Toto období hodnotí zatím jako nejlepší. Dětství totiž neměl zrovna nejlepší.

„Jako malý jsem byl v kojeneckém ústavu ve Strančicích u Prahy. Otce jsem nepoznal a matku moc také ne. Poté mě získala do péče má babička, která se o mě starala do mých tří let, pak ale umřela,“ vylíčil svůj pohnutý osud.

Jeho pouť dále pokračovala do ústavu v Černovicích u Tábora a pak do ústavu v Oseku u Strakonic. Z rodiny se o něj prý zajímá pouze teta Pavla.

Byl proto moc šťastný, když získal chráněné bydlení v Jindřichově Hradci od Občanského sdružení Proutek, které pomáhá lidem s postižením žít plnohodnotný život uprostřed běžné společnosti.
„V našem chráněném bytě jsem moc spokojený. Sami si v něm vaříme, uklízíme. Chodí na nás dohlédnout asistentka. Do Proutku chodím pracovat do chráněných dílen. Práce mě rovněž velmi baví,“ pochvaluje si.

Výrobní program chráněné dílny Proutku v Plasné se skládá z textilních prací, drobné dřevovýroby, zakázkové výroby, chovu koz a ovcí a pomocných prací mimo dílnu jako například úklid zeleně, pomoc při stavebních pracích a podobně.

Od 15 let má také navíc rád plavání. Postupem času se začal zajímat také o hudbu, tanec a kulturu, a tak nechybí na žádné kulturní akci. V chráněném bytě bydlí společně s kamarády Přemkem Švecem a Františkem Menzlem. Na svůj život si proto nyní vůbec nestěžuje a je rád, že se má lépe než tomu bylo dříve. Robert Erhart plete také šálu na rekord. Ta v současné době měří už 9,79 metrů, rád by pokořil rekord a nechal se zapsat do České knihy rekordů. „Až šálu dopletu, chtěl bych jí nechat někde vystavit nebo třeba vydražit,“ přemýšlí co se svým výtvorem dál. Robert také uvítá jakýkoli příspěvek na vlnu.