Deset dnů strávených v prostoru Starý Martinov, Burštýn, Zborov, Kalinivka, Josefovka, Hodov, Augustovka a Koňuchy naplněných tvrdou dřinou – hledáním, pátráním a kopáním v terénu. Tentokrát jsme jeli ve složení Pavel Kalma, Daniel Somr a Miloslav Sviták. Expedičním vozidlem se stal automobil Daniela Somra. Zde je první část našeho vyprávění.

Na cestu jsme vyrazili v neděli 21. dubna v 22.00 hodin z J. Hradce. Po strastiplném putování západní Haličí po neschůdných cestách, během kterých jsme projeli čtyřmi kontrolními stanovišti policistů, pohraničníků a Národní gardy, jsme druhý den v podvečer konečně dorazili do Burštýna, místa našeho ubytování. První den tak byl bohužel celý promarněn cestováním. O to větší práce na nás čekala v úterý 23. dubna, které bylo věnováno Starému Martinovu, Sivce a Dorohivu. Po srdečném a přátelském přivítání na radnici ve Starém Martinově od paní starostky a dalších představitelů obce směřovaly naše kroky na místní hřbitov, kde jsme si prohlédli aktuální stav mohyly padlých rakousko-uherských vojáků. Podle seznamu mrtvých zde má být pohřbeno více než 200 vojáků, včetně příslušníků 75. pěšího pluku, kteří zde zahynuli v bitvě o Starý Martinov, svedené ve dnech 23. až 28. června 1915.

Naše působení ve Starém Martinově během expedice se odehrávalo v době vrcholících příprav na oslavu Velikonoc, které se na Ukrajině slaví o týden později než v České republice a jsou považovány za největší svátek v roce. Především obyvatelstvo na vesnicích, které je ostatně velmi zbožné, ho velmi prožívá, ctí a přistupuje k němu s největší pokorou.

Toho jsme si byli během celého našeho pobytu vědomi a striktně jsme dodržovali všechna pravidla a místní obyčeje, např. i to, že na velikonoční neděli a pondělí se nesmí hýbat se zemí, takže naše detektory a lopaty zůstaly na hotelovém pokoji a v pohotovosti byly jen mé mapy pro průzkum bývalých bojišť. Při průchodu kolem kostela sv. Archanděla Michaela ve Starém Martinově jsme si povšimli místních žen, které zdobily vnitřek kostela vyšívánkami. Jedná se o ruční, velmi náročnou práci. S jejich svolením jsem si tato jejich krásná díla vyfotografoval.

Dopoledne 23. dubna nás čekal průzkum hřbitovů v Sivce Voinylivské a v Dorohivu, obcí ležících poblíž Starého Martinova. Cílem bylo najít pozůstatky vojenských hrobů. Během bojů na řece Dněstru koncem června 1915 padla např. jen u Sivky řada příslušníků 22. praporu polních myslivců, ale i 75. pěšího pluku. Někteří z nich by měli být pochováni právě na tomto hřbitově. Podobné je to v Dorohivu, kde byl na místním hřbitově pochován hejtman W. Kämmerling a R. Mokrý, oba z jindřichohradeckého 75. pěšího pluku. Z těchto důvodů jsme jak v Sivce, tak v Dorohivu nainstalovali pamětní tabulky, které jsme vztyčili na zde nalezených křížích.

Po návštěvě hřbitovů následoval opět přesun do Starého Martinova. Tam jsme pátrali v místech, kde v noci z 22. na 23. června 1915 přecházel 75. pěší pluk řeku Dněstr, aby ještě s dalšími jednotkami vypudil ruská vojska z vesnice. To se mu však nepodařilo, pluk byl rozbit a velká část jeho příslušníků padla do ruského zajetí nebo zůstala nezvěstná… Po mapování a pátrání na březích krásné řeky Dněstru jsme se večer vrátili do místa našeho ubytování, do Burštýna, největšího města na důležité silniční trase vedoucí ze Lvova do Ivano-Frankivska. Čekala nás první noc na Ukrajině.

Pokračování příště.

Miloslav Sviták