Po několika letech se znovu objevila otázka, jestli by stát neměl prodat Budějovický Budvar, n. p. Bývalý sládek jihočeského pivovaru Josef Tolar, to pro Českobudějovický deník jednoznačně odmítl. "Slepice, která snáší zlatá vejce, se nedává do polívky," říká Josef Tolar, který před bezmála třiceti lety zažil v přímé zkušenosti jeden z nejvážnějších pokusů o privatizaci Budvaru. Uznávaný pivovarnický odborník zdůrazňuje, že je rád, že tehdejší vláda dala na doporučení poradců z řad zaměstnanců jihočeského podniku a firmu neprodala. "Nastoupil jsem do Budvaru v roce 1965, tehdy byl výstav 300 000 hektolitrů. Dnes je výstav 1,8 milionu hektolitrů. To něco znamená. Každý majitel by se klaněl takové zlaté slepici," poukazuje Josef Tolar také na to, že Budvar má pravidelně i vysoké zisky.

Josef Tolar pro redakci reagoval na výroky předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Ta zahrnula Budvar mezi státní majetek, který by se mohl prodat v zájmu ozdravění veřejných financí. Aby našla podporovatele pro tento názor, tak by se ale zřejmě musela Markéta Pekarová Adamová vydat do ulic za pravého poledne s příslovečnou lucernou. Ani stranický kolega, ministr zemědělství Zdeněk Nekula (a tedy formálně nejvyšší šéf Budějovického Budvaru), s předsedkyní TOP 09 ohledně Budvaru totiž nesouhlasí a vyjádřil se v tom smyslu, že by to bylo, jako kdyby Saúdové prodávali ropná pole.

Národní pivovar Budějovický Budvar. Ilustrační foto.
Budvar rekordně posílil export, za hranice vyvezl přes 1,3 milionu hektolitrů

Otázka, zda Budvar neprodat, se objevuje téměř s jistotou vždy jednou za několik let, jak upozorňuje Josef Tolar. "Je to pořád velice podobné. Zažili jsme těch pokusů několik," říká Josef Tolar za roky, kdy byl sládkem a tedy přímo účasten na vedení pivovaru. "Nejkritičtější to bylo, když se o koupi Budvaru pokoušel Anheuser-Busch," jmenuje Josef Tolar největšího konkurenta především ve známkoprávních bojích s poznámkou, že Anheuser-Busch už dnes ani jako samostatná pivovarnická firma neexistuje, protože ho převzala jiná konkurence… "Co slibovali, po tom by nezůstala ani stopa," zdůrazňuje Josef Tolar, jak nejisté bývají v podobných případech i dobře míněné sliby.

Prodej Budvaru by byl chybou například i podle Tomáše Ehrlicha, předsedy Sdružení přátel piva. Připomíná, že třeba Bavorsko také vlastní významný pivovar a nikdy nikdo toto vlastnictví nezpochybňoval. "Budvaru i v době covidu vzrostl prodej o několik procent, to se žádnému jinému průmyslovému pivovaru nepodařilo, to je skutečná výjimka," poukazuje na výtečné postavení Budvaru na trhu Tomáš Ehrlich.

Přivezli i manželky

Když se jednalo s firmou Anheuser-Busch, vystupovali její zástupci podle Josefa Tolara z pozice jakéhosi staršího bratra. "Byl jsem členem vyjednávacího týmu, samozřejmě jako poradce," vzpomíná Josef Tolar. "Slibovali nám, že by nám otevřeli nové možnosti, otevřeli nové trhy. Zdůrazňovali, nepodezřívejte nás z něčeho nekalého. Uskutečnili dokonce i návštěvu Českých Budějovic, celá skupina manažerů i manželek," připojuje bývalý sládek Budvaru s tím, že se zájemci chtěli prezentovat jako vhodný zájemce, pro kterého není transakce jen obchodní záležitostí, ale má také "lidský" rozměr.

"Rozhodnutí bylo na vládě. Vláda naštěstí naslouchala tomu, co jsme my řekli. I když jsme byli jen úředníci," těší i po letech Josefa Tolara, že slovo zaměstnanců Budvaru v čele s tehdejším ředitelem Jiřím Bočkem mělo potřebnou váhu. Kdyby prý přitom tehdy někdo z vlády řekl lidem z Budvaru odejděte, nezbylo by jim prostě než poslechnout a předat podnik novému majiteli. Nic takového se ale nestalo. Anheuser-Busch nabízel finanční kompenzace, pomoc při expanzi na všechny trhy… Na to tehdy Budvarští konstatovali, že na všechny významné trhy už přístup mají. "Německý trh je nejprestižnější v Evropě. My tam máme pozici největšího dovozce. Když mluvím s kolegy z Německa říkají: Vaše pivo je výborné, jen by nemělo být tak drahé," naznačuje Josef Tolar, jakou pozici má Budějovický Budvar, n. p., na trhu v cizině.

