Stanislav Mrvka sedí ve starostovském křesle přes jeden rok. Za tu dobu se ve městě u Vajgaru přihodilo několik více či méně zajímavých událostí, které mezi Hradečáky vzbudily rozruch, ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova. Starosta Mrvka v rozhovoru pro Deník okomentoval některé z nich.

V první polovině roku se v Hradci hodně diskutovalo o kácení stromů v Husových sadech.
Když se použije slovo kácení, tak to skoro zní, jako by tu byla parta nějakých šílenců, kteří chtějí jít a zničit celé Husovy sady. Tak to samozřejmě není. Dnes, když utichly emoce, všichni uznávají, že se stromy v parku je opravdu třeba něco dělat, protože začínají být nebezpečné pro lidi.

Kdy se tedy v horní části městského parku začne pracovat?
Etapizace obnovy sadů se bude odvíjet jednak podle toho, jak jsme ji naplánovali, tedy na třetiny, ale především bude záviset financování. V tuto chvíli ještě neznáme veškeré příjmy do rozpočtu. Samozřejmě ale chceme, aby v příštím roce byl přinejmenším hotový projekt. Pokud by byl dostatek financí, mohly by začít i samotné práce. Čím víc se to bude odkládat, tím hůř. Doufám, že Hradečáci pochopili, že parku nikdo nechce škodit. Nerad bych někdy řešil nějaký smrtelný úraz.

Nyní k novému územnímu plánu. V jaké fázi se teď rozpracovaný dokument nachází?
Jak už bylo v minulých dnech a týdnech řečeno, nyní čekáme na veškeré údaje a podklady a také na závěr vyšetřování (o trestním oznámení na některé představitele města v souvislosti s územním plánem Deník již informoval, pozn. aut.), rádi bychom, abychom měli čistý stůl, aby se odplevelily všechny pochybnosti a abychom se konečně začali bavit konkrétně o konkrétních věcech. Věci typu směny pozemků soukromých vlastníků s městem stojí a budou stát do té doby, než bude schválený územní plán.

Jak jste vnímal veřejnou diskuzi, která tvorbu nového plánu doprovázela?
Snažil jsem se být trochu nad věcí. Mám asi výhodu v tom, že nemám žádné příbuzné či kamarády, kteří by mohli mít nějaké své zájmy. Na jedné straně chápu oprávněné požadavky lidí, kterých se plán může dotknout, na druhou stranu považuji za naprosto neseriózní fakt, že se pořád někdo schovává za lidi. Přijde mi například zvláštní, že za peticí obyvatel Sládkova kopce jsou podepsáni lidé ze sídlišť. Když se ptám, proč to podepsali, tak odpoví: No přece aby tam nebyl ten obchvat. Ptám se, jaký obchvat? Bude tam běžná místní komunikace. Odpovídají, že to netušili, proto to podepsali. Prostě se do celé záležitosti vnesly emoce a to je špatně.

Rudá Vendula je jméno, které nyní zná snad už celá republika. A jak to vypadá, naše zastupitelka se zviditelňováním jen tak přestat nehodlá.
Průběžně mi na toto téma chodí různé ohlasy od lidí. Ze začátku jsem se myslím choval celkem s nadhledem a považoval jsem to za osobní záležitost. Teď už si ale myslím, že by se dotyčná strana měla zamyslet. Lidé jsou přesvědčení, že slečna Kroupová je jakožto zastupitelka zaměstnankyní městského úřadu, takže chodí nadávat mně. Samozřejmě to tak není. V tomto okamžiku si myslím, že čeho je moc, toho je příliš. Škodí to podle mě i městu. Zastupitelka Vendula Kroupová je spojovaná s činností radnice a přitom nemají vůbec nic společného. To mi už docela začíná vadit.

