Vítězná díla sekce Dokument představují důležité celospolečenské problémy – šíření dezinformací, užívání marihuany mladistvými nebo systémem péče o ohrožené děti. V kategorii Drama odborná porota ocenila díla nabízející hluboký vhled do psychického rozpoložení hlavních postav.

Dva finálové příspěvky mezinárodní kategorie Reportáž poskytují svědectví o protestech v Bělorusku.

Třetí cenou v této kategorii pak porota ohodnotila silný příběh o komplikovaném porodu s názvem „Komplikovaný porod koncem pánevním zvládla operátorka záchranné služby po telefonu“.

Jen málokdy porodí žena koncem pánevním mimo nemocnici. Skutečnou raritou je pak odvést takový porod na dálku po telefonu. Šestadvacetileté operátorce jihočeské záchranné služby Kristýně Vlkové se to podařilo. Na tísňové lince zvládla několik dramatických momentů až do příjezdu záchranářů, kteří dorazili ke zdravému novorozenci. Za svůj výkon dostala prestižní záchranářskou cenu.

A prestižní novinářskou cenu získal autor reportáže Petr Kubát, který je redaktorem Českého rozhlasu České Budějovice. „Je to pro mě nesmírná pocta a čest, být ve finále mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bohemia Radio a úžasné třetí místo je nejen motivací do dalších reportáží, ale také závazek, dělat novinařinu i nadále naplno.

Ukázka z reportáže:
„Já bych potřebovala záchranku. My rodíme.“ „Už vidíte hlavičku? Zkuste to změřit od poslední kontrakce, až jí začne…“ „To byla první směna po mé dovolené. Byla dost rušná, jako skoro každá, kolem poledne jsem přijala hovor a bylo mi řečeno, že na místě se rodí,“ vzpomíná šestadvacetiletá operátorka jihočeské záchranné služby Kristýna Vlková na svou směnu na začátku léta.
Po několika minutách hovoru se ukázalo, že půjde o porod koncem pánevním. „Vidím nožičku, já nevím, co mám dělat…“ „Co vidíte, nožičku?“ „Dvě nožičky jsou venku.“ „Dvě nožičky jsou venku, jo? Tak teď prosím vás vezměte ty nožičky do ručníku.“
„Ani jsem nebyla tolik nervózní, jak si všichni mysleli. Prostě jsem to brala, že se musí odrodit, nic jiného nám nezbývá. Když kolegové uslyšeli, že jsem řekla, že vidíme nožičky, všichni se na mě podívali a myslím, že mi v tu chvíli akorát drželi palce,“ líčí Kristýna Vlková.
Během telefonátu a při čekání na příjezd sanitky se odehrálo i několik dramatických okamžiků. „Když mi najednou zničehonic paní řekla, že to dítě už je venku, a nebyl slyšet žádný křik ani pláč, když jsme museli zahajovat prodýchávání miminka… Naštěstí po pár vteřinách už jsme tam slyšeli velký křik,“ popisuje Kristýna Vlková.
„Když jsem položila sluchátko, byla to nesmírná úleva a radost. A pak na mě přišla taková trošku tréma, kterou jsem nějakým způsobem potlačila vlivem toho adrenalinu v hovoru. A tak jsme si zatleskali s kolegy, že to dobře dopadlo. A kápla nám slza. Bylo to hned lepší směna,“ uzavírá operátorka záchranné služby, pro kterou to byl dosud emočně nejvypjatější hovor na službě.
Celá reportáž ZDE.

Zdroj: Český rozhlas České Budějovice