Důležitá fakta týkající se sociálních služeb sdělila v rozhovoru koordinátorka komunitního plánování sociálních služeb Petra Zachová ze sociální odboru jindřichohradeckého městského úřadu. Z výzkumu vyplynula zajímavá čísla, která jsou pro správní obvod Jindřichova Hradce zajímavá. Například, že v tomto správním obvodu nejsou osoby HIV pozitivní a nemocní AIDS. Nežijí zde také uprchlíci. Ve správním obvodu dále žije například 300 uživatelů drog, z nichž 150 využívá sociální služby.

Vyplynulo z výzkumu komunitního plánování sociálních služeb ve správním obvodu Jindřichův Hradec něco zásadního pro další rozvoj sociální sféry?
Smyslem výzkumu bylo zmapovat současnou nabídku a plánovaný rozvoj sociálních služeb ve správním obvodu Jindřichův Hradec. Nejednalo se o celý proces komunitního plánování, pouze o sběr dat jako podklad pro plánování Jihočeského kraje.

Ve výsledcích analýz je uvedeno, že ve správním obvodu není například tísňová péče, odlehčovací služby nebo telefonická krizová pomoc, protože chybí poskytovatel. Myslíte si, že v rámci dalšího rozvoje by se tyto sociální služby měly zřizovat nebo o ně není zájem?
Zatím neprobíhalo plánování sociálních služeb za celý správní obvod, takže neexistuje plán, které služby budou doplněny. Komunitní plánování bylo zatím realizováno pouze v Nové Bystřici a v Jindřichově Hradci. Z našeho pohledu jsme však nezaznamenali výraznou poptávku po těchto službách.

V rámci správního obvodu funguje jeden dům pro matky s dětmi v Políkně, azylový dům pro muže chybí, byl by pro Jindřichohradecko potřebný?
Jedním z opatření Komunitního plánu Jindřichova Hradce bylo zřízení krizového bydlení pro muže formou ubytovny a noclehárny. Tyto formy náhradního zázemí pro muže se jeví vhodnější než azylové zařízení.

K poslednímu prosinci skončilo kontaktní centrum, o jeho znovuzřízení se neuvažuje?
Kontaktní centrum provozovalo občanské sdružení Meta, toto centrum bylo určeno pouze pro osoby se závislostmi. Od 1. ledna letošního roku ji nahradila nová služba, a to odborné sociální poradenství, které je určeno nejen pro uživatele drog, ale i pro jejich rodinné příslušníky. Přeměna kontaktních center na otevřenější formu poradenství je celostátním jevem.

Podle výsledků analýz byl v Jindřichově Hradci plánován Dům na půl cesty, ale nevešel se do rozpočtu na letošní rok. Pro jakou cílovou skupinu by měl být dům zřízen?
Domy na půli cesty jsou podle zákona o sociálních službách určeny osobám do 26-ti let, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Cílem je zajistit přechod výše uvedených osob z kolektivního zařízení do běžného života s důrazem na zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí těchto osob.

Ve výsledcích je dále uvedeno, že plánování sociálních služeb realizovalo pouze město Jindřichův Hradec a Nová Bystřice. Měli by se více zabývat sociálním plánováním i v ostatních obcích?
Malé obce nemají potřebu plánovat, realizovat proces na celém území správního obvodu je velmi náročné. Přesto by se měly menší obce do komunitního plánování zapojit a získat tak lepší možnost připojit se se svými požadavky k poskytovatelům sociálních služeb ve větších městech.

V sedmi obcích s méně než 500 obyvateli a v dalších čtyřech uvedli, že neinformují občany o sociálních službách. Jakým způsobem by měli v obcích své občany nejlépe informovat?
Není možno říci, který způsob informování občanů je nejvhodnější. Nejběžněji se využívá vývěska, tisk, internet či poradenství přímo na obecním či městském úřadě. Město Jindřichův Hradec v roce 2008 vydalo Katalog poskytovatelů sociálních a souvisejících služeb, který je bezplatně k dispozici na odboru sociálních věcí.

Velký problém mají podle výsledků obce v oblasti zajištění seniorů, jak by se dala situace do budoucna řešit?
Problém není v oblasti zajištění seniorů, ale lidí, kteří nejsou schopni se sami obsloužit. Dobré je, když v takovém případu poskytne pomoc rodina. Pokud rodina potřebnou pomoc nemůže zajistit, přichází na řadu poskytovatel terénních sociálních služeb jako je pečovatelská služba, osobní asistence, které pomáhají lidem v jejich domácnosti. Pokud osoba vyžaduje intenzivnější péči, může se obrátit na pobytové – ústavní služby jako jsou domovy pro seniory. Variant, jak zajistit pomoc lidem odkázaných na pomoc druhých, je tedy dostatek a jiné řešení se patrně do budoucna nenajde. Problémem ale je, jak vytvořit rodině podmínky, ty nejen finanční, ale aby se mohla starat sama například o nemocné rodiče, nebo jak zajistit, aby si nemocný člověk mohl dovolit zaplatit službu, která mu vyhovuje. Změnit tyto podmínky znamená zásah do systému důchodového a zdravotního pojištění a také do poskytování příspěvku na péči.

Vyskytl se při výzkumu nějaký velký problém nebo nedostatek v oblasti sociálních služeb, který by bylo nutné vyřešit co nejdříve?
Vedle zmíněného způsobu financování služeb je problémem dostupnost služeb v odlehlých obcích, kde mají lidé podstatně těžší přístup ke službám, než lidé žijící ve městech. Do malých odlehlých obcí nemá poskytovatel služeb zájem dojíždět, a tak tam žádné sociální služby prostě nejsou. V menších obcích se můžeme proto častěji setkat s případy, kdy pomáhá rodina, v některých případech také podle svých možností vypomáhá různými „solidárními“ způsoby obecní úřad.