Podle zákona totiž od 1. ledna paltí, že kdo bude půl roku v evidenci úřadu práce a trpí hmotnou nouzí, nebude mít nárok na životní minimum, pokud neodpracuje dvacet hodin veřejně prospěšných prací. Úmysl je pro obě strany opodstatněný, a to nezaměstnaný by měl mít možnost zapojit se do pracovního procesu a zasloužit si tak sociální dávky a obce a města by mohla mít ve svých ulicích větší pořádek.

V současné době zůstává podle Hubingera otázkou, kolik lidí bude ochotno tuto službu vykonávat. „Počítáme s osmi pracovníky, už jsme si je i vytipovali a nyní s nimi budeme jednat. Pokud budou souhlasit, pracovali by vždy každý týden v měsíci dva a postupně by se tak vystřídali, protože dvacet hodin by za jeden týden stihli odpracovat,“ vysvětlil.

Vedení města předpokládá, že by mohli lidé službu vykonávat, každý týden v měsíci, dokud se jim nepodaří najít práci.