Kliknutím zvětšítePro děj nešel Jan Štifter daleko. „Je to rodinný příběh, který jsem slýchal od naší babičky. Povídala nám ho před spaním a my jsme jako děti na ni naléhaly, ať nám ho říká znova a zase. Ona byla tak hodná, že nám tím ten příběh v podstatě vtloukala do hlavy,“ vzpomíná Jan Štifter a dodává: „ Ten příběh byl tak košatý, že nebylo třeba hledat někde jinde.“ V sedmnácti letech si babiččino povídání dokonce nahrával na kazety, které si přepisoval. „Konkrétní události a jména jsem tak měl zachycené,“ vypráví Jan Štifter. Původně chtěl materiál zpracovávat do povídek, kvůli knize ale napsal nový text, na kterém pracoval dva roky.
Skutečně pravdivá je i neuvěřitelná událost, kterou Jan Štifter v románu zaznamenal. Jeho pradědeček přepral medvěda a od té doby se mu přezdívalo Tarzan. „Ještě žije jedna babičky sestra, narozená po válce, jediný znalec těch lidí, o kterých píši,“ říká Jan Štifter. Právě s pratetou mohl probrat, co bylo třeba. „Pamatuje ještě Tarzana, mohl jsem s ní konzultovat, jaký byl její tatínek a maminka, byla pro mě propojkou s minulostí,“ vysvětluje Jan Štifter. Reálná je také bizarní sešlost, podle níž se kniha jmenuje. Paví hody se dokonce vybavují nejstarším lidem na Jelení dodnes.
Vůbec poprvé nezasadil Jan Štifter děj knihy na jih Čech. Původně o jeho přesunutí ale spisovatel uvažoval. „Znám to tu o něco lépe. Ale pak jsem si říkal, že to vlastně vůbec nejde, že ten příběh je autentický tím, že se bude odehrávat na Jelení, a že Tarzan není člověk z Budějc. Jestliže se pokoušíme o rekonstrukci toho příběhu, byla by to škoda,“ uvažuje. Psát o jiném místě takový problém nebyl. „Znám tam lidi a pořád se tam vracíme. Takže to pro mě není neznámý terén,“ tvrdí.
I přes známé rodinné vyprávění trochu Jan Štifter pátrat musel, navštívil archivy. „Snažil jsme se rozkrývat například události z Trenčína, které jsou hodně zahalené v mlze,“ naráží Jan Štifter na jednu část knihy. Dosidlování Trutnova po válce řešil zase s ředitelem tamního archivu, který ho provedl po městě a vysvětloval. Neznámá místa kvůli příběhu navštěvoval v období první vlny koronakrize, která budila nejistoty. „Myšlenkami jsem se dostával do jiných let, to mi pomáhalo překonat ten divný čas covidu,“ vzpomíná Jan Štifter na pátrání.
Autor je otcem čtyř dětí a o minulosti rodiny doma také vypráví. „Nejmenší holky na to zatím moc nejsou, protože jim je jeden rok a čtyři roky. Ale ty starší kluci mají ty staré rodinné historky rádi,“ usmívá se Jan Štifter a doplňuje: „Někdy za mnou chodí jako jsem chodil já za babičkou a říkají: Tati povídej nám.“ Rodinný příběh předává tedy dál. „A ta knížka ho hezky konzervuje,“ myslí si.
Paví hody vyšly jako desátý titul v nakladatelství Vyšehrad v edici Tvář a jako devátý ilustrovaný svazek. Za ilustracemi stojí Sabina Chalupová. „Chtěl přizvat někoho mladšího, protože mám pocit, že knížky jsou docela dobrá šance pro mladý ilustrátory, aby ukázali, co v nich je,“ líčí Jan Štifter.
Rodinnou ságu Jan Štifter představí ve čtvrtek 8. září v 18 h v českobudějovické kavárně Lanna.
Momentálně Jan Štifter připravuje dva odborné tituly. Jeden se bude jmenovat Já tě musím uškrtiti. „Týká se trhosvinenských afér, mordů a hříšných lidí na přelomu 19. a 20. století,“ představuje autor. Další jeho počin bude o historii Něchova, trhosvinenské osady. Připravuje ještě sérii rozhovorů z Trhových Svinů. „Navštěvuji lidi starší osmdesátky a zachycuji jejich životní příběhy,“ přibližuje práci, která ho velice naplňuje. „Rozpovídají se a mají radost, že to si mají s kým povídat, a já mám radost, že mi ten příběh řeknou,“ vysvětluje Jan Štifter. Příběhy starších lidí se odehrávají od 30., 40. let, zahrnují válku, kolektivizaci. Spisovatel promýšlí také beletristickou knihu z Lipenska, která se bude odehrávat ve 20. století, ale tentokrát nelovil v historii vlastní rodiny.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
