Ten představil náročnou a všestrannou práci kriminalistických techniků a zavzpomínal na některé z případů, u kterých osobně zajišťoval stopy.
Jindřichohradecko jako takové je největším okresem v České republice a vyšetřované události se tu dějí v pestré paletě. „Jedná se například o krádeže, vloupání, podvody, pracovní úrazy, dopravní nehody, náhlá úmrtí, požáry až po násilné trestné činy, jako jsou loupeže, týrání, zločiny se sexuálním podtextem, sebevraždy a vraždy,“ uvedl podrobněji kriminalistický technik.
Fotostopa vznikla nejdříve z interní soutěže jihočeských techniků, postupem let se vyvinula do prezentace policejních snímků včetně předmětů doličných pro veřejnost. Jejím duchovním otcem je jihočeský policejní specialista Pavel Panský z OKTE v ČB. V rámci ČR jde o jedinečný počin.
Josef Bednář pracuje u policie třiadvacet let. Je jedním z pěti kriminalistických techniků v Jindřichově Hradci. Ti spadají pod Službu kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Policie ČR Jindřichův Hradec a metodicky pod Odbor kriminalistické techniky a expertíz (OKTE) Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Kriminalistický technik se jako jediný s vyšetřovatelem nebo zpracovatelem dostane za policejní pásku přímo na místo činu.
„Každé místo činu je jedinečné a je základním, nenahraditelným a neopakovatelným zdrojem důkazů pro trestní řízení a jeho zdárný průběh. Proto je jeho ohledání tak důležité,“ uvádí Josef Bednář.
Různorodá a kreativní práce
Podle jeho slov jsou i vyšetřované události jedinečné tím, jakým způsobem pachatel čin provedl a různorodostí zanechaných stop, což platí i pro skutky spáchané jedním pachatelem. „Na místě pachatel něco nějakým způsobem provedl, nějak se pohyboval, například se tam vyspal, něco snědl, vypil, rozbil atd. Na základě těchto skutečností pak technik zjišťuje a předpokládá pohyb a konání pachatele a dle toho pak výskyt kriminalistických stop, z nichž mnohé jsou latentní - pouhým okem neviditelné. Hledáme skutečné důkazy, které se na každém místě činu vždycky vyskytují. Práce technika je tedy hodně o přemýšlení, například na co mohl pachatel sáhnout, s čím asi pohyboval, kde bude velká pravděpodobnost výskytu stopy a naopak, kde je relevantní stopa nepravděpodobná. Každý případ je jiný a kriminalistický technik musí předem celou řadu věcí předpokládat, musí vše řádně vyhodnotit, nic nepodcenit a nezanedbat,“ dále podrobněji přibližuje.
play_fill
Práce kriminalistického technika je tedy různorodá a kreativní. „Ano. Technik na místě činu stopy vyhledává, mnohé musí zviditelnit, následně je zajišťuje, dokumentuje a provádí další potřebné úkony. Dále stopy musí zpracovat a připravit pro odeslání na expertizní pracoviště. Krom toho provádíme celou řadu ostatních činností, které se vážou k naší práci,“ upřesňuje a dále vyjmenovává druhy stop - daktyloskopické, trasologické, biologické, mechanoskopické a další.
„Abychom nekontaminovali místo činu, používáme při ohledání události rukavice a další individuální prostředky. Na místech zvlášť závažných zločinů se navíc používají jednorázové obleky a návleky,“ ukazuje na figurínu představující technika při práci.
„Veškeré stopy se také důkladně zaznamenávají fotograficky, aby pak posloužily u soudu jako důkazní materiály. Na místě činu, kde došlo k nejhorším zločinům, se navíc pořizuje i kvalitní videozáznam. Dokumentace slouží jako podklad pro přesnou představu o místě události, o jednotlivých zajištěných stopách a je součástí trestního spisu,“ sděluje dále technik.
