Lomnická základní škola otevřela dveře druhákům ve středu v 7.45 hodin, prvňáci přicházeli také v doprovodu rodičů k bočnímu vchodu školy v 8.15 hodin. Děti se zde neshlukovaly a paní učitelky dohlížely na příchod dětí s rozestupy. Rodiče dávaly nejmladším žákům pusy na rozloučenou a mávaly jim zvenku do oken.

Maminka Veronika Čáková z Ponědraže stála před školou s dvěma slečnami. „Těšila jsem se do školy, doma mi to bylo hrozně dlouhý. Včera jsme dokončili poslední písmenko v Živé abecedě. Bylo to písmenko I,“ rozpovídala se prvňačka Sofie. Maminka Veronika ji doplnila: „Bylo složité udržet u prvňáka na distanční výuce pozornost. Všechno jí doma rušilo. Ze začátku v první třídě hodně plakala, a když už si zvykla, tak zůstali doma. Dceři se mlží brýle, jak musí mít roušku,“ řekla žena, která otírala Sofii skla. „Výhodou je, že jsem doma, máme farmu, takže se dětem přizpůsobím. Mám doma ještě třeťačku,“ dodala Veronika.

Petra Schoberová s dcerou Terezou zvládala výuku na dálku v poklidu. „Distanční výuka byla perfektní, měli jsme úkoly přes videohovory. Jsem na mateřské. Mám doma ještě čtvrťáka. Terezka se pořád těšila do školy, chyběla jí paní učitelka a děti. Z předmětů teď nemají hudební výchovu a tělocvik,“ zmínila. Dospat nemohl ani Matyáš Bicek. „Moc jsem se těšil,“ vyřkl radostně žák.

Doprovodit ve středu před Základní školu v Lomnici nad Lužnicí prvňáka Františka přišla Eliška Píšová. „Syn se moc těšil zpátky do školy. Učila jsem se s ním. Pokyny měly namluvené od paní učitelky, zvládli jsme to dobře. Už umíme trochu psát a číst,“ líčila s úsměvem žena, která má homeoffice. Z domova pracoval i tatínek Zdeněk Mráz. Včera přivedl do školy syna Lukáše. „Byl jsem na homeofficu, pomáhala mi manželka, ale ta chodila do práce. Doufáme, že v pondělí půjdou i třeťáci, nebylo to snadné všechno spojit,“ popsal obyvatel Zdeněk Mráz. „Syn je fotbalista místního klubu, ale ani ti se pak nemohli potkávat,“ poukázal na chybějící kontakt dětí.