Statek v Chabičovicích je rozsáhlý, pojme hodně lidí. Majitelé stavení zrekonstruovali na penzion. Toho, že v něm jednou ubytují také ukrajinské uprchlíky, se nenadáli. Ale neváhali ani na okamžik.

„Přijeli jsme sem s manželem a asi ročním synem z Ruska,“ vyprávěla Olga Dončenko. „Druhý syn se nám narodil v Čechách. Přijeli jsme z Moskvy. Žijeme tu šestnáct možná sedmnáct let.

Když začala válka na Ukrajině, volali mi kamarádi, že hledají místo pro uprchlíky. Řekla jsem, že je ubytuji. Bylo to v noci, v zimě, tak jsem se hned pustila do vytápění místností. Nejprve přijely dvě rodiny, pak ženy z Chersonu a postupně další.

Během uplynulého roku se tu vystřídalo hodně lidí. Teď tu mám čtyři rodiny. Dvě z Kyjeva, pak je tu pán a paní, kteří přijeli z Kyjeva, ale válka je potkala v Buči. Přijeli předtím, než tam vypukl útok. Ten pán je senior, který špatně slyší.“ Na statku přebývají také dvě maminky, každá s pětiletým dítětem. A tři ženy tří generací z jedné rodiny.

Nová kamenná stezka vede ve svahu na Křížovou horu v Českém Krumlově.
Při výstupu na Křížovou horu už nebudete klouzat bahnem. Vede tam kamenná stezka

Rozmanitě propojené několikaúrovňové společné prostory statku jsou i na konci února pořád ověnčené zelenými girlandami a bohatou vánoční výzdobou, nechybí ani několik vánočně ozdobených stromků. „Ta výzdoba je tak veliká, protože jsme na ni měli plno času,“ smála se Olga Dončenko.

Zpočátku po příchodu prvních uprchlíků ale nevěděla, co dělat dřív. Rodiny přišly do naprosto neznámého prostředí a netušily, co si počít, na koho se obrátit. „Lidí, se kterými jsem se setkala a pomáhala jim, bylo hodně,“ vzpomínala Olga Dončenko. „Doprovázela jsem je po Krumlově, spoustu věcí bylo třeba vyřešit.

Nevěděli, jak se dostat do města autobusem, kde nakupovat potraviny a jaké, protože je to tady sice podobné, ale přesto leccos úplně jiné. Potřebovali pomoci, kde najít léky, všichni sháněli nějakého lékaře, to byla úplná katastrofa. Nic tady neznali, mléko nebylo mléko, na které byli zvyklí, chleba, rohlíky – vše vypadalo jinak než u nich. Bylo to pro ně stresové. Potřebovali obyčejné věci na bydlení. Všichni říkali, že se zase vrátí na Ukrajinu. Nikdo nechtěl zůstat, všichni chtěli domů. Ti, kteří měli možnost vrátit se do trochu bezpečných míst, tak odjeli.“

Eva Říhová a její papírnictví v centru Českého Krumlova.
Vzdát to? O tom nepřemýšlím, říká majitelka malého papírnictví v centru Krumlova

Doma na Ukrajině není bezpečno

Jedna rodina, kterou tvoří babička, maminka a třicetiletá dcera, zůstává na statku v Chabičovicích po celou dobu. Jsou to šikovné ženy, dvě pracují jako učitelky. „Včera udělaly zkoušky z češtiny, tak byly šťastné,“ líčila paní Olga. „V létě pracovaly v dětských táborech, protože tam byly potřeba učitelé, kteří mluví ukrajinsky. Ta mladší už mluví i rozumí česky a dobře učí. Mluví i anglicky, rusky, je to šikovná paní učitelka. Ale nemá, kam by se na Ukrajinu vrátila, je tam hodně domů rozbitých. Ten její sice stojí, ale je nebezpečné v něm být. Co bude dál, vůbec neví.“

Uprchlíci se postupně sžívají s novým prostředím a když se postaví na vlastní nohy a jsou schopni se domluvit, přesouvají se jinam. „Včera mi volala paní, co odjela do Jindřichova Hradce,“ vyprávěla Olga Dončenko. „Volá často a říká mi, jak se má, že pracuje, děti jsou ve škole, toto vše je v pořádku. Někdo už odsud odjel dál, třeba do Německa, nebo našel někoho z příbuzných či známých v Polsku a na Slovensku.“

Areál parku v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr.
Zámecký park v Červeném Dvoře vzkvétá. Nová je Bažantnice i vrátnice

Pro ruské manžele je těžké sledovat válečné události. „V zemích mimo Rusko, i tady v Česku, jsou Ukrajinci, Rusové a Bělorusové, kteří ze svých zemí utekli, protože tato válka je pro ně velký problém,“ zamýšlela se Olga Dončenko. „Všichni čekáme na nějaké rychlé a dobré řešení té hrozné situace, ale všichni chápeme, že to rychle nebude.

Lidi na Ukrajině sedí doma a moc se bojí. Mají strach jít ven. Nelehká situace je i v Rusku – lidé nemohou nic říct, nemohou moc nikam chodit, kolikrát přemýšlí, jakou kdo má barvu obličeje. Je to nesmysl, ale my to nevyřešíme. Vůbec jsem nemohla pochopit, jak v 21. století možné, že ve 4.00 ráno začala válka. My obyčejní lidé to nechápeme. Jediné, co můžeme dělat, je pomáhat lidem, kteří to potřebují.“

Na telefonu je stále

Lidé přijížděli ve stresu, mnozí s sebou neměli vůbec nic. „Třeba do Krumlova přijela paní s babičkou, tedy osmdesátiletou maminkou, která chodí pomalu. Přijely z Donbasu. Měly s sebou jenom tašku s léky pro babičku a pasy. Utíkaly z války v Donbasu do Kyjeva čtyři dny, prakticky pěšky. Potřebovali všechno – oblečení, místo na bydlení, lékaře pro babičku. Byly ve stresu, když se dostaly do Kyjeva, přiletěla tam raketa. Mluvila jsem s nimi asi před měsícem, babička už byla v klidu, ale potřebovala rok, než se trošku psychicky uklidnila,“ mluví o nehezkých zážitcích Olga.

Odbornice na pražení kávy Katarína Scheuchová.
První pražírna v Krumlově nabízí kávu celého světa. Mají i kaskaru

Sehnat potřebné základní věci pro ubytované uprchlíky pomáhali manželům Dončenkovým ochotní lidé, také skupina dobrovolníků v Krumlově. Později pomoc nabídla i českobudějovická charita. „Za nimi jsem se jezdila poradit, jak správně vyplňovat různé dokumenty a obracím se na ně, když potřebuji něco vysvětlit. Nyní se s charitou budu domlouvat ohledně kurzů češtiny pro uprchlíky.“

I když už se situace uprchlíků v Česku zlepšila, Olga Dončenko je na svém telefonu stále k dispozici i uprchlíkům v Krumlově. V případě potřeby s nimi zajede do banky, na úřad práce a všude tam, kde potřebují s něčím pomoct. Většina z nich si ale již poradí sama.