Vdova poté zažalovala nemocnici o ochranu osobnosti. Požadovala omluvu, jež měla být uveřejněna i v místním tisku, a dále, aby jí nemocnice zaplatila odškodné jeden a půl milionu korun a vyplácela jí rentu 4722 Kč měsíčně.

Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl, když se opřel o usnesení Policie ČR, jímž bylo odloženo trestní oznámení na zaměstnance nemocnice s odůvodněním, že se nejedná o trestný čin ani přestupek.

Vrchní soud v Praze tento závěr o vázanosti na usnesení policie nepřijal, ale na základě doplnění dokazování o znalecké posudky rozsudek potvrdil jako věcně správný. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.
Pozůstalá poté podala stížnost k Ústavnímu soudu (ÚS). Vytýká odvolacímu soudu především neprovedení všech důkazů navrhovaných v žalobě, což vedlo k nesprávnému posouzení věci.


Ne každý důkaz musí být proveden

K námitce, že soudy neprovedly všechny navrhované důkazy, ÚS připomněl, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládá pro prokázání svých tvrzení za potřebné; pokud soud návrhu nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí uvést, z jakých důvodů důkazy neprovedl. Z toho však nikterak nevyplývá povinnost soudu pro〜vést všechny důkazy, které účastník navrhl. Je povinen a současně oprávněn zvažovat, zda a nakolik je třeba dokazování doplnit a zda je určitý důkaz způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost.

ÚS proto neshledal v postupu soudů zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a stížnost odmítl jako neopodstatněnou.

(ús)