Službu osobní asistence tady začalo sdružení Mesada poskytovat vloni v květnu.

„Povědomí o tom lidé už mají, většinou si o tom řeknou mezi sebou,“ myslí si osobní asistentka Jana Ledečová. Říká, že jejími klienty jsou většinou senioři a vítají zejména to, že jim asistentka může nabídnout pomoc v jejich domově.

„Předtím jsem pracovala v domově důchodců, ale tohle je lepší. Na lidech je znát, že jsou ve svém prostředí, které dobře znají,“ vysvětlila Ledečová.

Služba má ulevit nejen klientům samotným, ale i rodinným příslušníkům, kteří se musejí o staré rodiče nebo handicapované lidi starat. Často totiž kvůli celodenní péči nemohou odejít vůbec z domu.

Podle Jany Ledečové je důležité si uvědomit, že pomoc asistenta člověk potřebuje. Potom se nestydí ji přijmout, přestože například osobní hygiena je velmi intimní záležitost. Kromě toho pomůže asistentka i se stravou, při cvičení nebo při přesunu z lůžka na vozík.

„Máme tři stálé klienty a ostatní nárazově, většinou se jedná o doprovod na úřad,“ dodala s tím, že jde o služby sociální, nikoliv zdravotnické.
Cenu za hodinu strávenou s klientem stanovuje zákon v rozmezí od 85 do 100 korun. Asistentka Mesady si účtuje nejnižší částku, tedy 85 korun za hodinu. Snaží se však vyjít lidem vstříc a počítají jim za některé časově méně náročné úkony práci po půlhodině. Některým lidem se to však zdá i tak hodně. „Bohužel jsme se už setkali i s tím, že po měsíčním vyúčtování, které bylo kolem pěti set korun, nám paní řekla, že tu pětistovku dá raději vnoučatům, aby za ní zase příště přijela,“ vypráví o zkušenostech vedoucí jindřichohradecké Mesady Jaroslava Pařízková.

Přitom lidé, kteří pobírají příspěvek na péči, by měli tyto peníze využít právě na nákup takovýchto služeb.

„Bohužel je to tak, že mnozí lidé to opravdu považují za přilepšení. Snažíme se je ale přesvědčit, že ty peníze jsou od toho, aby se vrátily znovu do systému péče,“ potvrdil vedoucí sociálního odboru v Jindřichově Hradci Jan Palaugari.

Například Mesada, která sídlí v domě s pečovatelskou službou v Růžové ulici, tak musí žádat ministerstvo sociálních věcí i vedení města o peníze na provoz služby osobní asistence. Od ministerstva se už podařilo získat sto tisíc, to ale na provoz stačit nebude.

Pokud jsou lidé v pobytovém zařízení, jako je například domov důchodů nebo sociální ústav, tak jim zákon ukládá odevzdat zařízení celý příspěvek na péči. V případě, že tam netráví celý týden, tak jeho určitou část. Pokud ale lidé zůstávají doma, je jen na nich, jaké služby si za peníze nakoupí. „Nemusí to ale prokazovat žádnými smlouvami. Starat se o ně může někdo z rodiny. Když to tak ale není, těžko se to dokazuje,“ tvrdí Palaugari.