Oddělení je zvláštní tím, že jsou zde klienti trpící zákeřnou Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. „Je to služba typu domov se zvláštním režimem,“ uvedl správný název vedoucí domova Jiří Kubát. U této služby je kapacita domova 20 lůžek a u služby typu domov pro seniory je kapacita 133 lůžek.

Staniční sestra Markéta Burianová, pracovnice v sociálních službách Dagmar Hutrová a další personál přímé péče tráví s klienty na 5. oddělení celé dny a dokáže s nimi téměř zázraky. Řadě z nich se díky nim jejich nemoc zlepšila. „Vše je týmová práce, jednotlivé profese od sebe oddělit nelze a navzájem se doplňují,“ říká vrchní sestra Jana Radošová.

„Klienti mají k dispozici denní místnost pro takzvané programované aktivity. Ta slouží jak ke společenské činnosti, tak ke stravování. Dagmar Hutrová je pracovnice v sociálních službách a má klienty na starosti. Během dne s nimi provádí různé volnočasové aktivity.
Každý vyžaduje individuální přístup a individuální činnosti, které během dne dělá,“ vysvětluje staniční sestra Markéta Burianová.
Denní místnost neslouží pro ostatní klienty domova, pouze pro klienty domova se zvláštním režimem. Alternativní dílna pro ostatní klienty domova se nachází ve 4. patře.

Dagmar Hutrová využívá kromě speciálních pomůcek ke zdolávání Alzheimerovy nemoci ještě vlastní fantazii a vymýšlí činnosti, které klienti zvládnou.
„Důležitý je individuální přístup, protože každý zvládne jinak obtížnou činnost,“ popisuje Dagmar. „Činnosti během dne střídáme, liší se den ze dne i proto, protože každý den je jiný. Například jak vidíte, tak jedna z klientek dnes háčkuje, ale druhý den se nemusí cítit dobře. Takže aktivity se opravdu musí vymýšlet podle toho, jak se člověk ten den cítí, jak je zrovna momentálně naladěný, jak chce, nebo nechce spolupracovat,“ popisuje Burianová.
Přičemž s každým klientem je odlišná komunikace, s někým je lepší, s někým obtížnější. Lidem však podle jejích slov prostředí a činnosti, které dělají, velice prospívají a jsou na nich vidět změny k lepšímu.

A jaké metody klientům pomáhají?
„Hodně využíváme muzikoterapii, hodně si zpíváme. Vybavují se jim i slova písniček. Dále děláme také ruční práci podle toho, co komu jak jde. Je to například zašívání knoflíků. Jedna z uživatelek služby je zdatná na háčkování a pletení, takže jsme upletli už krásnou šálu. Na procvičování jemné motoriky rukou je například navlékání korálků,“ zasvěcuje do jednotlivých činností Dagmar Hutrová, která se seniory pracuje na oddělení již 20 let. Sama hýří nápady a vymýšlí nové a nové činnosti pro klienty.
Procvičování jemné motoriky pomáhá proti zatuhnutí kloubů. Dopoledne je na programu zařazeno například také kondiční dechové cvičení s pohyby horních končetin.

„Dále hrajeme společenské hry: Člověče nezlob se, karty nebo domino. Rádi sledují televizi, hlavně pohádky a filmy jejich let. Nedáváme jim však dvě činnosti najednou. Když hudbu jen posloucháme, tak třeba hrajeme karty a jiné ruční činnosti nebo jen zpíváme. Činnosti se musí neustále obměňovat, aby činnost nebyla monotónní,“ objasňují Markéta Burianová s Dagmar Hutrovou společně. Seniorům pomáhá také procvičování různě složitého puzzle, hlavolamů, kostek nebo pexesa.

Důležité je, aby tvary byly velké a jednodušší. Dalšími činnostmi je malování nebo vyšívání nebo další výtvarná výroba, která se váže k různým svátkům. Na Vánoce vyráběli senioři například svícny z jehličí, přičemž u složitějších prací jim pomáhá personál. Během dne pomáhá personál seniorům s dalšími běžnými činnostmi jako je osobní hygiena a součástí je také rehabilitace.

