Stráž nad Nežárkou – Václav Bukovský ze Stráže prožíval okupaci 21. srpna 1968 jako šestadvacetiletý řidič kamionu v Rakousku. Dělníci jim říkali, že Československo obsadili Rusové. Náš delegát ve Vídni vojenskou invazi potvrdil s tím, že jsou uzavřené hranice.

„Byl to blesk z čistého nebe, vůbec jsem to nečekal a absolutně jsem to nechápal. Rusko, náš největší přítel, nás najednou přepadne,“ vzpomíná na okupaci naší země bývalými spojenci Václav Bukovský. Většinu lidí tehdy mrzelo, že jim lhal i prezident Svoboda, kterého respektovali jako velkého bojovníka proti Němcům z ruské fronty. Stejně jako ostatní politici sliboval, že cizí vojáci brzy odjedou. Ti se však u nás „zdrželi“ až do roku 1991.

Protiruské politiky tehdejší režim jednoduše odstranil. Zaskočení civilisté zpočátku demonstrovali.Při střetech s cizími vojáky a dopravních nehodách však do konce roku zemřelo více než 100 Čechů a Slováků.

V bývalém Československu se totiž po 20 letech tvrdého komunismu schylovalo k uvolnění života. Lidé získali zpět svobodu slova i svobodu pohybu a kromě toho se blížily svobodné volby poprvé od roku 1948.

Každý, kdo protestoval,se dočkal ekonomické i společenské likvidace. Odpůrci končili ve věznicích nebo v psychiatrických ústavech. „Já jsem byl zpočátku troubovitý. Tak jsem uvázal kombinačky na provázek a když jsme předjížděli ruskýho gazíka, tak jsem na něj ty kombinačky hodil, až mu popraskalo přední sklo. V tu ránu na nás z okýnka mířil samopal, ale kolega vytlačil ruského gazíka naším kamionem do strouhy. Když jsme pak projížděli Šumperkem, tak jsem na Rusy v našich kasárnách ukázal z okýnka, jak je střílím samopalem a Rus mi odpověděl ostrou střelbou do vzduchu,“ vzpomíná Václav Bukovský.