Kvalitní technika i extrémní podmínky
K pořizování fotodokumentace kriminalistický technik používá digitální zdrcadlovku s výměnnými objektivy a externími blesky, zaznamenává místo činu od celkového pohledu na prostředí po drobné detaily až makrozáběry. „Mnoho fotografií musíme pořídit v extrémních podmínkách - v protisvětle, v noci, v dešti, během sněžení, v mlze, na lesklých plochách, skle, reflexních materiálech atd. a i přesto musí být dokonale vidět potřebné detaily fotografovaných objektů. Toho lze dosáhnout hlavně ovlivněním expozičního času, clony a citlivosti (ISO). Proto nepoužívám automatický režim focení. Naše fotografie musí mít vypovídající hodnotu a musí být technicky dokonalá. Máme kvalitní vybavení, velkou roli hraje ale i umění fotografovat, šikovnost a zkušenost technika,“ dále upřesňuje.
Sud z Velenic
Nadpraporčík Bednář je mimo jiné autorem mediálně známých snímků plastového sudu, ve kterém se deset let pod podlahou v Českých Velenicích skrývala mrtvola mladého muže. Toho bodl do srdce jeho bratranec kvůli lásce k jedné ženě.
„Dokumentoval jsem vyzvedávání sudu z pod podlahy, pořizoval jsem videozáznam i fotografie. Sud se nacházel v hloubce zhruba tří metrů, pod několika vrstvami betonu a vápna. Sud s mrtvolou, byl obalený fólií, přesně tak, jak je vystaven,“ potvrdil informace, které zazněly i u krajského soudu. Celý sud i s obsahem potom putoval na soudní pitvu a dále si vše dokumentovala krajská kriminálka.
Více o případu zde:
play_fill
Jednou z jeho vystavených fotek je otisk podrážky obuvi. „Pochází z vykradeného obchodního domu v Jindřichově Hradci v roce 2021. Trasologická stopa se nacházela přímo na jeho střeše na střešní fólii, kudy se pachatelé vloupání dostali dovnitř,“ přibližuje a dále podotýká: „Stopa zajištěná fotograficky má přísná pravidla. Je to technická fotografie, která musí obsahovat měřítko, označení stopy a řídí se i dalšími specifiky pro pořízení. Možná není pro veřejnost až tak zajímavá, nicméně pro trestní řízení je perfektní.“ K výstavě dále dodává, že mnoho fotograficky zajištěných stop i ostatních fotografií je nezveřejnitelných, pro svůj drastický charakter nebo z důvodů etických.
Domovní prohlídka u zlodějů
Další Bednářova dvojice snímků, které pořídil, zachycuje domovní prohlídku z roku 2017. „V tomto případě šlo o hledání kradených automobilů, motorek a dalších odcizených věcí, pachatelé falšovali také státní poznávací značky a zabývali se prodejem dílů z ukradených vozidel,“ vysvětluje kriminalistický technik.
Na jedné fotografii je zachycen detail registrační značky falšovaný černou fixou, na druhé už celkový pohled do garáže pachatele. Tento snímek získal na výstavě Fotostopa 2023 ocenění za přínos v rámci policejní fotografické soutěže. „Prohlídka této garáže trvala zhruba půl dne, vzhledem k množství věcí v garáži byl kriminalistům nápomocen i seznam odcizených věcí,“ dodává u fotografie prostoru s dvěma motorkami a množstvím nepořádku.
Tyto zločince, nebo spíše organizovanou skupinu, samozřejmě i pořízené materiály usvědčily. „Našlo se tam mnoho kradených věcí, trestnou činnost páchali v rámci celého kraje. Tyto snímky byly pořízeny v Ledenicích. I když to není náš okres, podíleli jsem se na vyšetřování, jelikož se jednalo o námi vyšetřovanou událost,“ dodává s tím, že v rámci pracovní činnosti se mnohdy podívá i do jiných míst po celé republice.
Josef Bednář také ohledával místo dvojnásobné vraždy v Horní Olešné, kde muž zavraždil z nešťastné lásky svou tchyni a tchána v prosinci 2015. „Šlo o brutální čin, ohledání jsme zahajovali v půl jedenácté v noci a skončili až druhý den před polednem. Při takovém ohledání se pracuje nonstop, přestávky se minimalizují,“ uvádí Josef Bednář.
