Co se děje s posečenou trávou? Zůstává ležet na místě. Sekací stroj ji totiž takzvaným cepákem doslova rozseká na cucky a posbírat ji není možné. ,,Navíc, vůbec si nedokáži představit, kdybychom měli takové ohromné množství trávy shrabat a někde kompostovat. To by znamenalo spoustu práce a peněz navíc. Rozsekaná tráva uschne a trávníku nijak neškodí,“ vysvětlil provozní náměstek jindřichohradecké správy a údržby silnic Ludvík Vojta.

Na místních komunikacích, kde trávu obce sečou traktory nebo motorovými sekačkami jako například v Českém Rudolci, posečenou trávu shrabou a kompostují, protože je příliš dlouhá a trávník by dusila. ,,Pokud je tráva u pozemku soukromého zemědělce, usuší si ji sám, když má zájem o seno,“ doplnil místostarosta Českého Rudolce František Thüringer.

Další otázkou bylo, jak se rozliší část okolo silnic, kterou mají na starosti silničáři a která už patří k poli, tedy zemědělci. ,,Zpravidla vysíkáme krajnici, přilehlou a odlehlou stranu příkopu a asi 50 centimetrů na protisvahu. V některých případech je příkop širší, než kam dosáhne sekačka, pak je potřeba dosekat ta místa z pole. To je ale možné až po domluvě se zemědělci a po sklizni, abychom úrodu sekačkou neponičili,“ upřesnil Vojta. Okolo překážek se tráva vysekává ručně. Rozhodně to však nedělají muži s kosou nebo srpem.

Technika došla i k nám, a tak všechny takové úseky upravujeme křovinořezem. Klasickou kosu s sebou ani nevozíme,“ prozradil s úsměvem Vojta. Kosu nejen nepoužívají, ale ani s ní většinou neumí pracovat dokonce i zaměstnanci Obecního úřadu v Českém Rudolci. I tam obtížně přístupná místa zdolává křovinořez.

Eliška Bučinová

Ad.: Na silnice není vidět

Dopis čtenáře Jaroslava Kubíčka z Jindřichova Hradce

S velkým zájmem jsem si přečetl v Deníku článek Elišky Bučinové a při této příležitosti jsem si vzpomněl na „plochy jsou nepřístupné mechanizaci“, což již tehdy bylo přinejmenším k smíchu.

Lidé jsou odkojeni mlékem socialismu či snad komunismu, nechtějí nic dělat, ale brát od státu či od koho deseti rukama, kdyby to šlo. Prosím vás, napište po pravdě, podle čeho se určuje, jak široký pás trávy patří ještě silničářům a co již jezedákům či farmářům nebo lidem zabývajícím se zemědělskou rostlinnou výrobou.

Viděl jsem nedávno při cestě autobusem z Jindřichova Hradce do Pelhřimova výsledek, jak se provádí sečení trávy kolem silnic a dálnic. Pouze na jednom úseku či místě jsem musel konstatovat, že když se chce, tak to jde. Vysečeno a také sklizeno na jedničku, všude jinde trochu lepší nebo horší, ani ryba ani rak.

A že by někde bylo vidět, že by se silnice ručně vysíkala, to jsem si nevšiml nikde. Ono je také třeba říci, co to vlastně ruční vysíkání vůbec je a čím se provádí, či srpem nebo kosou nebo motorovou sekačkou. Dneska kosou málokdo dovede manipulovat, co je to kosiště, co je kosa, jak se nabrousí a jakým brouskem?

Tak to raději sekají motorovou žačkou či sekačkou, a také co se děje s tou takto posečenou nebo posekanou, chcete – li trávou, zakládá se někde kompost? Na to se zapomíná. Nikdo posečenou trávu nesbírá, což je to tak těžké? Ono, že prý to shnije, není se třeba o to starat. Což není vůbec pravda.

Ale takový už je okolní svět, že chce prosadit i neprosaditelné.

Článek z 20. června:

Na silnice není kvůli bujné vegetaci často vidět