VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Před pětasedmdesáti lety bojoval za naše osvobození

Třeboň – Zahraniční odboj za II. světové války byl neodmyslitelnou součástí boje Čechů a Slováků za naší svobodu. Mezi nimi byl také Ján Bačík, který dnes žije v Domově seniorů v Třeboni. 

27.1.2015
SDÍLEJ:

Ján Bačík.Foto: Deník/Václav Pancer

Prošel podobně jako mnoho jiných komplikovanou a nebezpečnou cestu na západ, aby pomohl odboji a přispěl k našemu osvobození.
Má velice zajímavý život. Narodil se 25. ledna 1917 v Parižovcích na Slovensku. V letech 1939 – 1945 byl vojákem zahraniční armády v Polsku, Francii a Anglii a do ČSR se vrátil zpět v roce 1945.

S okupací se nesmířil
Pochází z dělnické rodiny a jeho život nebyl rozhodně lehký. Mládí prožil na Slovensku, blízko Liptovského Mikuláše. Sloužil u sedláků, stavěl tunely a železnice. Poznal také dobu nezaměstnanosti, bídu a hlad první republiky. Později pracoval u Horské služby v Nízkých Tatrách.

Nesmířil se s okupací republiky a režimem na Slovensku, již po 15. březnu 1939 se zapojil do ilegální činnosti a jako horský průvodce převáděl naše občany a bývalé vojáky do Polska. Jeho činnost byla později prozrazena, hrozilo zatčení a koncentrák, a tak se při převedení jedné ze skupin vojáků z posádky z Liptovského Mikuláše rozhodl, že zůstane v Polsku a zpátky domů se již nevrátí.

Již při převádění vojáků do Polska získal informace, že se v polském Krakově tvoří československá vojenská skupina, do níž se přihlásil 10. června 1939. Bylo mu přiděleno číslo 479 ve skupině Čechoslováků, které velel tehdejší pplk. Ludvík Svoboda. S ní se přesunul do vojenského tábora v Malých Bronovicích. Jako voják opustil Polsko a přesunul se do Francie, kde musel podepsat pětiletý závazek ke vstupu do francouzské cizinecké legie.

 Ján Bačík na dobové fotografii.

S jednotkami legionářů se dostal až do Alžíru, do města Sidi bel Abes a později do osady El Aricha, kde ho zastihl 1. září 1939 začátek II. světové války a všechny skupiny československých vojáků byly odeslány zpět do Francie. Dostal se do města Agde, kde prošel pěšáckým výcvikem.

Boje v cizině
Za krátkou dobu poznal, co je válka mezi Němci a Francouzi. Poprvé se střetl s německým nepřítelem. Pluk, ve kterém byl zařazen, byl nasazen v rámci francouzských jednotek do ústupových bojů. Po kapitulaci Francie v roce 1940 byla jeho jednotka spolu s ostatními převezena lodí do přístavu Sete a odtud do Gibraltaru. Odtud konvoje lodí společně odpluly do Anglie.

Ve vojenském táboře Cholmondeley byly soustředěny všechny československé jednotky, prováděl se zde vojenský výcvik a zdokonalování pro bojovou činnost. Jednotka, ve které byl zařazen, byla zasazena na obranu anglického pobřeží a byla připravována k odrážení nepřátelského útoku přes kanál La Manche, odkud se očekávala invaze německých vojsk do Anglie. Po krátké době se zde hlásil na přeškolení k bombardovacímu letectvu. Chtěl se stát palubním střelcem. To byl jeho sen, dostat se k letectvu.

Velitelé však rozhodli jinak. Vědělo se, že bude třeba podpořit odboj doma, a proto byl vybrán k výsadkovému vojsku. Prodělal paradesantní výcvik, výcvik pro zvláštní plnění úkolů na okupovaném území Čech a Moravy, anglický výcvik commandos a speciální výsadkový kurz. Po zranění, které utrpěl při výcviku, byl ale zařazen k tankistům.

Po zahájení spojenecké invaze 6. června 1944, kdy byla otevřena dlouho očekávaná „druhá fronta", byly obrněné jednotky jako druhá vlna invazních vojsk v Normandii převezeny loděmi na půdu Francie. S těmito jednotkami se Ján Bačík zúčastnil útočných bojových operací a obléhání města Dunkerque, a to v říjnu 1944. Zde viděl umírat své spolubojovníky v krvavých bojích. Zde ho zastihla kapitulace německých vojsk a konec války.

