Hlavním hrdinou je detektiv pražské kriminálky komisař Matouš, kterého čtenáři znají z detektivky Sedmnáctka. „Tohoto detektiva přímo miluji. Je to chlap, který si umí poradit se zločinci, na druhou stranu odhaluje své slabé stránky, ať už je to zpackané manželství nebo láska k alkoholu, kdy váháte, zda s ním soucítit nebo ho naopak nenávidět,“ nastínila žena, jež věří na šťastná čísla. Proto doufá, že se její třinácté dílo bude čtenářům líbit. Detektivní žánry a složité zápletky ji baví.

„Kniha se mi psala dobře, ze dvou důvodů, jednak jsem si hrála se svým oblíbeným hlavním hrdinou, a pak jsem vytvářela příběh, který mě bavil. Sama mám ráda detektivní žánr a komplikovanější dějové linky. Na každé knize intenzivně pracuji v řádu několika měsíců,“ přibližuje.

Vytvořit knihu po technické stránce je už pro ni po zkušenostech snazší. Cítí však mnohem větší zodpovědnost vůči čtenářům, které nechce zklamat. Psaní je pro ni zábavou, ale i povinností. „Je pro mě víc než jen práce, je to součást mě samé. Někdy se člověk musí nutit ještě hodinu sedět, jindy se mu vůbec nechce zapnout počítač. Naštěstí mám v sobě malý bič, kterým se donutím. Taky mám závazky vůči nakladateli a čtenářům. Snažím se psát pravidelně. Řádově to jsou hodiny denně. Ale pak jsou dny, kdy na mě monitor svítí od rána do noci,“ přibližuje Jitka, která vystudovala práva a díky advokacii poznala svět zločinu, o kterém píše.

Mezi její předchozí tituly patřily například Dotek vraha a Osvícení zoufalého muže. Nepíše tedy jenom detektivky. „Jako mladá autorka jsem začala s humoristickými romány a postupně jsem repertoár rozšířila o detektivní romány a tvorbu pro děti. Humoristická tvorba je překvapivě náročnější, protože musí jít přímo od srdce. Když to do knihy nedostanete, nebude to fungovat. Čtenář se nezasměje. Já mám tuto kategorii velmi ráda, protože si myslím, že humor v životě potřebujeme. I proto jsou mé knihy Zkrocení mlsného muže, Osvícení zoufalého muže nebo humoristická novinka Muži zrají jako víno, tolik čtené,“ zamýšlí se Jitka Ludvíková.

A zavzpomíná na dobu, kdy ležela s rizikovým těhotenstvím dlouho v nemocnici. „Všechny humoristické knihy jsem přečetla a na jiný žánr neměla chuť. Tehdy jsem si řekla, že s tím něco udělám. Postarám se o to, aby lidem bylo do smíchu,“ líčí kreativní žena. Hlavní hrdiny, které sama vytvoří, nerada opouští. „Baví mě jejich osud dále rozvíjet. Stejné je to s detektivem Matoušem, který se prvně objevil v detektivce Sedmnáctka, a nyní pokračuje v knize Případ čurací panny. Již teď mohu prozradit, že příště se objeví v knize Venuše,“ naznačuje.

Inspirovat se nechává všedním děním a maličkostmi. „Někdy mi stačí jediná věta. Tak tomu bylo například u knihy Případ čurací panny. Kamarád mi vyprávěl, že na firmu přijali novou uklízečku. Když po měsíci dala výpověď, ptali se jí proč, a ona odpověděla, že když chlapům čurala na boty, vydělala si mnohem víc peněz a byla to mnohem lehčí práce,“ zdůvodnila, co ji inspirovalo.