Jedenatřicetiletá učitelka se ve školství pohybuje už sedm let a snaží se se svými kolegyněmi češtinářkami využívat i nové učební metody. Jejich cílem je přimět děti k samostatnému přemýšlení a rozvíjet jejich fantazii. Zároveň ale klade důraz na vědomosti.

V čem je váš způsob výuky odlišný?

Nejsem klasický učitel, který přijde do třídy a vykládá látku. Snažím se, aby si děti na věci samy přišly a odvodily si učivo. Například jim na tabuli napíši dvě věty a ony mezi nimi hledají rozdíl, vymýšlejí definici i příklady. Snažíme se dělat i skupinové práce nebo využívat metody čtenářských dílen. V literatuře nemáme klasickou povinnou četbu, kdy děti přečtou knihu a přepíší samotný děj. O to mi ani tak nejde. Řešíme spíše to, jaké jsou postavy a aby se děti zamýšlely nad tím, jak se ty jednotlivé postavy chovají a jaké mají vlastnosti, což je pro ně velmi těžké. Z knihy si děti musejí například vytáhnout jednu větu, která je nejvíce zaujme a píší k tomu nějaký svůj zážitek, který jim připomněla nebo píší některé z postav z knihy dopis. V hodinách češtiny píšeme pokaždé pravopisná cvičení, ne vždy je známkuji, ale denně mi sešity dětí projdou pod rukama. Dětí se následně ptám, kde udělaly chyby a proč. Cvičíme také volné psaní, kdy děti dostanou téma a píší, co je napadne. Školáky se s kolegyněmi snažíme zabavit i vzdělávacími hrami mimo výuku. Například před Vánoci jsme přichystaly pro žáky prvního i druhého stupně adventní soutěž. Plnili různé úkoly a na ty nejpilnější čekala odměna.

Jak na tento styl výuky reaguji samy děti?

Děti už si na systém práce, který jsem zavedla, zvykly. Například při hodinách literatury si nejdříve myslely, že budou psát jen děj knihy, který si zkopírují někde z internetu. Setkala jsem se s tím, že děti četly Malého prince a když o knize následně psaly, byly to věty, o kterých jsem věděla, že by je děti nikdy nedaly samy dohromady. Zkusila jsem si je proto napsat do internetového vyhledávače a všechno to na mě vyjelo. Pak jsem s těmi internetovými odkazy přišla do třídy a děti na mě udiveně koukaly. Zavedla jsem proto u povinné četby alternativní otázky, které už si děti nikde nevyhledají a já na jejich základě poznám, že knížku opravdu četly. Doptávám se jich ještě u tabule.

Kde čerpáte inspiraci ke svým učebním metodám?

Když jsem byla na mateřské, bylo zrovna covidové období, což bylo v určitém směru plus. Hlásila jsem se v té době na řadu seminářů a webinářů online, kde jsme čerpala inspiraci. Pak jsou to i různá školení nebo si vyměňujeme zkušenosti a konzultujeme s kolegy. Snažím se dělat výuku zajímavou a zároveň docílit toho, aby děti dostaly do hlavy potřebné znalosti. Do výuky zapojuji také mobil prostřednictvím některých aplikací nebo občas jdeme do učebny informatiky, kde si především vyšší ročníky zkouší přípravu na příjímací zkoušky a následně o všem kolektivně debatujeme.

Jak byste charakterizovala dnešní děti? Je náročné tuto generaci zaujmout?

Se žádnou třídou jsem zatím neměla problém. V současné době jsou děti hodně zaměřené na sociální sítě, a to i ty nejmenší. Důležité ale je, aby byl učitel přátelský, ale zároveň si nastavil jasná pravidla. Proto hned na začátku musím jasně říci, jak si to představuji a jak chci, aby děti fungovaly a pak ode mě můžou očekávat nějakou vstřícnost. Snažím se brát děti jako rovnocenné partnery a bavíme se spolu přátelsky, na druhou stranu ale máme určité hranice, kam už nesmí zajít. Pár dětí, které se mnou nesouhlasí, se vždy najde. Občas si také neberu servítky a jsem nucena zvýšit hlas. Na druhou stranu děti ke mně mají důvěru a často se mi chodí svěřovat.

Používají děti při písemkách stále klasické taháky nebo se s dobou proměnily?

Děti v mých hodinách nemají moc šanci opisovat, protože si je dost hlídám. Moc dobře ví, že stačí jedno napomenutí a končí. Stalo se mi ale asi pouze dvakrát, že jsem u nich objevila nějaký tahák. Taháky jsou stále stejné a děti si je píšou například na lavici nebo papírky. Mobilní telefony při hodinách děti používat nesmí a mají je buď v tašce nebo ve skříňce. Vyndat je smí pouze když je vyzvu při výuce.

Věnujete se také publikační činnosti…

Vydala jsem už přibližně jedenáct knih. Začala jsem s publikací už před mateřskou dovolenou. Když jsem odvedla své první deváťáky, tak jsem zjistila, že by bylo dobré udělat si nějaký přehled jazyka, který bych mohla využívat v hodinách. Děti podle mě potřebují přesně popsat, jak mají postupovat například u přídavných jmen. To je první knížka s názvem Nehledej v tom žádné háčky, kde je všechno vysvětleno postupně. Spolupracuji s nakladatelstvím Fragment a vydávám knihy na téma, které právě potřebují nebo mě zrovna něco napadne. Když mám čas, tak jsem schopná napsat knihu za dva nebo tři týdny. Často, když přijdu z práce, zavřu se do knihovny. Ale samozřejmě musím fungovat i jako matka a zároveň mám tolerantního manžela.