Pocházíš z umělecké rodiny, nelákal tě také nějaký umělecký obor? Proč sis jako svou profesi vybral právě přírodu?
Přírodovědcem je i můj táta, takže úplný profesní výstřelek v rodině nejsem. Příroda Třeboňska mně učarovala odmalička. Jako malého caparta mě jednou otec zapomněl při filmování a monitorování hnízd divokých husí na ostrůvku na rybníce. Ptáci zřejmě vycítili, že lidské mládě nepředstavuje žádné nebezpečí, vrátili se a dočasně mě adoptovali, než jsem byl zase vyzvednut dospěláky. A zážitky z dětství přece člověka formují na celý život. Po dokončení gymnázia jsem však úplně jasno neměl. Při zkouškách na DAMU či na žurnalistiku jsem však neuspěl, studovat jsem začal na přírodovědecké fakultě. Umění jsem si nechal na rozdíl od sourozenců jen jako zálibu, pasivně i aktivně, a to především hudbu a divadlo. Jsem členem třeboňského ochotnického spolku Kajetán.

Pracuješ v Českém nadačním fondu pro vydru, který si již získal v Třeboni své postavení. Jaké však byly průkopnické začátky?
Tato nezisková organizace v Třeboni působí už od poloviny 90. let. V té době byl těžištěm aktivity výzkum a ochrana jihočeské populace vyder v situaci, kdy zůstala izolována od dalších oblastí, kde vydry v Evropě přežily. Vydrám se však nyní daří, mnoho výzkumných aktivit již bylo dokončeno, a tak je dnes záběr naší činnosti mnohem širší a netýká se jen vyder.

Co všechno se skrývá ve tvé pracovní náplni v nadačním fondu a kolik máš stálých spolupracovníků?
V současné době mám čtyři kolegyně a naší pracovní náplní je zejména ekologická výchova na školách, v terénu, pořádání akcí pro veřejnost, dále provoz záchranné stanice pro handicapované živočichy. Funguje u nás též kancelář ekoporadny, většinu dotazů však dostáváme mailem, zejména v rámci poradny na www.krasec.cz . Prosperující vydří populace pochopitelně způsobuje i ztráty na rybích obsádkách, a nás tudíž zaměstnává i zpracovávání posudků, na jejichž základě mohou majitelé rybníků získat finanční kompenzaci.
V rámci výzkumných aktivit jsme nyní spoluřešitelem projektu zaměřeného na vztah přírodní rozmanitosti a úrovně hospodaření na rybnících a takzvané sekundární škody, jež vydra na rybách působí nepřímo. Do toho se samozřejmě snažíme získávat finanční prostředky z grantů a podobně. Co mě na práci v ČNF pro vydru baví asi nejvíc, je právě její rozmanitost.

Často býváš uvedený také jako přednášející v třeboňských Lázních Aurora a Bertiných lázních. Jaká je tématika přednášek a mají o ně lázeňští hosté zájem?
Naše organizace spolupracuje s řadou subjektů v regionu a důkazem toho jsou například i přednášky v lázních. V obou třeboňských lázeňských domech je každý měsíc přednáška buď o vydře říční, nebo o významných ptačích druzích Třeboňska. Zájem o přednášky osciluje mezi čtyřmi a třiceti posluchači. V přednášení o vydře jsem nedávno předal štafetu kolegyni. Při přednášce o ptácích využívám krásné fotky, jejichž autory jsou většinou zaměstnanci Správy CHKO Třeboňsko. S těmito, i mnohými dalšími přednáškami, jezdíme také do škol. Několik akcí pro veřejnost jsme v roce 2009 uspořádali také v Krčínově domě v Třeboni.

Při nadačním fondu máte i záchrannou stanici pro zvířata, jak se podařilo zajistit její chod a kolik zvířat v ní v současné době našlo vaši pomoc? Jaké z nich bylo nejvzácnější nebo nejkurióznější?
Záchranná stanice pro volně žijící živočichy u nás funguje již třetím rokem a finanční prostředky získáváme díky grantům a sponzorům. Můžete nám pomoci adopcí některého z našich pacientů – navštivte náš web www.vydry.org. Stanici řídí kolegyně Maruška Kameníková, ale ve službách, které se sestavují z krmení, výjezdů, a ošetřování, se střídají i ostatní. Spolupracujeme samozřejmě i s veterináři, zejména s P. Foglarem. V roce 2009 se k nám dostalo přes 170 zvířat, k vidění je jich u nás aktuálně 28. Vzácnými a úspěšně vyléčenými pacienty byli například sýc rousný nebo čáp černý. Nejkurióznější byl asi výjezd pro údajnou sovici sněžnou, kterou si nálezci spletli s chovným holubem Gigant Homer.

Daří se pak ošetřená zvířata vypouštět zpátky do přírody? Pokud ne, tak jaký je čeká osud?
Vyléčit a vypustit zpět do přírody se podaří zhruba třetinu pacientů. Některá zvířata přijímáme v tak špatném stavu, kdy již léčba není možná. Mnohá zvířata není možno pro závažnost jejich zranění nebo ztrátu plachosti (zachráněná mláďata) vypustit zpět do přírody. Tato trvale handicapovaná zvířata jsou potom stálými obyvateli naší záchranné stanice a mohou být využita například při ekologické výchově.

Příznivci přírody tě znají také jako autora některých článků v jihočeském občasníku o životním prostředí s názvem Krasec. Kde čerpáš inspiraci?
Krasec je nejen časopis, ale také organizace sdružující mnohé jihočeské neziskovky činné v ochraně životního prostředí, které pak mohou účinně spolupracovat na poli ekologické výchovy a ekoporadenství a spravují společný web. Pro mé články v časopise většinou nemusím složitě hledat inspiraci. Většinou mám nějaké zkušenosti nebo názor na problém, jemuž se číslo věnuje, zážitek, který se k tomu váže, nebo referuji o nějaké akci, které jsem se zúčastnil.

Štafeta: Stanislava Koblihová se ptala Matouše Šimka.
Matouš Šimek se příští týden bude ptát dalšího příznivce přírody Václava Bartušky z Třeboně.