Po šesti letech doma
18. května 1945 se Ján Bačík s transportem 1. československé samostatné obrněné brigády dostal konečně na půdu osvobozené vlasti. Jednotka dosáhla prostoru v západních Čechách na Klatovsku. Odtud byl převelen k 14. tankové brigádě do Turčianského Martina. Zde byl demobilizován a odešel v hodnosti rotného do civilu. Tím skončila jeho šestiletá válečná cesta zahraničního vojáka. Setkal se se svými rodiči a sestrou a tyto chvíle byly pro něho tím nejradostnějším okamžikem.

Po válce působil na kriminální služebně v Táboře, v Českých Budějovicích a nakonec v Třeboni. V roce 1972 odešel do důchodu. Protože ale nechtěl jen tak sedět doma, přihlásil se jako brigádník na stavbu nové sportovní haly v Třeboni, kde pak pět let pracoval.

Od roku 1946 byl členem Svazu protifašistických bojovníků, byl členem předsednictva Oblastního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jihočeského kraje. Aktivně pracoval jako místopředseda Oblastního výboru Československé obce legionářské v Českých Budějovicích. Účastnil se stovek besed ve školách i armádních posádkách. Při těchto besedách a přednáškách vždy zdůrazňoval nejmladší generaci, která nikdy nepoznala hrůzy války a fašismu, aby si vážili svobody a šťastného života v míru.

Bojovník za svobodu
Za jeho zásluhy na osvobození naší vlasti a jeho činnost v zahraničním odboji mu byl udělen Československý válečný kříž 1939, medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy. V roce 1998 byl povýšen ministrem obrany do hodnosti podplukovníka a později plukovníka v.v.. Ján Bačík si velice váží toho, že současný stát na bývalé bojovníky nezapomíná a že byl přehodnocen přístup oproti situaci za minulého režimu. Toto povýšení bere osobně jako vysoké morální ocenění, které se mu z rukou nejvyšších armádních míst dostalo v jeho věku.
Na otázku, jak hodnotí jako Slovák rozdělení Československa, Ján Bačík odpověděl: „Za společnou vlast Čechů a Slováků – za Československou republiku – jsem byl ochoten položit svůj mladý život. Po válce jsem byl šťastný, že je naše vlast svobodná a že se opět oba národy spojily. Na Slovensko jezdím často a rád. Ve vesnici Liptovský Trnovec nedaleko Liptovského Mikuláše mám chalupu po rodičích. Zrovna nedávno jsem se odtud vrátil. Řeknu to stručně – naše národy se neměly rozejít. Patříme k sobě. Já se stále cítím Čechoslovákem a mám občanství jak české, tak i slovenské."

V letošním roce se 25. ledna dožívá Ján Bačík životního výročí 98 let. S manželkou Ludmilou vychoval dvě dcery a syna.
Podle vyprávění Jána Bačíka napsal Miroslav Král

Autor: Redakce

27.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Dynama v sobotním šlágru II. ligy porazili Opavu 2:1 a vystřídali ji v čele tabulky.
103

Dynamo ve šlágru kola zdolali Opavu a vedou tabulku

V bystřické knihovně je až do konce letošního roku k vidění výstava Pocity.
4

OBRAZEM: V Bystřici vystavují Pocity

Mladík se projel na cizím kole

Třeboň - Čtveřice mladých lidí vzbudila pozornost strážníků svou noční zábavou.

Volejbaloví veteráni bojovali u Vajgaru o republikové tituly

Jindřichův Hradec - V jindřichohradecké městské sportovní hale se uskutečnilo mistrovství republiky ve volejbalu nejstarší věkové kategorie nad 50 let. Představilo se celkem 16 týmů, z toho byl půltucet ženských družstev.

Právě jsme se narodili: Pětice nových miminek

Jindřichohradecko - Představujeme miminka narozená od 16. do 21. září.

Karatistka Karolína Šlechtová vyhrála Ninja Cup

České Budějovice - V tělocvičně českobudějovické ZŠ Emy Destinnové se konalo III. kolo ligy talentů v karate s názvem „Ninja Cup“.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení