Svou roli v začátku sehrálo i štěstí. Vyhlédnuté stavení měl tehdy zamluvené jiný zájemce, ale nakonec z koupě vycouval. Blažkovým se tady líbilo na první pohled. Postupně pak starou usedlost citlivě zrekonstruovali do dnešní podoby. „Teď už nemáme kam dát ani jednu postel,“ usmívá se Markéta Blažková. Začínali původně s dvěma apartmány, v další fázi pak přistavěli další tři, následovalo bezbariérové apartmá a nakonec přibyly ještě další apartmány. „Takhle postupně to vyhovovalo. Nedovedu si představit, že bych jela v plném provozu jako teď a měla k tomu malé děti. To by nešlo,“ říká.

Podniká se jí v Příbrazi dobře. „Lidé jsou tady spokojení. Když potřebují pomaloučku, jedou na Třeboň na placku, když si potřebují zašlapat, jedou na Novou Bystřici a do kopců. To jim vyhovuje. Ale ona celá vesnice má takového ducha, nevím, jak bych to popsala, ale hosti se tady cítí dobře,“ tvrdí Markéta Blažková. „Když se procházejí po vsi, říkají, že je ta obec upravená. Zastupitelstvo se o ní hrozně moc hezky stará. Není to tak, že by tamhle někde bylo něco neposečeného, rozbouraného, opravdu to udržují. Máme čističku, máme kompostárnu, takové věci, které by i některé větší obce mít mohly a nemají,“ vyzdvihla a pokračuje: „Ani jsme nikdy neměli nějaký problém se sousedy. V některých obcích panuje všelijaká zášť a funguje drbárna, ale já to tady nepociťuji. Možná je to i tím, že tady nebydlíme, odjedeme, takže úplně všechno nevidíme a neslyšíme, ale jak říkám, myslím, že na rozdíl od jiných obcí to tady funguje skvěle,“ míní. Ne vždy sice člověk ví, kdo do penzionu přijede, ale pokud náhodou dojde k nějakým třenicím, v klidu vše vyřeší. „Třeba loni jsme museli dát pryč špagátek od našeho zvonu na zahradě, protože některé děti prostě zvonily pořád, tak to nebylo úplně příjemné. Ale většinou si to prostě řekneme a je klid.“

V hospodě se ledacos vyřeší

V posledních letech svým hostům v penzionu nabízí i možnost stravování. A přestože vaří jen pro hosty a sama do hospody nechodí, je přesvědčená o tom, že takové zařízení na vesnici patří. „Pokud nemáte na obci hospodu, tak jste ztracení. Bez ohledu na to, jaká je to úroveň, tak lidé se potřebují někde sejít. Myslím, že hospoda tady být musí. Bez ní je to špatně,“ říká podnikatelka a dodává, že s obchodem je to stejné. „Stejně jako hospoda, tak i obchod je místo, kde se lidé sejdou, popovídají si, a paní prodavačka je tam takový střed. Co se dozví, to předá dál, tím nechci říct nějaké drby, ale i ty věci, které je potřeba vědět. Bez toho se lidi nesetkají a veškeré vztahy jdou pryč. A pro mě, když něco zapomenu, to je hrozná úspora času,“ směje se a dodává, že právě v hospodě se na vsi domluví vše potřebné. „Dlouhá léta jsme dělali masopust. Teď jsem to trošku předala hasičům. A kde se to domluví? V hospodě!“ povídá Markéta Blažková, která zároveň stojí za sdružením Příbrazský Plaváček.

Plaváček přinesl kulturu i poučení

Plaváček vznikl, když vyvstala otázka, jak ještě lépe využít potenciál tak velkého prostoru, jaký jejich penzion nabízí. A tak tady začali pořádat nejrůznější kulturní akce. „V posledních dvou letech to bylo horší, ale v těch nejlepších letech jsme něco dělávali i každý měsíc. Pravdou také je, že nám ubyli někteří pomocníci. Začínali jsme, když byly naše děti malé a teď nám maturují. Ale jsou akce, které bychom chtěli zachovat,“ slibuje Markéta Blažková. První vlaštovkou byli v lednu Tři králové, kteří se opět vydali na obchůzku. Přitom letos ještě ani jít nechtěli. Ale osud a lidi byli jiného názoru. Markéta Blažková zmínila, že vše se domluvilo během deseti minut na Štědrý den, kdy se lidé v Příbrazi sešli na předávání Betlémského světla. „Já říkala, že nemám děti do skupinek, ale Skauti, že mi je dodají. A dali mi do jedné party tříleté caparty. Řekla jsem si, tak jo, musíme vychovávat novou generaci a dva dny předem jsem se dozvěděla, že umějí jen Čertíku Bertíku a nějaký My tři králové jdeme k vám ne. Ale bylo to spontánní,“ popisuje s úsměvem.

