Co vlastně Vašku děláš, čím se živíš?
Už několik let pracuji „na volné noze“. Kreslím zvířata do knížek a časopisů. Fotografuji přírodu a vedu několik kroužků pro děti, kde se zabýváme přírodovědnými a výtvarnými činnostmi. S kamarády pomáháme pečovat o některé rezervace. Kosíme louky, kácíme nežádoucí nálet dřevin a podobně.

Co pro tebe znamená příroda?
Bez přírody, bez možnosti se v ní volně pohybovat, by pro mě neměl život smysl. Potřebuji ji a jsem rád, že u nás v Třeboni jsme přírodou obklopeni a je pěkně „po ruce“.

Byla tvou vášní od malička?
Ano, s tímto postižením jsem se už narodil.

Jaká zvířata tě fascinují nejvíc, jací jsou tví oblíbenci?
Na každém tvoru se najde něco zajímavého a pozoruhodného. Ale ze všech zvířat mám nejradši naši dceru Kačenku.

Jaké jsou tvoje další záliby a aktivity?
Krom výše uvedených činností, které mne živí, ale jsou zároveň i mými koníčky, hodně čtu. Bez knížek by to u mě také nešlo.

Pokud vím, začal jsi studovat vysokou školu, ale nechal toho, protože tě to táhlo jinam. Je to tak?
Studium na vysoké škole mě bavilo, ale chtěl jsem jít něco dělat, nejen sedět a šprtat se. A tak jsem se jednoho dne rozloučil a šel.

Snažíš se nyní oddíly mladých ochránců přírody vést tak, aby se tam nevyskytlo to, co tě ve školách při studiu biologie štvalo?
Ano, vedu je tak, aby se tu nevyskytovali někteří učitelé, jejich metody a myšlenky.

Jaký je tvůj recept na to, aby tě děti a puberťáci měli rádi a zároveň jsi měl autoritu?
Na to asi není žádný recept. Snad jít dětem příkladem a snažit se být k nim pokud možno spravedlivý. Ale nevím, nevím, s tou autoritou je to kolikrát trošku slabší…

Jsi poměrně čerstvým manželem a otcem. Myslíš, že ti to nějak změnilo tvůj žebříček hodnot?
Ale kdež.

Přírodovědec Matouš Šimek se ptal svého kolegy Václava Bartuška.
Václav Bartuška se bude příští týden ptát třeboňské archivářky Blanky Čechové.