Od září 2016 chystá Ministerstvo školství změnu v rámci vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením. Většina jich nyní navštěvuje základní školy praktické, kde se vyučují podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu, jež je přímo určená jejich potřebám. Právě tato příloha by měla být zrušená.

„Ve všech běžných základních školách se tak bude vzdělávat podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, podle Individuálního vzdělávacího plánu se budou žáci vzdělávat na základě doporučení poradenského zařízení," uvádí Jana Holíková z oddělení vnějších vztahů a komunikace Ministerstva školství.

Ředitelé praktických škol na Jindřichohradecku však z novinky příliš nadšení nejsou. „Na zmíněné příloze máme postavený vzdělávací program. Když zanikne, nemáme podle čeho učit. A zatím není nic, podle čeho bychom mohli začít tvořit něco nového," upozornil ředitel Základní školy praktické Třeboň Karel Kanděra.

Podle ministryně školství Kateřiny Valachové plán na společné vzdělávání v žádném případě neznamená rušení škol. Karel Kanděra však upozorňuje, že v určitém případě by k tomu mohlo nakonec dojít. „Jako speciální škola máme snížený počet dětí ve třídě. Jestliže se ale začne učit podle jednoho rámcového programu, vzroste i u nás tlak na vyšší počet dětí ve třídě. A naše škola není ani technicky dimenzovaná na více dětí. Zřizovatel pak může říct, že běžné základní školy jsou v Třeboni dvě."

Inkluze, neboli začlenění žáků s lehkým mentálním postižením do běžných základních škol, je prioritou ministerstva školství. „Nejsem proti inkluzi, sem tam se to může podařit. Ale ty děti, které máme u nás, nebudou mít v běžné škole šanci na úspěch. Tady víme, že je můžeme něco naučit, máme na to speciální programy, děti mají šanci jít dál na učňovské obory," tvrdí ředitel třeboňské praktické školy Karel Kanděra.

Dodává, že do praktických škol chodí opravdu pouze ti, u nichž je k tomu důvod. „Není tu nikdo, kdo tu být nemá. Z poradny sem nepošlou dítě, které by nemělo nějakou poruchu. Vše se děje se souhlasem rodičů," doplnil.

Souhlasí s ním i ředitel Základní školy Neulingerova v Dačicích Martin Kotrba. „Jistě, každý by měl mít stejnou příležitost ke vzdělání, zdravé dítě stejně jako postižené. Pokud dítě s lehkým postižením stíhá tempo zdravých, tak ano. Ale děti, které jsou u nás, mají své tempo, nároky, v normální škole na to není čas a efektivita práce podle mě bude nulová," míní.

Navíc podle něho hrozí i to, že vzroste počet případů šikany. „Tyhle děti jsou naivní, lehce manipulovatelné. Myslím si, že to není dobrý nápad, dělat inkluzi takto plošně. Ministerstvo nedává na rady ředitelů, odborníků, ani rodičů," naznačil.

Právě ani někteří rodiče s chystanými změnami nesouhlasí. „Otázkou je, co si představují pod pojmem lehčí postižení. Bude mít normální pedagog na základní škole zkušenost a odbornost k tomu s takovým dítětem pracovat? Bude vůbec mít dostatek času s dítětem pracovat při vysokém počtu žáků ve třídě? A jak se takové dítě bude cítit mezi školáky, kteří mnohdy na takové děti koukají mezi prsty a posmívají se jim? Myslím si, že je to pěkná kravina. Teorie je něco jiného než praxe. Nedokážu si představit dceru v běžné škole," říká Tereza Štastná z Cizkrajova.

To, že by měly děti s lehkým mentálním postižením ze stávajících škol praktických začít navštěvovat běžné základní školy, si nedokáže představit například ani ředitel Základní školy Sokolská v Třeboni Ivan Rokos, který sám v minulosti na praktické škole učil. „Je to úplný nesmysl. Jak dlouho jsme tenhle systém speciálního školství budovali, jak složitě se děti do praktických škol dostávají? Jsou to děti, které na běžné základní škole zažily totální neúspěch a propad. Nedokážu si představit, že by se k nám měly vrátit," odmítá.

Podle něho je tento krok zcela nedomyšlený. „Již nyní máme v naší škole kapacitu naplněnou téměř na maximum, navíc zařazením těchto dětí by vrostl další tlak také v ekonomické oblasti jak na zajištění asistentů, tak i speciálních pomůcek," nadnesl Ivan Rokos.

Petra Lejtnarová