Okolo silnic se začínají objevovat prodejci, kteří „nápoj starců“, jak se částečně zkvašenému hroznovému moštu přezdívá, nabízejí v pet lahvích.
Až do 30. listopadu, kdy oficiální sezóna burčáku končí, se o jeho kvalitu zajímají také pracovníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Vloni se totiž asi třetina prodejců nechovala tak, jak měla. Zákazníky mnozí šidili tím, že ředili nápoj vodou, přidávali barvivo či cukr.

„Při kontrolách v jižních Čechách zatím inspektoři nezjistili žádná významnější pochybení, několik vzorků burčáku bylo odesláno k laboratorním rozborům, ale výsledky zatím nejsou známy, neboť je to časově dost náročná procedura,“ sdělil Deníku mluvčí SZPI Michal Spáčil.
Spotřebitelé by podle jeho slov při nákupu měli zkontrolovat, zda je burčák dostatečně chráněn před přímým slunečním světlem a horkem, které jej degraduje, což platí zejména pro stánkový prodej.

„Burčák by měl být spíše světlejšího zabarvení, husté konzistence. Pokud zákazník dojde k přesvědčení, že je při prodeji klamán, například přidanou vodou nebo nepravdivou informací o původu burčáku, může se obrátit na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci s podnětem ke kontrole,“ doplnil Spáčil.

Kdo chce mít jistotu, že burčák bude kvalitní a správně skladovaný, měl by podle odborníků nakupovat ve vinotékách, kde prodávají burčák dodávaný přímo moravskými vinaři. „U silnic stojí lahve celý den na sluníčku, a to není dobře. Také má tekutina často odpudivou nahnědlou barvu. Po takovém burčáku vám může být špatně,“ uvedla Alena Pokorná z jindřichohradecké vinotéky U Samaritána. Pokud zakoupený burčák uložíte do chladu, vydrží vám i několik dní.

„V lednici se kvasné procesy zastaví. V pokojové teplotě naopak burčák začne pracovat a šťáva se postupně mění na alkohol,“ vysvětluje Alena Pokorná.

Záleží pak na každém, zda má raději nápoj sladší a méně prokvašený, nebo s vyšším podílem alkoholu. Při přepravě burčáku je na místě opatrnost. Několikrát týdně dováží burčák do jindřichohradecké vinotéky Dionýsův nektar vinař Josef Horáček z Tasovic na Znojemsku. „Burčák převážím v plastových nádržích, které ale musí dýchat, aby mohl unikat plyn vznikající při kvašení. Pokud burčák máte v pet lahvi a nepovolíte víčko, může se lahev tlakem plynu roztrhnout,“ upozorňuje.

Vinařství Horáček vyprodukuje za sezónu ke dvěma tisícům litrů burčáku. Vyrábí jej z odrůd Bouvierův hrozen, Müller Thurgau a Veltlínské zelené. „Vinař hrozny průběžně sklízí a burčák nám vozí několikrát za týden, aby byl vždy čerstvý. Například v úterý přivezl šťávu z hroznů, které sklidil ve čtvrtek,“ pochvaluje si majitel vinotéky Dionýsův nektar Václav Valenta.

Kromě známějšího burčáku z bílých hroznů je k sehnání i burčák červený. Na ten si ale musíte ještě chvíli počkat. Vyrábí se totiž z odrůd, které se začínají sklízet později. „Podobně jako červené víno, i červený burčák obsahuje více tříslovin. Já osobně ho mám raději,“ podotkla Alena Pokorná.