Velmi zajímavé rozuzlení mělo dlouholeté pátrání, které podnikl jindřichohradecký ÚZSVM, aby rozlousknul záhadu vlastnictví pozemku o výměře půl hektaru v podzámčí Červené Lhoty.

Úřadu se povedlo vypátrat, že majitelka získala (coby sedmiletá dívka) od otce, správce nájemního domu v Královských Vinohradech, několik polí na pomezí Jindřichohradecka a Táborska. Tím otec splnil alimentační povinnost.

„Žena se po letech provdala do Košic u Soběslavi a půdu odprodala, až na jeden pozemek, který jí zůstal. Před 15 lety zemřela, pozemek byl však i nadále v jejím majetku,“ uvedl ÚZSVM.

Práce úředníků z ÚZSVM přinesla dědici pole o rozloze 7 967 metrů čtverečních.
Překvapený dědic získal rodinné majetky u Stráže nad Nežárkou. Pomohl ÚZSVM

Nedostatečný zápis v katastru vznikl v roce 1967. V té době se držitelům půdy v okolí Červené Lhoty nově zakládaly vlastnické listy. „Geodézie převedla zápis z pozemkové knihy pod ženiným dívčím jménem. Navíc ji z českých Košic přestěhovala na východní Slovensko,“ popsal ÚZSVM.

Slovo „Slovensko“ katastrální úřad po upozornění ÚZSVM z adresy vymazal.

„Pro dořešení vlastnictví zaměstnanci ÚZSVM soudu předali doklady, které našli v archivech a získali z matrik. Výpis z pozemkové knihy, postupní smlouva z 30. let, rodný, oddací a úmrtní list prokazovaly změnu příjmení i vlastnický nárok,“ informoval úřad s tím, že notář na základě toho projednal dědictví.

Pozemek tak nakonec připadl potomkům, kteří žijí v Kardašově Řečici. Tedy žádných šest stovek kilometrů daleko na Slovensku, ale deset minut cesty od zámku.