Dopoledne jsme krátce navštívili Starý Martinov a rozloučili se s představiteli obce. Předali jsme jim dary pro vznikající muzeum, které je budováno ve zdejším kulturním domě. Šlo o několik dělostřeleckých granátů ráže 7,5 cm a 10 cm, množství nábojů a nábojnic od pěchotní munice, šrapnelových kuliček a dalších artefaktů nalezených během expedice na jednotlivých bojištích.

Kulturní dům, v němž se bude nacházet zmíněné muzeum věnované bojům o tuto obec svedeným koncem června 1915, je v současnosti rekonstruován, a to za finanční podpory Města Jindřichův Hradec. Jeho slavnostní otevření proběhne 25. srpna 2019 během kulturního programu v rámci Dne nezávislosti Ukrajiny. Jako odměnu za naši činnost jsme obdrželi výšivky, které pro nás zhotovily ženy ze Starého Martinova. Jedná se o krásnou ruční práci. Slavnostně nám byly předány na obecním úřadě. Pro nás to byla obrovská pocta a vyznamenání.

Rozloučili jsme se také s mohylou padlých vojáků rakousko-uherské armády, stojící na místním hřbitově. Pravděpodobně v příštím roce bude opravena náklady Ministerstva obrany ČR, které už vypracovalo projekt nového památníku, jenž ponese i jména padlých. Jen z jindřichohradeckého 75. pěšího pluku se mi podařilo doposud najít ve vojenských matrikách 66 jmen vojáků – zahynuli zde koncem června 1915 během překonávání řeky Dněstru a bojů o tuto obec. Mezi nimi je například hejtman Zdeněk Malec, který se 23. června 1915 zastřelil ze zármutku nad ztrátou svých vojáků, nadporučík Jan Štěpánek, poručík Kolig, praporčík Dünhofer, kadet Faryniak a další. Pak už nás čekal odjezd zpět do Jindřichova Hradce, kam jsme dorazili odpoledne 1. května 2019.

Na závěr našeho vyprávění o Expedici Josefovka 2019, která proběhla ve dnech 22. dubna až 1. května na západní Ukrajinu, ještě trocha čísel. Jednalo se o naši prozatím nejnáročnější průzkumnou akci po bojištích 75. pěš. pluku z 1. svět. války, od jejíhož vypuknutí uplyne letos v červenci smutných 105 let. Najezdili jsme celkem 2.520 km, mnohdy po rozbitých a téměř nesjízdných cestách, které nám často umožňovaly kvůli hlubokým jámám jet maximální rychlostí jen necelých 10 km/h. Při zpáteční cestě jsme na hraničním přechodu Ukrajina – Slovensko čekali kvůli náročným prohlídkám prováděným slovenskou stranou rekordních 9 hodin, tedy zatím nejvíce z dosavadních expedic (ty dřívější proběhly v červenci a říjnu 2018).

Jeli jsme bez tlumočníka, takže jsme si museli vystačit se svými skromnými zásobami ukrajinštiny a ruštiny. Částečnou nevýhodou bylo také to, že ve čtvrtek 25. dubna začínaly Ukrajincům Velikonoce, které trvaly do 30. dubna, prakticky po celou dobu našeho pobytu. Pro nás to znamenalo respektovat místní obyčeje, například, že se na Velikonoční neděli a pondělí nesmí hýbat se zemí, takže naše detektory a lopaty zůstaly na hotelovém pokoji. Termín expedice byl ale vybrán na konec dubna záměrně, neboť jsem doufal v dobré počasí, což se vyplnilo a po celou dobu vládlo příznivé počasí umožňující práce v terénu.

Spolupráce s místními lidmi, především ve Starém Martinově a Josefovce, byla na vysoké úrovni. Touto formou bychom chtěli poděkovat řediteli zborovského muzea Bohdanu Makohinovi a starostce Starého Martinova Olze Chariv za péči, kterou nám věnovali. V neposlední řadě také obyvatelům Hodova, že během svého největšího svátku v roce, Velikonoc, tolerovali naši přítomnost. Na tom má zásluhu již výše jmenovaný Bohdan Makohin, neboť informoval starosty Hodova a Koňuch, že se zde budeme pohybovat, čímž zajistil naši bezpečnost.

Během expedice se nám podařilo pořídit více než dva tisíce fotografií a natočit řadu videí, které dokumentují současný stav bojišť. S výsledky pátrání, které jistě přinesly další poznatky o působení 75. pěš. pluku za 1. svět. války na západní Ukrajině, seznámíme zájemce ještě letos na podzimních přednáškách.

Miloslav Sviták