Na jedné straně je v současné době snaha uvolnit regule výkonu rybářského práva, na straně druhé si rybáři své revíry úzkostlivě střeží a sami pro sebe si často nad rámec zákonných norem zpřísňují pravidla. Důvodem je většinou snaha o co možná nejlepší zachování rybí osádky a bránění zbytečnému drancování revírů.
Příkladem může být i revír hamerský potok 1A, jehož podstatnou část tvoří jindřichohradeckými rybáři oblíbený rybník Vajgar.
Již od začátku roku zde platí zvýšená míra kapra, a to na 45 centimetrů. Prosadila si ji sama jindřichohradecká místní organizace rybářského svazu a podle mnohých prvních pět měsíců „ostrého provozu" tohoto nařízení již nese své ovoce.
Patří mezi ně například i Luděk Mitas, vášnivý rybář, který ve městě vlastní prodejnu rybářských potřeb.
„Absolutně s tím souhlasím a myslím, že je to krok správným směrem. V minulých letech se na Vajgaru nedala chytit slušnější ryba, protože naprosto neměla šanci dorůst. Mnozí rybáři brali vše, co sotva dorostlo do nejmenší povolené míry. Osobně bych asi neměl problém s tím, klidně ji zvednout i na padesát centimetrů, ale to už by asi bylo neprůchozí," poznamenal Luděk Mitas a dodal, že k vodě se přeci chodí kvůli jiným věcem, než je dostatečná zásoba rybího masa.
„Účelem sportovního rybaření není naplnit si mrazák, ale užít si souboj s krásnou rybou," tvrdí.
To byl ostatně i původní záměr nového opatření, což vysvětloval na výroční schůzi jindřichohradeckých rybářů, která se konala začátkem jara, předseda místní organizace Josef Kostka.
„Jde nám o to, aby se více chytaly kvalitnější ryby a nebyly zbytečně odnášeny ty malé. Kapři tak navíc budou mít dostatek příležitosti se vytřít," vysvětlil předseda hradeckých rybářů.
Otázkou je, zda podobné snahy nepřijdou vniveč, pokud budou zavedeny třicetidenní lístky, které si bude moct opatřit každý, kdo není ani znalý rybářských řádů a etiky.
Roman Černý, kterého jsme zastihli tento týden s prutem na břehu Vajgaru, na to má jasný názor.
„My se budeme snažit a všechno úzkostlivě dodržovat a potom přijde někdo, kdo nemá k rybařině žádný vztah a bude si u vody dělat co chce. Věřte mi, že to takhle dopadne," posteskl si rybář.

Rybářem bez zkoušek. Je to hazard s revíry?

Může to být neškodná úprava. Nebo také těžký masakr našich vod. Novinka příští rybářské sezóny budí emoce. Kdokoliv si bude moci koupit oprávnění k rybolovu na 30 dní bez ohledu na to, jak umí zacházet s rybou, která je podměrečná a musí zpět do revíru. Nájezdy legalizovaných pytláků nebo cizinců, kteří nebudou muset splnit žádné kvalifikační testy a prakticky si jen koupí licenci, se na březích rybníků 
a řek stanou samozřejmostí. Rybáři mají obavy a ptají se: Kdo revíry ohlídá? Bude dost porybných? To jde Českému rybářskému svazu jen 
o příjem z prodeje povolenek? Jeho představitelé ovšem říkají: Klid, jen zjednodušíme výdej povolenek a žádné masakry nedopustíme.

Alexander ŠÍMA, předseda Českého rybářského svazu:

Tlak na odstranění naší byrokracie přicházel zejména z ciziny od našich uživatelů revírů, kam cizinci nejčastěji míří, tedy z jižních Čech. Pokud k nám chce někdo z ciziny přijet za rybářským vyžitím, nejsou to (jistě až na výjimky) amatéři, ale zkušení rybáři. Doklady vydané 
v jejich mateřské zemi jsou jim však u nás často k ničemu.