Republika si o Hradci četla i v kladech, a to díky tomu, že nás výzkum MasterCard určil nejlepším městem pro život.
Můžu říct, že jsem byl velmi překvapený. Ale abych byl spravedlivý, byla pro nás velice příznivě zvolená kritéria, která výzkum hodnotil. Jsou tam určitě zajímavé věci, které by si Hradečáci měli přečíst. Hodnotily se například ceny bytů, kde je na tom Hradec úplně špičkově. Nebo tam byly uvedené průměrné výdělky v dělnických a nižších účetnických profesích, tam jsme zdaleka nepohybovali na posledních místech, ale hodně v čele tabulky. Překvapily mě například nízké invalidní důchody a nízké důchody vůbec. To je ale zase dáno tím, že tady v minulosti nebyl žádný velký a těžký průmysl a lidé neměli vysoké výdělky. Velmi pozitivně jsem vnímal délku života. Okresy, o kterých se věčně tvrdí, jak se tam dobře žije, byly hluboko za námi. Životní prostředí dělá svoje a v Hradci je snaha nám to naše prostředí udržet. Lidé jsou ale už ze sportu zvyklí neustále na něco nadávat a nevážit si toho dobrého, co tu máme.

Sledujete dění kolem hradecké nemocnice, kde došlo k výměně ředitele a pozdržení přestaveb?
Nedávno jsem se zúčastnil výročního setkání, které organizoval ředitel s primáři a staničními sestrami. Měl jsem tam možnost se s nimi potkat a vidět, že lidé cítí změnu a také to, že se připravuje jistý posun. Jsem rád, že se mluví o investičních akcích, protože například poliklinika, jak ví každý Hradečák, je hrozivá. Zrovna v tomto případě už je skoro jasno, protože 3. ledna končí výběrové řízení a na jaře se začne něco dít. Pavilon D je na tom podobně.

Kde byl tedy problém?
Problém, který vidím, je podobný jako ve městě. Nemocnice nemůže jenom koukat na investice, ale musí hlavně hlídat zvládnutí běžného denního provozu. Za dnešních podmínek, kdy stát, potažmo pojišťovny, vypověděly všechny smlouvy a bude se provádět akreditace, nebude jednoduché udržet stávající úroveň poskytování zdravotní péče. I když město nemá s nemocnicí nic společného, já se snažím jí pomáhat tam, kde můžu. To ale mnoha lidem nevysvětlíte. Nový ředitel Janovský to vzal za správný konec, je to těžký profesionál ve své oblasti a hlavně našel tu správnou komunikaci s primáři, kteří zase vědí nejlépe, co potřebují. To je podstatné.

Hradečákům se v rámci letního TOP týdne povedlo překonat rekord. Vedení města určitě nadchla verva, se kterou se lidé pro tento nápad nadchli.
Ukázalo se, že jsme úplně přesně - stejně jako třeba v případě rozsvěcení vánočního stromku a městského Mikuláše - našli díru v poptávce obyvatel Hradce po těchto akcích. Nakonec se ukázalo, že finance, které do pořádání byly vložené, vůbec nebyly rozhodující. Mnohdy se v této oblasti vyházely peníze za naprosté nesmysly a tady se za velmi solidních podmínek podařilo spoustu věcí zorganizovat. Na rok 2012 je TOP týden úplně někde jinde. Díky projektu jsme na něj získali osmdesát procent finančního krytí, takže TOP týden, který je doslova nabitý akcemi, opět může připravit něco, co v našem městě očividně chybělo.

Velké peníze se letos točily v projektu „tří muzeí”. Určitě bylo náročné celou tuto akci zajistit a uhlídat.
Tato investiční akce byla složitá v tom, že byla členěná mezi tři budovy, což je dost neobvyklé. Byl to první projekt svého druhu a ani ministerstvo s ním nemělo žádnou zkušenost. Kdybych měl klobouk, smekl bych ho před kolegyní Martinou Pechovou. Jednou za čtrnáct dní jsem podepisoval vždycky nějaké dokumenty a dodatky, myslím, že kdyby se tyto papíry narovnaly na hromadu, měla by přes dva metry. Tolik toho kolegyně musela uhlídat, musela zajistit, aby jí víc než sto padesát milionů klaplo na desetinu haléře. To já bych nedokázal, chytil by mě nerv a papíry by letěly z okna.

Nebudou „nová muzea” zátěží pro rozpočet města?
Taková instituce, jakou je právě muzeum fotografie nebo dům gobelínů, nebude nikdy samofinancovatelná. Do gobelínky nemůžeme prozatím pouštět komerční projekty, smí se tam výhradně jen tkát gobelíny, takže se ukáže schopnost vedení, zda dokáže sehnat dostatek obchodů, které by to trochu zaplatily. Provoz jako takový ale budeme muset platit my.