Oheň války, který vzplanul na celém starém kontinentu, zasáhl do životů stovek rodin také na Jindřichohradecku. Není obce, ve které by nestál pomníček připomínající otce a syny, kteří se z bojišť roztroušených ve všech koutech světa nikdy nevrátili. Jedním z nich byl i Vojtěch Benda, jehož osudy zmapoval z deníků, které se nalezly v jeho pozůstalosti, dnes již důchodce Jiří Macek.
„Tyto zápisky Vojtěcha Bendy z 1.světové války jsem čítával ještě jako kluk, když jsem chodíval velmi rád na návštěvu v mé rodné obci Horních Němčicích k tetě mojí maminky, kterou byla manželka Vojtěcha Bendy  Marie Fikrová, která se po smrti Vojtěcha provdala za Stanislava Fikra," popisuje svůj vztah nejen k Vojtěchu Bendovi, ale i k jeho deníkům, Jiří Macek, který se v pozdějším věku k zažloutlým stránkám zachycujícím osud jednoho z milionů padlých opět vrátil.
„Nyní se mi tyto zápisky od příbuzných Vojtěcha Bendy znovu dostaly do rukou. Musel jsem je přepsat a dát jim možnost, aby se dostaly k ostatním příbuzným a známým, abychom nezapomněli na svého předka, který musel projít útrapami války. Byl to čestný, pracovitý a milující člověk, kterého byla škoda," vysvětluje Jiří Macek pohnutky, které ho vedly k mravenčí práci na utřídění zápisků.
Nezapírá, že při studiu si k Vojtěchu Bendovi vybudoval doslova osobní vztah a jeho odkaz chápe jako memento i pro všechny, kteří žijí v dnešní relativně klidné době.
„Při čtení tohoto odkazu my všichni si musíme uvědomit, co pro nás znamená život v míru a věnovat se práci a rodině, tak jak si přál Vojtěch, a nebylo mu to dopřáno. I já se musím přiznat, že při čtení a přepisování těchto zápisků, se mi draly do očí slzy," podotkl amatérský historik.
Vojtěch Benda se narodil   14. dubna 1886 v Horním Vilímči v domě číslo popisné 2 v rodině rolníka jako nejstarší ze šesti dětí.
Jeho otec Václav Benda si vzal za manželku Antonii Douchovou z Jilmu v roce 1885. Hospodařili v Horním Vilímči a všechny jejich děti se jim tam narodily. V roce 1905 se celá rodina přestěhovala do Jilmu a  hospodařila zde.

VZPOMÍNKA NA PADLÉ
Protože Vojtěch Benda působil jak v Jilmu, tak v Horních Němčicích, je jeho jméno uvedeno na památnících postavených na památku padlým v 1.světové válce v obou obcích. Na památníku v Jilmu jsou ještě uvedena i jména Vojtěchova bratrance Františka Douchy a Vojtěchova švagra Jindřicha Valenty,kteří rovněž padli v 1.světové válce. V Jilmu je na pomníku 13 jmen a v Horních Němčicích 22 jmen těch, kteří se již nevrátili do svých domovů. Takto tvrdě zasáhl osud 1.světové války do obou sousedních obcí. Nejenže tam zůstali synové i otcové rodin, ale útrapy zasáhly všechny obyvatele. Vojsko musel někdo živit a zase to byli zemědělci, kterým se po dobu války mnohokrát rekvírovala úroda i zvířectvo.


Dle sčítacího operátu z roku 1910, byl již Václav Benda v tomto roce majitelem usedlosti číslo popisné 1. Jejich nejstarší syn Vojtěch Benda si v roce 1911 vzal za manželku Marii Valentovou ze sousedního stavení. Spolu měli dva syny. Jan se jim narodil ještě v Jilmu  a druhý syn Oldřich se jim narodil již v novém domově v Horních Němčicích.
Tuto chalupu čp. 18 koupili a stala se v roce 1912 jejich domovem a hospodářstvím.
Do války, v níž našel svou smrt, odjel Vojtěch Benda v srpnu roku 1914. S útrapami, jimiž v dalších dvou letech prošel, se prostřednictvím jeho deníku můžete v následujících týdnech seznámit v našem novém seriálu i vy.

Malé vzpomínky z válečného tažení - 1. díl

Mobilizační den byl dne 3.srpna, odchod z domova 4.srpna. Do Olomouce jsem přijel 5.srpna. Z Olomouce odjezd vlakem 9.srpna a jelo se celý den a celou noc, pak dva dny volna a dále dva dny tuhého marše, jenž se konal 14. a 15.srpna, to právě na svátek panny Marie.
Pak jsme přišli na ruskou půdu. Ráno uslyšeli jsme dunění děl. Jak se ve mně všechno otřáslo, může si každý pomysliti, ale žádný tomu neuvěří, kdo to nezkusí, co my jsme za dva dny našeho marše (pochodu)museli vydržet.
V neděli 16.srpna a pak 17.srpna jsme měli rast (odpočinek)poblíže města Radonova. 17.srpna přišel do našeho tábora telegram, že naše armáda, která bojovala se Srbskem, je zeslabena, kdežto na ruské frontě byla přesila aspoň o tři regimenty.
Ve středu 19.srpna jsme zaujali postavení proti ruskému vojsku a přišla vydatná pomoc. 20.srpna se neudálo nic pozoruhodného, 21. také ne, 22. jsme odešli ze Zaklikova a 23. jsme vyšli ráno z Lažek přímo do bitevní čáry, kde jsme dostali první křest ohněm – od 2.hodin a trval až do 7.hodin večer, ale zdráv jsem vyšel. Navečer pršelo, promokli jsme, po celý den jsme byli venku bez menáže.
Menáž jsme dostali až druhý den ráno. 24.srpna jsme opět vyšli a šli jsme celý den, až do 11.hodin bez menáže a pak jsme stáli feldvachu (polní stráž), byla velká zima.
25.srpna se opět udála velká srážka, žádná menáž, pak jsme šli opět dále.
26.srpna jsme stáli peraišoft (pohotovost), ale bez snídaně. Tyto tři dny jsme zakusili mnoho hladu, žízně a namáhavého pochodu a taktéž jsme byli zemdleni na smrt. 26.srpna jsme byli v Koštele.
27.srpna již začal krutý boj u Lublina, kterého jsme se nezúčastnili, byli jsme pouze v rezervě, boj ten byl strašně krutý.

Vojtěch Benda - rodák z Vilímče, byl příslušníkem 54. záložního pěšího pluku s dislokací v Olomouci. Byl přidělen ke 2.rotě a naposledy byl u 12.roty. Padl velmi mladý v pouhých třiceti letech v boji u Zablativa v Rusku, nynější Ukrajině. Datum jeho úmrtí a místo je připsáno v zápisníčku někým z jeho rodiny na 9.června 1916. Zanechal po sobě syny Jana a Oldřicha.