Bude to u nás tak, jak je tomu v celé Evropě. Rybářský lístek si lze ve většině zemí pořídit v obchodě se sportovním zbožím (jako ve Francii), často také třeba na benzinkách a podobně. Z obsáhlého průzkumu, který jsme i za pomoci Evropské rybářské federace provedli, vyplynulo, že pouze ve Švýcarsku vyžadují pro vydání licence zkoušky odbornosti a v několika málo zemích je pak vyžadují 
k dlouhodobým rybářským lístkům. Že by tyto země přehlížely potřebu ochrany jejich vod před nevyškolenými a neprověřenými rybáři? Důvody, které vedly naše zákonodárce při schvalování zákona o rybářství 
k zavedení podmínky kvalifikačních předpokladů, nejsou zřejmé; ani důvodová zpráva k zákonu je relevantně nevysvětluje.

Až do března 2004 přitom nebylo nikdy třeba k získání rybářského lístku jako jakési licence státu (prostředky za ně získané také nejdou zpět do rybářství, ale jsou příjmem veřejných rozpočtů) prokazovat kvalifikační předpoklady. Tento lístek totiž ještě neopravňuje nikoho k samotnému rybolovu.

Zájemce o lov musí mít ještě platnou povolenku, vydávanou uživatelem revíru, který je za hospodaření v rybářském revíru odpovědný. Tedy také za to, že povolenku vydá jen tomu, kdo je rybolovu znalý a kdo bude respektovat zákonem a rybářským řádem stanovená pravidla. Ostatně kontrolovat to je povinna rybářská stráž.

Takže shrnuto: Toto opatření umožní zejména cizincům využít při jejich krátkodobých pobytech v Čechách a na Moravě možnosti rybolovu, posílí se tím atraktivita České republiky i z hlediska cestovního ruchu, nezanedbatelné jsou také příjmy uživatelů revírů za vydané povolenky. A to aniž by zde byla vskutku důvodná obava, že tím naše rybářské revíry utrpí.

Jiří LOUTHAN, šéfredaktor rybářského magazínu ČasNaRyby.cz:

Třicetidenní rybářské lístky jsou patrně nevyhnutelnou záležitostí, která dříve či později musela dorazit i k nám. Bohužel je to však novinka, která bude mít hned několik negativních dopadů na revíry, rybáře i ryby samotné.

S nárůstem zahraničních rybářů na březích našich revírů můžeme očekávat zvýšené rušení klidu, drancování vod a rozhodně nárůst přestupků proti rybářskému řádu.

Pro tento názor jednoznačně hovoří zkušenosti našich rybářů 
z příhraničních oblastí České republiky, ale také z jejich výprav do zahraničí, kde se setkávají se zavrženíhodným chováním rybářů 
z některých konkrétních evropských zemí.

Hlasité pitky u vody do ranních hodin, braní podmírových ryb, nedodržování jejich povoleného počtu – to nejsou aktivity, nad kterými by čeští rybáři pouze mávli rukou.

Navíc, nezapomeňme, že řada prohřešků bude páchána cizinci vlastně nevědomky. Prut se dostane do ruky i lidem, kteří v životě ryby nelovili, neprošli žádnými zkouškami ani neměli učitele, který by je do poctivé rybařiny zasvětil. Jak asi bude zacházet 
s úlovkem živé ryby někdo, kdo má pouze za „povinnost" si přečíst náš rybářský řád? Nepřijde mi ani fér, že na jedné straně musíme my řadoví rybáři skládat zkoušky a najednou tu může lovit kdokoli, kdo si prostě zaplatí konkrétní lístek.

Ale abychom nekritizovali pouze budoucí zahraniční rybáře u nás, umím si představit, že i naši občané vymyslí, jak zužitkovat třicetidenní lístky ve svůj prospěch. Například tak, že si nový typ lístku koupí pro svou několikatýdenní výpravu na někoho z rodiny, aby mohl mít dočasně k dispozici čtyři pruty k lovu namísto dvou. Vůbec se netěším na to, co nám třicetidenní lístky přinesou, a mohu snad jen konstatovat, že bych se ve svém odhadu jejich negativ velice rád mýlil.

Jiří Humplík, Milan Soldán