Obrácená karta

"Naštěstí vláda prodej odmítla a co se stalo? Během několika let si začal na Anheuser-Busch, tehdy největší pivovarnický podnik, brousit zuby In Bev, jiná velká firma. Když přišli s nabídkou za Anheuser-Busch, Američané se zasmáli, řekli, že oni kupují, ne že by je někdo kupoval," popisuje Josef Tolar, jak se může rychle změnit zdánlivě neměnná situace. Brazilci (z dnešního In Bev) se ale začali bavit s fondy, které měly hlavní podíly v americké pivovarnické společnosti. Uspěli a za krátkou dobu koupili Anheuser-Busch. Rázem pak doznali podle informací Josefa Tolara změn i závazky, které měl Anheuser-Busch vůči dodavatelům i odběratelům. A často byly nadstandardní, protože americká firma do té doby neochvějně vládla trhu. "Nakonec nezůstal kámen na kameni. Co slibovali, po tom by nezůstala ani stopa," upozorňuje Josef Tolar na možnou ošidnost i písemně stvrzených závazků. Sliby by náhle byly jen cárem papíru. Podle bývalého sládka osud Anheusera-Busche jen potvrdil, že bylo dobře, že byli čeští zástupci opatrní. I ty nejlépe vypadající nabídky, by se ukázaly jako liché a budoucnost Budvaru by byla nejistá.

Vařit dobré pivo podle tradičních postupů je totiž náročné a ne každý vlastník by to zřejmě dodržel. "Je to hrozně drahá záležitost. My jsme si to mohli dovolit. Proto Němci, i když jsou pořádně zmlsaní, jsou ochotni za Budvar platit velké peníze, to přece něco znamená," zdůrazňuje Josef Tolar, že ne všechny pivovary se drží tradičních surovin, doby zrání a podobně. Budvar měl ve vedení stoupence kvality a že to bylo správné rozhodnutí, ukazují současné hospodářské výsledky podniku. "Nastoupil jsem do Budvaru v roce 1965, tehdy byl výstav 300 000 hektolitrů. Dnes je výstav 1,8 milionu hektolitrů. To něco znamená. Každý majitel by se klaněl takové zlaté slepici," poukazuje Josef Tolar také na to, že Budvar má pravidelně i vysoké zisky.

Dlouhodobý rozvoj

"Zatím se to nepovedlo nikomu, aby sáhnul na Budvar. Vláda už za minulého vedení, za ředitele Ing. Bočka, odsouhlasila plán dlouhodobého rozvoje, aby pivovar mohl investovat a rozvíjet výrobu a Budvaru se to dobrým způsobem daří plnit. Každá koruna, kterou vydělá, jsou státní peníze," říká Josef Tolar. A jak vnímá opakující se debaty o privatizaci? "Myslím si, že jsou za tím buď vedlejší úmysly, nebo touha přijít s tématem, které se bude diskutovat a díky kterému se dotyčný dostane do záře reflektorů, kdo uvažuje ekonomicky, musí to odmítnout," říká Josef Tolar. A jak vnímá výroky, že by stát neměl vařit pivo? "Myslím si, že stát by neměl dělat pošetilé nebo hloupé operace. A na tom, že podnik šíří slávu českého pivovarnictví po celém světě není nic hloupého," zdůrazňuje Josef Tolar.

Podle předsedy Sdružení přátel piva Tomáše Ehrlicha navíc pivovar přispěl k tomu, že v České republice zůstala zachována vysoká kvalita piva. "Budvar investoval do výroby, ale zachoval tradiční postupy. Spousta pivovarů sáhla ke zrychlení výroby," říká Tomáš Ehrlich. A doplňuje, že Budvar společně s malými minipivovary, jejichž podíl dnes dosahuje dvou procent trhu, přiměl některé velké producenty, aby změnili svou strategii. I Tomáš Ehrlich poukazuje na propagační sílu Budvaru. "Která česká potravina je ve světě známější, než pivo," ptá se Tomáš Ehrlich. Dodává, že i v Bavorsku mají významný pivovar ve státních rukou a ve státních rukou je podle Tomáše Ehrlicha také zaručeno, že zůstane i v Budvaru zachována vysoká kvalita. Pivovar také odebírá stabilně od českých zemědělců slad i chmel a to neplatí u všech tuzemských podniků z oboru.

Světové jméno

Českobudějovický podnikatel Stanislav Rataj pak úvahy o prodeji Budvaru označil za vrchol drzosti a Markétu Pekarovou Adamovou ostře zkritizoval. "Neví, co znamená úspěch ve světě. Budvar je špičková zisková firma. Jsem pořád ve světě. Když někam přijdu a řeknu, že jsem z Budějc, je to hned jiné. Budvar je pojem, jsme v pivu světová extratřída. Kdyby německý politik řekl, že BMW nepatří mezi německé "rodinné stříbro" tak okamžitě odstupuje," dodává Stanislav Rataj.

Dobrý pocit, že si může dát Budvar z rodného města i v Německu nebo Rakousku při cestách má i Pavel Ždych, který je věrný Budvaru od mládí. "Dělají to poctivé české ruce," zdůrazňuje Pavel Ždych na adresu oblíbeného piva.