Činnosti seniorům přináší podle Markéty Burianové pozitivní výsledky, ti si však mohou vybrat, zda je vůbec chtějí vykonávat: „Když se někdo ze seniorů necítí na to, aby byl v denní místnosti, tak může být na svém pokoji, vždy záleží pouze na něm. Jde o to, aby činnosti byly zábavou a ne nějakou povinností. Ale chodí sem rádi a opravdu jsou na nich vidět změny k lepšímu a díky činnostem se jim zdokonaluje myšlení. Bohužel to nikdy nedojde do fáze úplného uzdravení, to už je úděl této nemoci.“ Cílem je, aby byli schopni sebeobsluhy co nejdéle. „Když nejsou úplně psychicky v plné síle, pomáhají nám další pomůcky jako jsou plyšová zvířátka nebo cupování látky a její plnění do polštářků,“ uvádí dále Dagmar Hutrová.
Obě dvě jsou na 5. oddělení denně od pondělí do pátku a slouží další sestry a pracovníci v sociálních službách na třísměnný provoz. Práce je podle staniční sestry náročná psychicky i fyzicky a každý den se musí personál chovat podle toho, jak se klient zrovna cítí, jak je naladěný, jak je na tom fyzicky. Zaměstnankyně ale shodně tvrdí, že práci dělají s láskou.

Když je hezké počasí, chodí personál s klienty hodně ven, protože venkovní prostředí jim také velmi pomáhá. V areálu domova se nachází altán, kde se uskutečňují venkovní posezení s opékáním buřtů. Letní období je proto pro klienty lepší než zimní, ve kterém příliš ven nechodí. Ve společenské místnosti domova se však pro klienty uskutečňují další společenské programy například s živou hudbou.
V neposlední řadě je využívaná také canisterapie, kdy mohou příbuzní seniorům přivést psa. Mělo by se však jednat o krotká plemena nebo vlastní psy seniorů, o které se nyní stará rodina.

Každý den začíná v domově seniorů snídaní a osobní hygienou kolem půl sedmé a večer chodí klienti spát individuálně, jak mají chuť. Během dne jim personál dopomáhá s hygienou, uklízí se pokoje, převlékají se postele, jak je potřeba.

Návštěvní hodiny jsou pouze doporučené, jinak návštěva může přijít prakticky kdykoliv. Na pátém oddělení se personál stará asi o 18 klientů. Nemoc vyžaduje neustálý dohled. Rodiny si často klienty berou na víkend nebo dovolenou. Senioři, kteří netrpí Alzheimerovou chorobou, využívají k ručním pracím dílnu ve 4. patře. Ta je však podstatně menší než dílna na 5. patře, kde prošla v loňském roce celkovou rekonstrukcí a odborně se nazývá dílna programovaných aktivit. Rekonstrukcí by však měla projít také tato společná dílna, aby zde měli klienti víc místa. „Měla by zde vzniknou například také kuchyňka, kdy si chceme všichni společně třeba usmažit bramborák, a na to je třeba větší pracovní prostor, který je nyní velmi malý,“ komentovala pracovnice v sociálních službách Jana Vicanová, která vede dílny.

Senioři pořádají dvakrát do roka prodejní výstavy svých výrobků, kdy utržené peníze investují opět do nákupu materiálu do dílen. V současné době už se připravují na Velikonoce a vyrábějí různé dekorace, například zajíce ze sena.

„Hodně inspirace čerpáme také z internetu. Z kraje to vždy vypadá složitě, protože mi říkají, že to nezvládnou, ale vždy jim to jde. Snažíme se práce obměňovat, ale dělat výrobky, aby se líbily. Ale nikdy jsme neudělali nic, co by se nám vyloženě nelíbilo, “ dodává Jana Vicanová.
Práce v domově seniorů není vůbec jednoduchá a jak shodně personál tvrdí je hodně fyzicky a psychicky náročná.
Člověk musí mít určité tvůrčí myšlení a práci vykonávat hlavně s láskou, což v jindřichohradeckém domově seniorů funguje.