Křižovatka přitom patří 
k těm nejfrekventovanějším ve městě. Nejenže ji využívají autobusy a automobily vyjíždějící z přilehlé čerpací stanice, ale prochází jí také hlavní tah od Tábora směrem na Brno, České Budějovice i Vídeň.

Porucha, kterou nyní signální zařízení z poloviny osmdesátých let utrpělo, vyřadila z provozu celý řídicí systém. Ten je navíc již zastaralý, takže vedení města se rozhodlo semafory raději definitivně vypnout, zejména kvůli bezpečnosti.

„Chvíli ještě běžely v nouzovém režimu se zkrácenými intervaly, což je však značně rizikové," vysvětlil starosta města Stanislav Mrvka, který si sám netroufá odhadnout, jak dlouho bude provizorium trvat.

„To je v tuto chvíli těžké říct, záleží to také na financích a na tom, jakou zvolíme alternativu. Nové semafory by totiž vyšly zhruba na tolik, co by nakonec stál i kruhový objezd. Příprava takové akce ale zabere dost času," tvrdí Stanislav Mrvka.

Jak však doplnil místostarosta Bohumil Komínek, hledá město i prozatímní řešení. „Jednáme s firmou, která semafory dělá, jestli by nebylo možné získat řadič odněkud, kde se světla právě vyměňují. To by nám umožnilo alespoň dočasnou opravu," uvedl.

 Těžkou hlavu z nefunkčních semaforů mohou mít zejména řidiči autobusů, kteří vyjíždějí z přilehlého nádraží. Vedoucí dispečer jindřichohradeckého ČSAD Pavel Vaňas podotkl, že jak to bude skutečně na křižovatce vypadat, pokud nebude řízená, je těžké předjímat. „V některých hodinách to určitě žádný problém nebude. Co to ale udělá ve špičce, to se teprve ukáže. Vyjíždějí tudy totiž autobusy MHD, i když některé vozy si mohou pomoci tím, že nádraží objedou a použijí druhý výjezd. Jsou ale linky, které se té křižovatce zkrátka nevyhnou," konstatoval.

Semafory na křižovatce u nádraží byly zřízeny v 80. letech až po vybudování druhé etapy obchvatu města, v rámci které se zbouraly hotel Holub či lávka ve Zbuzanech a vybudoval se most přes Nežárku. Podle někdejšího ředitele jindřichohradeckého ČSAD Zdeňka Šamala, který se podílel i na přípravě obchvatu, se tehdy na křižovatce předpokládal daleko větší provoz na vlakové nádraží kvůli nakládce a vykládce vagonů. Mimo jiné kvůli tomu se začalo budovat i nikdy nedokončené, dnes chátrající a opuštěné překladové nádraží ve směru na Dolní Skrýchov.

„Proto se křižovatka řešila semafory a navíc se počítalo, že ve směru od Stavcentu by se křižovatce odlehčilo tím, že by nákladní doprava směřovaná na vlakové nádraží jezdila vpravo kolem ČSAD," říká Zdeněk Šamal.

Vzhledem k tomu, že se nakonec překladové nádraží nerealizovalo, tak se zde podle jeho názoru ani tolik nezvýšila zátěž nákladní dopravou, tak jak se počítalo, a situace by neměla být až tak dramatická ani bez světel.

Poznamenal, že celý obchvat, který vede od sídliště Vajgar směrem na Prahu, vznikl hlavně proto, že měla končit úzkokolejka, kterou se převážel mazut z „široké" železnice do textilní továrny Jitka. „A bylo nutné vyřešit dopravu mazutu do Jitky. Byli jsme v Pardubicích, kde se surovina pro tamní mlýny z vagonu překládala na speciální automobilové tahače. Navíc obchvat od nádraží k sídlišti Vajgar s přemostěním Hamerského potoka ulevil mostu přes Malý Vajgar, kudy se jezdilo na České Budějovice," dodal.