Případu se Deník věnoval zde:
Nevyřešený zločin z roku 2008
Zastavili jsme se i u tzv. pomníčku, nevyřešené vraždy Soni Illeové z Radouňky, která zmizela o vánočním večírku v Jindřichově Hradci v noci z 19. na 20. prosince 2008, naposledy byla viděna v Husových sadech ve 3.30 hodin ráno, její tělo našli 1. března 2009 v řece Nežárce nedaleko obce Val v jemčinských lesích v místě zvaném Vodičkova tůň. „Nebyl jsem u nálezu těla, ale nějaké úkony jsem v případu dělal. Staré nevyřešené zločiny je třeba připomínat. Paměť lidem stále slouží, a i s odstupem času si mohou vybavit nějaké skutečnosti, které dříve nepovažovali za důležité. I nepatrné informace mohou být při vyšetřování takového případu velmi přínosné, nebo i zcela zásadní,“ podotýká.
Podrobnosti zde:
Podoba pachatele je podle Josefa Bednáře nevyzpytatelná. „Například jako pachatele násilných trestných činů si většinou lidé představují člověka s výrazem násilníka se silnou tělesnou konstrukcí, skutečnost je však leckdy úplně jiná. Může jít klidně o osobu milého a přívětivého vzhledu, drobné postavy, osobu slušnou a nenápadnou, u které by nikdo nepředpokládal páchání trestné činnosti.“
Populární výstava
Informace k samotné výstavě Fotostopa 2023 aneb Zločin nejen na fotografii doplňuje zástupce ředitelky Muzea fotografie a moderních obrazových médií Petr Soukup. „Zájem o policejní výstavu je od samotného začátku, dá se říci, že je velice populární,“ popisuje s tím, že ji od vernisáže v polovině dubna už vidělo osm set dospělých a dvě stovky dětí, které navštívili workshopy a policejní besedy.
Přibývají také zápisy v návštěvní knize. „Jsou velmi rozdílné, protože, co návštěvník, to jiný úhel pohledu, to se vztahuje i k portfolii, které zde mohou lidé vidět,“ uvádí s tím, že jde o rozličné fotografie a vkus jednotlivých osob. Fotky jsou v prvním patře rozděleny do tří tematických prostor a visí také v chodbě.
Od historie po současnost
Jde o výběr asi 120 snímků. „V jedné výstavní místnosti jsou spíše snímky určené k propagačním účelům a vzniká z nich třeba kalendář, dále tu máme řadu dokumentačně-technických obrázků, některé jsou hravé, až humorné, jiné mají velmi vysokou uměleckou úroveň. Je tu též prostor pro milovníky historické fotografie, tyto snímky propojují muzeum fotografie, fotografii i techniku jako takovou a zároveň policii a její záslužnou prací,“ doplňuje Petr Soukup.
S odstupem mnoha desítek let tyto retrofotky hodnotí jako velmi zdařilé a demonstrující až ukázkové, jak se dá zdokumentovat místo činu. Exponáty a samotné snímky vybírala dokonce několika členná komise. „Policisté nám zaslali určité portfolio vhodné ke zveřejnění, materiálu bylo opravdu mnoho. Nevystavené kousky máme v digitální podobně a je velmi pravděpodobné, že je ještě letos budeme prezentovat v rámci doprovodných a edukačních programů, či na čtvrtém ročníku Fotoffestu,“ prozrazuje.
Na závěr upozornil, že práce policistů není příjemná. „Z drtivé většiny jde o závažné až morbidní zločiny, skutečné důkazní materiály, návštěvník by si to měl uvědomit a ocenit práci kriminalistů, že díky těmto stopám jsou odhaleny a prokázány reálné skutky,“ podotýká Petr Soukup.
Poslední místnost by proto nedoporučoval citlivějším povahám. „Jde o fotografie z míst, kdy pachatelé mohou být odsouzeni až na doživotí, případně dostávají vysoké tresty. Těmto skutkům jsme věnovali další prostory opatřené policejní páskou i varováním, aby návštěvníci tušili, co tam mohou vidět a mohli se rozhodnout, jestli i tyto věci chtějí vidět. Zejména by to měli zvážit v případě dětí,“ varuje závěrem Petr Soukup. V této části je i plno skutečných předmětů doličných od vražedných zbraní, po další důkazní prostředky, třeba i sud v autentickém stavu, v kterém byla ukryta pod podlahou přes 10 let mrtvola. (lep)
Policejní výstavu lze navštívit od úterý do neděle od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin přímo v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Kostelní ulici v Jindřichově Hradci až do 31. srpna. Snímky, které se nevešly do expozice, představí muzeum během Fotofestu 19. srpna 2023.
