Okamžitě jsem si vzpomněla na televizní seriál Velké Sedlo, kde byl hlavním hrdinou hrázný Paliza.
Povodí Moravy u příležitosti Světového dne vody umožnilo návštěvníkům vodního díla prohlídku do míst, kam se normálně žádný smrtelník nedostane. Průvodce dělal usměvavý vedoucí hrázný na přehradě Pavel Hrůza a hned v úvodu jsme narazili na televizního hrdinu. „Je to úžasný seriál, ale realita je jiná," poznamenal hned na začátku povídání
o přehradě.

„Jsem zde od roku 1999. Předtím jsem pracoval jako poříčný v dačickém provozu Povodí Moravy. Protože pod něj spadalo i vodní dílo Landštejn, jezdíval jsem sem často pracovat a po nešťastné smrti mého předchůdce, který zde byl od samého začátku, jsem nastoupil jako hrázný,"  říká v úvodu Pavel Hrůza, který se o chod přehrady stará ještě 
s kolegou hrázným Tomášem Markem.

Doplňuje, že nejdůležitějším úkolem je zajistit, aby vodní dílo bylo v bezpečném a provozuschopném stavu, což obnáší řadu pravidelných kontrol a měření.

Hrázný při každodenní obchůzkách nachodí hezkých pár kilometrů, neboť na celém vodním díle je zhruba 120 měrných míst, která se obsluhují s různou četností.

Nejsou to však jenom pochůzky kolem přehrady. 
K dalším úkolům obsluhy vodního díla patří také údržba pozemků a zejména porostů v okolí nádrže, což představuje hlavně v létě desítky hodin strávených s křovinořezem a sekačkou, při boji 
s bujnou vegetací, a pak také drobné opravy a další údržba. Takže idylka hrázného Palizy na Velkém Sedle bere rychle za své.

Povinnosti hrázného se podle Pavla Hrůzy řídí řadou předpisů. Systém  kontrol je zpracovaný v dokumentech 
s názvem Program  technicko bezpečnostního dohledu,Manipulační řád a Provozní řád VD kde jsou rozpracované všechny postupy. Zdůraznil, že vodní dílo Landštejn je 
v bezpečném a provozuschopném stavu!

„Do naší správy totiž patří i tři rybníky nad vodním dílem a také tok rybníka Pstruhovec až ke státní hranici s Rakouskem," doplňuje akční rádius Pavel Hrůza.

Hned v sedm hodin ráno se sledují vodohospodářské ukazatele. Hrázný změří výšku vodní hladiny, teplotu ovzduší, srážky a další veličiny. Všechny hodnoty se pak odesílají na vodohospodářský dispečink do Brna.
„Dnes již máme výhodu, že se podstatná část této práce zjednodušila díky automatickému monitoringu a systému sběru dat SAE. Některé veličiny se nám již zobrazují na obrazovce počítače, ale samozřejmě musíme údaje z automatického monitoringu ještě vizuálně kontrolovat," naznačil hrázný Hrůza.

Následně přichází na řadu kontrolní činnost, která je daná přesným harmonogramem. Mimo jiné obsluha přehrady třikrát týdně prochází 357 metrů dlouhou štolou, která vede pod vodou napříč hráze a stáčí se i k věžovému objektu. Ten jakoby vyrůstá přímo z vody a z hráze k němu vede také úzká ocelová lávka. Věžový objekt ukrývá v sobě vypouštěcí zařízení, kterým se může regulovat odtok vody z přehrady.

To už se s jednou skupinou vydáváme na prohlídku přehrady. Stojíme na hrázi hned za závorou, která zakazuje vstup a hrázný začíná vykládat. Přehrada se budovala 
v letech 1971 až 1973. „Na výstavbu tělesa hráze se využíval místní materiál – landštejnská žula. Asi 300 metrů odsud se odstřelovala. Na stavbu padlo kolem 320 tisíc kubíků této žuly," zmínil Pavel Hrůza. Celkový objem nádrže je 3,2 milionu kubíků vody, zatopená plocha je 40 hektarů a výška hráze nade dnem činí 23,4 metru a její délka 
v koruně 376 metrů.

Ještě připomenul, že landštejnská přehrada slouží jako zásobárna vody pro zhruba 15 tisíc lidí od Nové Bystřice, přes Slavonice až po Dačice a má druhou z hlediska kvality nejlepší vodu v rámci Povodí Moravy. O tom svědčí i skutečnost, že v létě má voda průhlednost tři metry.

Po nezbytném výkladu už se vydáváme do štoly. Celá chodba je dva a půl metru široká a tři a půl metru vysoká.V nejnižším místě injekční chodby je dnes  nad námi  19 metrů vody. Po bocích štoly se nachází celá řada zhlaví pozorovacích zařízení jako například jsou drenážní vrty, tlakoměrné vrty, které ukazují, jaká je situace, co se týče průsaků a tlaku vody v podloží hráze.

Narážíme na místo,kterému se říká dilatační spára „Štolu není možné zabetonovat najednou v celé délce. Tak se bednění dělalo cca v desetimetrových blocích, které se oddělovaly pružnou gumou, což tlumí i pnutí při změně teploty," vysvětluje hrázný.

Dostáváme se do útrob věžového objektu, kde se  manipuluje s vodou. Spodní výpusti tvoří dvě potrubí o průměru 800 milimetrů a jsou uzavírána šoupátky na návodní straně a regulačními segmenty na výtoku.
Procházíme celou štolou a opět stoupáme vzhůru a vycházíme na druhé straně hráze. V té chvíli si člověk uvědomuje, že i když patří landštejnská přehrada spíše k těm menším vodním dílům, je to ohromná stavba, která má 
v krajině vedle zásobování obyvatel pitnou vodou ještě další důležitý úkol. V době povodní ji musí zadržet, aby nepáchala výrazné škody.

„Chytili jsme tu povodeň 
v roce 2002. To za deset dní spadlo 250 milimetrů srážek. A v zimě 2005 až 2006 zde leželo 65 centimetrů sněhu, což se zákonitě muselo projevit při tání. Ještě v roce 2006 přišly přívalové srážky a za deset hodin napršelo 123 milimetrů. To všechno jsme zvládli," připomíná hrázný události, kdy obsluze přehrady nebylo zrovna do smíchu.

Na závěr ještě poznamenává, že zvláštní byla i letošní zima: „Už jenom tím, že led byl jen 16 centimetrů silný. Prakticky se na něj nedalo vstoupit. Pak napadl sníh, led neodtál a začal se na povrchu vytvářet nový."