho touha po objevování světa spočívá ve velice rizikových pohybových aktivitách spojených většinou s výškou nad dva metry. Když jsme dorazily do věku náctiletých, objevitelská činnost se směrovala spíše směrem k módě a šminkám a také k opačnému pohlaví. I to musel být rodič hodně ve střehu a jakmile padlo osmnáct, tak trochu asi byla slyšet i rána, to jak mi spadl jeden balvan ze srdce.
Ale tím to nekončilo, ba naopak, je hůř, potomek vlastní řidičák, super rychlý favorit a vlak či autobus jako dopravní prostředek za vzděláním definitivně zavrhl. Velké děti, velké starosti. Přesně to se mi pokaždé vybaví, když dcera vyráží za vzděláním a pocit strachu umocňuje mnohdy lakonické sdělení, dnes vezu ještě spolužáky. A asi největší hrůzu jsem zažila zhruba před rokem, kdy mi sdělila: dnes mě veze spolužačka, včera dostala papíry. lenka.novotna@denik.cz