Okresní soud v Č. Budějovicích loni v únoru uznal vinným tímto pádem pana Miroslava (46) a uložil mu za ublížení těžké újmy na zdraví dvacet měsíců podmíněně na tři roky. Měl také zaplatit 13 507 Kč pojišťovnám. Krajský soud v dubnu odvolání obžalovaného zamítl, Nejvyšší soud ČR pak v září jeho dovolání odmítl.§

Splašil pod ní koně?

Soudy dospěly k závěru, že zranění poškozené vzniklo pádem z koně, při kterém se udeřila o zem do hlavy.

Podle okresního soudu je ze zavinění úrazu kolemjedoucími svědky jednoznačně usvědčován pan Miroslav.

Jak jsme loni v dubnu uvedli, obžalovaný měl 3. srpna 2007 v podvečer na kraji obce chytit za otěže a za uzdu koně, na němž seděla poškozená, a strhávat jej k zemi. Podle pozdější výpovědi této ženy jí měl nadávat, že nebude jezdit po jeho pozemku. Klisna, s níž cloumal, se zvedla a ona vypadla ze sedla.

Obviněný to popíral a tvrdil, že na místě vůbec nebyl. Obvinění je prý mstou. Nabízel alibi, že byl tehdy nakupovat v Globusu. Tomu ale soudy neuvěřily.
Poté, kdy neuspěl u „pozemských“ soudů, pan Miroslav podal ústavní stížnost a Ústavní soud ČR (ÚS) všechna rozhodnutí zmíněných instancí zrušil.

Porušili jeho práva

Stěžovatel tvrdí, že důsledně jakoukoli účast na skutku popíral a jeho obhajoba nebyla vyvrácena.

Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval zejména v tom, že nebylo vyhověno mj. jeho návrhům na provedení rekognice mezi ním a svědky a vyšetřovacího pokusu k objasnění, jaká zranění by mohl člověk utrpět při pádu z koně. Takovou rekonstrukci okresní soud zamítl s odůvodněním „jeho praktickou nerealizovatelností“.

Obžalovaný zpochybnil příčinu zranění poškozené s poukazem na jiný znalecký posudek, který předložil. Namítl také nevěrohodnost výpovědí svědků, kteří místo střetu poškozené se stěžovatelem měli pozorovat pouze při jízdě autem ve zpětném zrcátku či pootočením hlavy.

Důkazy měli provést

ÚS poukázal na to, že Listina základních práv a svobod přikazuje v řízení před obecným soudem dát jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, které pokládá za potřebné k prokázání svých tvrzení.
Obecný soud je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je třeba provést. Neakceptovat důkazní návrh obviněného lze jen v případech, kdy důkaz nemá souvislost s předmětem řízení, kdy navržený důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost či je–li nadbytečný, protože příslušné tvrzení již bylo bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

Odstranit rozpory

Stěžovatel se hájil tím, že ke zranění poškozené došlo bez jakékoli jeho součinnosti.

Poukazoval na posudek „svého“ znalce, že poškozená utrpěla jen zranění lehké. Opakovaný výslech soudem přizvaného znalce k odstranění rozporů mezi posudky soudy odmítly. ÚS ale uzavřel, že důkazy směřující k odstranění rozporů mezi dvěma znaleckými posudky nelze považovat za nadbytečné.

Rovněž neprovedený vyšetřovací pokus, případně rekonstrukci, považuje ÚS za důkazy neprávem opomenuté. Bylo by prý jimi možno ověřit, co za daných okolností mohli svědkové vidět a slyšet.
Zamítnutí těchto důkazních návrhů bez přezkoumatelného odůvodnění považuje ÚS za porušení práva na spravedlivý proces podle Listiny a Úmluvy o ochraně lidských práv. Proto zmíněná rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.

Přitom prý nikterak nepředjímá, jak bude soud prvního stupně v řízení dále postupovat.

(ús, vm)