"Život nás někdy přivádí do situací, které jsme si nikdy nedokázali představit. Takovou situací byla i chvíle, kdy jsem musel vyvěsit na kostel oznámení o pozastavení veřejných bohoslužeb. Máloco je pro každého faráře bolestnějšího, než když musí vlastní farníky vybízet, aby nechodili na mši svatou. Pandemie, a jí vyvolaná karanténa, zasáhla nečekaně do plánů každého z nás. Vzpomněl jsem si na naše prapradědy, kteří si četli úřední oznámení o mobilizaci v roce 1914 či na naše pradědy, kteří mobilizovali v roce 1938 a pak vytrvale, s důvěrou v lepší časy, nesli tíhu okupace a druhé světové války. Dokázali být stateční a zvládli to, ačkoliv měli jistě úplně jiné představy o své budoucnosti. Dokázali však své osobní záměry opustit pro dobro druhých, svých spoluobčanů.

Na Dolním Dvořišti začaly s úderem půlnoci z pátku na sobotu kontroly dokladů.
Z Brodu to pendleři mají do práce čtyřikrát dál

Jindřichohradecký probošt Ivo ProkopZdroj: Deník/ Lucie VáchováJestliže se podíváme do minulosti, zjistíme, že to, co nyní tak neočekávaně prožíváme, patřilo k životu našich předků překvapivě často. Při epidemiích, které od středověku naši zemi navštěvovaly každých pár desítek let a v mírnější podobě přicházely ještě mnohem častěji, světské a církevní úřady také zakazovaly veškerá procesí, pouti i společné bohoslužby, stejně jako trhy, jarmarky a pohyb mimo domovskou obec. Současně však vyzývaly k modlitbám, postu, kajícnosti, dobrým skutkům křesťanského milosrdenství, ale i k zvýšené opatrnosti a hygienickým opatřením. Nejde tedy o nic nového či neuváženého, ale o vyzkoušený způsob, jak alespoň zpomalit šíření jakékoliv nebezpečné nákazy.

Letos na nás tyto obtíže dolehly v době postní, a tudíž je můžeme přijmout jako postní sebezápor a vybídnutí k jistému ztišení a zastavení se v neustálém spěchu. K zamyšlení se nad tím, co je pro nás opravdu důležité a cenné. Pro věřící je to i výzva k větší osobní, vnitřní zbožnosti. Kostely bez bohoslužeb nám mohou připomenout dopoledne Velkého pátku či ticho Bílé soboty.

Lidé omezení volného pohybu zatím moc vážně neberou.
Karanténu lidé zatím vážně neberou

V současné době se situace mění každým okamžikem a opatření se stále zpřísňují. Tudíž je obtížné stanovovat jakýkoliv další postup pro naši farnost. Přesto však bych chtěl uvést několik zásad, jimiž se snažíme řídit a konkrétně naplňovat instrukce našeho diecézního biskupa. Ačkoliv nemáme možnost spolu komunikovat v kostele a sdělovat si další oznámení, pomáhá nám velmi osobní kontakt přes internet a telefon.

To, že jsou pozastaveny všechny veřejné bohoslužby, neznamená, že je zastaven život církve. Mše jsou slouženy neveřejně, a to u oltáře ochránkyně našeho města Panny Marie Pomocné ve Špulířské kapli proboštského kostela, poblíž ostatků našeho patrona sv. Hippolyta, případně v kapli druhého městského patrona sv. Theodora v kostele klášterním. Při všech bohoslužbách myslíme na naše město a jeho obyvatele, i na ty, kdo nesou zodpovědnost za veřejnou správu a samozřejmě za šťastné zvládnutí pandemie. Vždy večer ve 20 hodin se duchovně spojujeme v modlitbě s křesťany na celém světě a modlíme se za zdárné vyřešení obtížné situace, v níž se svět nachází.

Samozřejmě trvá nabídka návštěv a udílení svátostí u vážně nemocných a imobilních seniorů. Stačí se obrátit na duchovní správce či na akolyty. Farní charita i za pomoci dobrovolníků z řad farníků pomáhá zajistit nutné nákupy a další nutné zařizování pro ty, kdo jsou odkázání na pomoc druhých. Proboštský úřad funguje stále, a tak se v případě potřeby obracejte na mne či na P. Jana Turka. Rádi přivítáme vaše nápady a nabídky, jak dále působit i v současných ztížených podmínkách. Telefony a mailové adresy naleznete na webu proboštství: http://www.proboststvi-jh.cz/. Myslím, že je důležité se v rodinách navzájem se povzbuzovat a to třeba právě četbou Písma Svatého i modlitbou. Mše svaté je možno sledovat přes internet na stránkách https://www.mseonline.cz.

Noste roušky, chráníme se tím navzájem. Ilustrační foto.
VÝZVA: Nestyďte se nosit roušky, chraňme se navzájem. Pošlete nám foto

Překvapilo mne, když jsem otevřel monumentální sedmidílné Dějiny města Jindřichova Hradce od Františka Teplého, jak jsou plné zmínek o moru a dalších epidemiích, které stejně jako války, neúrody, sucha a povodně patřily k životu těch, kdo v toto krásné město vybudovali a prožívali tu své osudy. Při pozorné četbě však zjistíme, že se mor Jindřichovu Hradci nápadně často vyhýbal a počty obětí zde byly oproti jiným oblastem nepatrné. O tom, že si toho všimli i už tehdy zdejší obyvatelé, svědčí nakonec i Trojiční sloup na Náměstí, postavený právě jako výraz díků za odvrácení nejrůznějších pohrom a možná i jako vzkaz budoucím generacím, tedy i nám, abychom nikdy neztráceli důvěru a naději. Sloup je ozdoben sochami světců, které předkové při epidemiích prosili o přímluvu. Modlím se za to, aby tato zvláštní ochrana našeho města fungovala i dnes.

Když se na závěr ještě jednou ohlédnu do předchozích staletí naplněných často zápasem s nakažlivými nemocemi, nemohu si nevšimnout jedné věci, která přišla pozoruhodná a důležitá i tehdejším lékařům a duchovním. Totiž, že na to, zda člověk onemocní a jak se s nemocí vypořádá, má velký vliv i jeho psychické rozpoložení. Zda se stále jen děsí budoucností a žije v neustálé úzkosti, nebo zda umí být klidný, pokojně vše svěřuje Bohu a umí si užít i vše dobré, čeho se mu stále dostává.

Zkusme tedy využít čas, který se nám tak neočekávaně uvolnil, pro svou rodinu, pěší výlety do přírody, četbu, modlitbu, práci na zahradě a jiné záležitosti, které přináší uklidnění a naplňují nás radostí. Jako má svůj konec postní období, skončí za nějaký čas i tato neblahá etapa a přijde chvíle na velké poděkování Bohu, který dopouští zkoušky, ale nikdy neopouští a vždy vysvobozuje. Přeji vám vše dobré."

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník

P. Ivo Prokop, probošt