"Nějak se ta ocenění sypou, jsem z toho docela na rozpacích, je to zavazující, abych nepolevil. Opakuji pořád dokola, že jen dělám, co mě baví, třebaže je to možná něco trochu nadstandardního," komentoval zisk této ceny.

Tím, kdo jej nominoval, bylaMarcela Kozlováz oddělení cestovního ruchu a marketingu jindřichohradeckého městského úřadu a zároveň šéfredaktorka městského zpravodaje, kam také Roman Pišný pravidelně dodává sportovní materiál. „Znám Romana Pišného už asi osmnáct let. Souhrou náhod došlo k naší spolupráci a v podstatě od začátku zpracovává sportovní zpravodajství pro náš zpravodaj," uvedla na vysvětlenou s tím, že od srpna roku 2012 Roman Pišný pracuje na dohodu přímo pro městský zpravodaj.

„Když jsme jeli do Prahy na předávání cen, vůbec jsme netušili, jak to dopadne," popisuje Marcela Kozlová.

Podle samotného „zaměstnance roku" k jeho vítězství přispěl fakt, že se stalo v historii ankety poprvé, že by někoho nominoval někdo jiný než firma či sdružení, ale přímo občané města. „Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo ve Staroměstské radnici v Praze, za mne ocenění převzal můj syn Vítězslav, Marcela Kozlová a tisková mluvčí města Karolína Průšová. Přijeli pak s autem napěchovaným cenami," říká oceněný, ale zároveň dodává, že těžko něco z toho využije. „Něco mi tu ještě zůstalo, ale tak tři čtvrtiny už jsem rozdal."

Marcela Kozlová dodává, že málokdo je takový, jako Roman Pišný. „Je neskutečně pracovitý a precizní. Je po něm radost číst. V životě jsem neslyšela, že by si postěžoval, nikdy nesložil ruce do klína a snaží se být stále užitečný, což se bohužel nedá říci ani o spoustě zcela zdravých lidí," míní.

A co znamenají taková ocenění pro Romana Pišného? „Pokud se zamyslím hlouběji nad tím, co pro mne ocenění Křišťálový kamínek a vzápětí Zaměstnanec roku znamenají, pak hlavně utvrzení v přesvědčení, že člověk nemá nikdy nic vzdávat, má bojovat. Žít naplno se dá i s postižením, i s kontinuálně napojenou hadicí do plic, jen se musí chtít a nepolevit," míní.

Petra Jouzová