Tomáš Procházka.V tomto městě žije jeho otec a v Českých Budějovicích bydlí jeden z jeho dvou bratrů. Na sever Čech se Tomáš Procházka odstěhoval přibližně před patnácti lety za prací u armády. V Hrádku nad Nisou si postavil domek.

V Prachaticích bude Tomáš chybět spoustě kamarádů, za nimiž se pravidelně vracel. Mnozí z nich vyjádřili rodině soustrast buď osobně, nebo prostřednictvím sociálních sítí. Podle jeho přátel Tomáš Procházka navštívil Prachatice naposled před několika měsíci. Na misi do Afghánistánu odletěl 28. srpna.

Zpráva o jeho smrti byla zdrcující také pro řadu kynologů včetně jeho kamaráda Jiřího Tomana z Písku. „O dva dny dříve jsme spolu telefonicky mluvili a probírali, jak jinak, své psy. Žal, který v sobě cítím, je pochopitelně nepopsatelný. V jeho osobě jsem ztratil nejen skvělého tréninkového parťáka, ale hlavně báječného kamaráda,“ říká.

Dohromady je dala jejich společná záliba a konec konců i práce – kynologie. S Tomášem se poznali zhruba před sedmi lety. „Bylo to ve Výcvikovém zařízení služební kynologie Celní správy v Heřmanicích, kde jsem byl se svým služebním psem v základním kurzu. Tomáš coby kynolog z nedaleké armádní veterinární základny Chotyně sem rovněž jezdil trénovat,“ zmínil Jiří Toman.

K jejich přátelství přispělo i to, že oba pochází z Jihočeského kraje. „Společně jsme cvičili jak psy služební, tak i psy dle sportovního zkušebního řádu mondioring, který nám oběma učaroval. Tomáš byl absolutně pohodový, férový, čestný a spolehlivý parťák, a to nejen v životě kynologickém, ale hlavně osobním. Jeho asi nejtypičtějším rysem byla neskutečná pracovitost a ohromná tvrdost vůči sobě samému,“ uvedl s lítostí.

O kynologických kvalitách Tomáše Procházky podle něj svědčí mimo jiné i to, že se zúčastnil Mistrovství světa v mondioringu, kde se umístil na 4. místě.

“V roce 2013 jsme připravovali světový pohár Xterra v Prachaticích. Herbi, jak jsme Tomášovi říkali, venčil na louce pod Cvrčkovem psy. Zeptal se, jestli nepotřebujeme pomoc. Od té doby s námi strávil tři dny a byl to jeden z nejlepších pořadatelů a pomocníků, které jsem kdy viděl,” říká Michal Piloušek z Prachatic. Do dneška si pamatuje, jak nesl snad čtyři barely s vodou zároveň. “Obrovsky silná osobnost,” dodává.

Zpráva o tragické smrti Tomáše Procházky zasáhla i Barboru Hemauer v Německu, která ho zná řadu let právě z "rodného" prachatického kynologického klubu. "U nás začínal s dogou Arankou. Byl to úžasný člověk, který by se rozdal. Když jsem to četla, tak mi vytryskly z očí slzy. Ještě v zimě jsme s ním v Prachaticích trénovali. Dělal mondioring a pokaždé za námi na cvičák zajel. Byl to pohodový, hodný a obyčejný člověk," vzpomíná s lítostí na kamaráda Barbora Hemauer. 

Na Tomáše Procházku s lítostí vzpomíná i předseda Základní kynologické organizace Volary Jan Maun. "Poznali jsme se před 20 lety na prachatickém cvičáku, kde jsem začínal a Tomáš měl v té době německou dogu Aranku. Byl to hodný a férový kluk, který neměl rád pomluvy a byl pro každou srandu. Od té doby, co jsem poznal Tomáše, jsme byli neustále v kontaktu a probírali jsme služební kynologii jak po telefonu, přes facebook, tak i osobně, když přijel do Prachatic. Byl to skvělý člověk, který nikdy nezapomněl na kamarády, s kterými něco prožil," uvedl Jan Maun.

Pokračoval, že když připravoval Vzpomínkový závod na bývalou libějovickou chovatelskou stanici psů pohraniční stráže v Libějovicích, tak se ještě s Tomášem Procházkou domlouvali, že by přijel na další ročník. "A i sám se nabídl, že by mi s tímto závodem pomohl. Když jsem zjistil, co se s Tomášem stalo, tak jsem tomu nemohl uvěřit a dost mě to sebralo, protože to byl úžasný člověk," doplnil Jan Maun s tím, že od Tomáše Procházky získal také plno rad a zkušeností do služební kynologie, které před několika dny zúročil v Polsku na služebních stopařských závodech Memoriálu kpt. Bronislava Kwiatkowskiho.

"Tome, děkuji ti za veškeré tvé rady, tento závod jsem vyhrál díky tobě a nikdy na tebe nezapomenu. To vítězství ti chci věnovat," dodal další z kamarádů Jan Maun.