Dá se říct, že jste byla doslova duší této prodejny. Co vás přimělo k rozhodnutí z knihkupectví odejít?

Z knihkupectví sice odcházím z vlastního rozhodnutí, ale opouštím něco, co neuvěřitelně miluji, a to po dlouhých pětatřiceti letech. Bohužel došlo ke změnám ve vedení společnosti, která vlastní síť prodejen, a to mi svým přístupem pošlapalo to, co já neuvěřitelně miluji, čemu věřím a na co jsem pyšná. Pro zákazníky jsme sháněli nesehnatelné, zvala jsem na autogramiády známé osobnosti, spisovatele, herce. Dělala jsem vše možné, aby lidé měli stále chuť chodit k nám. Bohužel, od února už se se zákazníky v knihkupectví potkávat nebudu.

Vás lidé neznají jen z knihkupectví, ale i jako činorodou organizátorku nejrůznějších kulturních akcí. Budete alespoň v tom pokračovat?

Toho asi nemůžu nechat. Večery pro ženy, které děláme společně s Janou Závodskou v kavárně FotoCafé, už jsou tady velice dobře zažité a dokonce už nás oslovili i z dalších měst, že by měli o tento formát zájem. Moc se mi líbí, že se tam mohou prezentovat místní šikovní lidé, kadeřnice, kosmetičky, švadleny, drobní obchodníci. Mohou tak ukázat, co v nich je a co umí. V tom bych rozhodně chtěla pokračovat.

A co projekt Listování?

Listování zůstává. Už jsme se domluvili s Lukášem Hejlíkem na další spolupráci. Příští akce už ale budu pořádat jako Lenka Průchová – LenAgend. Další projekt, na který už se moc těším, to bude úplná bomba, je Listování s knihou Kafe a cigárko. Tu vydala herečka a bloggerka Marie Doležalová, která navíc vyhrála taneční soutěž Star Dance. Kniha se hrozně rychle vyprodala. Zatím se neví, jestli by se Listování účastnila i Maruška, ale kdyby se zadařilo, bylo by to skvělé. Jinak ale knihy od ní budou na místě k dispozici a budou podepsané. A vypukne to 10. března od 20 hodin opět v kavárně FotoCafé v muzeu fotografie.

A co autogramiády, kterých jste také pořádala požehnané množství?

Tam snad také problém nebude. Já hlavně musím zůstat v kontaktu s knižními novinkami, k tomu už jsem také nějaké kroky podnikla, abych v tom nezůstala pozadu. Navíc naštěstí už mám své známé, kteří mi zase dohodí ty své. Nebudeme to už jenom dělat v knihkupectví, ale v kavárně. Bude to s autogramiádou i s prodejem knih. Toho se nebojím. Jen už zkrátka nebudu viděná v obchodě.

Spousta lidí si stále myslí, že obchod v Panské ulici je váš. Ale tak to není, že?

Opravdu ne, ale asi jsem tak působila. Do knihkupectví v Panské ulici jsem nastoupila jako patnáctiletá holka, když jsem nastupovala do učňovského oboru knihkupec, tehdy to ještě nebyl obor s maturitou. A to mi možná dnes škodí, že jsem si maturitu ani potom nedodělala a nedaří se mi proto sehnat práci, jakou bych třeba chtěla dělat. Ale já se práce nebojím. Odcházím teď sice zcela mimo můj obor, budu dělat práci, která s ním nemá nic společného a kterou jsem nikdy předtím nedělala. Je to pro mne nový začátek, jdu do něčeho, co vůbec neznám. Ale myslím si, že ta změna musela být už dopředu nějak daná. Určitě mi to přinese něco nového.

Petra Lejtnarová