Dodala, že právě třeba i akce s předáváním Betlémského světla je příjemná. „Někde vám řeknou, že ve dvě odpoledne na Štědrý den nikam nepůjdou, ale tady se sejde padesát lidí, udělají si procházku, popřejí si. Je vidět, že jsou rádi, že se vidí. A na ty Tři krále je to také tak. Lidi jsou rádi, že přijdou. Nechci to nějak povyšovat, ale i ty děti tak naučíte, že se musí nějak chovat, že nejdou proto, kolik dostanou do kasičky nebo kolik si vykoledují čokolády. Ale proto, aby to těm babičkám udělalo radost,“ vypráví.

Kromě Tříkrálové koledy by v Příbrazi měla pokračovat tradice Masopustu, Dětských dnů a vrátí se možná i svatý Martin. „Ne, že by mě Plaváček nebavil, ale když máte plný penzion, těžko sem nacpete ještě dalších sto lidí na dětskou akci, jako dřív. Určitě bychom ale chtěli zachovat tradiční akce, které k vesnici patří,“ předeslala. A vrátit by se chtěla i k pořádání koncertů v kostele.

Z penzionu do kostela

Právě s kostelem je spjatá ještě jedna aktivita, ke které se v Příbrazi Markéta Blažková takříkajíc upsala. „Dopadlo to tak, že tady ještě zvoním. Pan Jirků, který se tady o kostel celá léta staral a zvonil, už nemůže dobře na nohy, takže jednou přišel, že už nemůže, že musím zvonit. A já nemám hudební sluch. Musím počítat. Není to na elektriku, je to ruční a jsem samozřejmě ráda, že zvoním málo,“ popisuje. V Příbrazi se totiž zvoní, jen když někdo zemře. Se začátkem své zvonické „kariéry“ má spojený úsměvný zážitek. „Po celé Příbrazi se traduje taková zkazka, když mě to pan Jirků učil. On zvonil, a povídá, abych to vzala po něm a držela si rytmus. A já držela rytmus a to lano jsem utrhla. Takže jsme přestali, on ho znovu navázal a začali jsme znovu. Pan Jirků je hrozně poctivý a naučil mě, že zvonit třeba osm minut je málo, že je potřeba klidně patnáct minut a čím vážnější osoba, tím déle. A v tu chvíli, kdy jsem se to učila, byla celá obec vzhůru nohama. Už vymýšleli, že se třeba stala hromadná nehoda, protože zvoníme víckrát,“ vypráví.

Pospolitost, dobrý duch i spolupráce

Celá vesnice podle ní drží pohromadě. „Ani si sem moc nepouští cizí lidi. A hodně tady zůstávají. Přivedou si třeba partnera odjinud, ale zůstanou tady. Že by sem přišel nějaký cizí člověk, který by tady neměl žádné vazby, o tom nevím,“ přemítá. A co by se dalo zlepšit? „Opravdu nevím. Kompostárna je naprosto úžasná. Třeba jen z té naší zahrady jsou to tuny trávy. Vůbec nevím, kam bychom to dávali. Zase se tím potom vyspravují místa v obci. Pro mladé tady postavili přírodní posilovnu, tam se můžou vyřádit. Teď se to předalo z generace na generaci i u hasičů, tak to začalo zase pěkně fungovat,“ vyjmenovala Markéta Blažková a zmínila, že sama podporu ze strany obce cítí. „S obcí spolupracujeme i co se týká dětského hřiště, protože když jsme začínali, tak jsme žádali o nějaký příspěvek a tak naše hřiště je v podstatě veřejné,“ podotkla. Stejně jako prvky pro seniory je celé hřiště přístupné coby Příbrazská přírodní zahrada. Tam se může přijít kdokoli podívat, jen pokud by měl zájem o komentovanou prohlídku, je potřeba se předem domluvit.

  • Akce v Příbrazi:
  • Tříkrálová koleda
  • Masopust - 5. března
  • Dětský den
  • Pouť se zábavou - 9. července
  • Svatomartinské posvícení
  • Mikuláš
  • Betlémské světlo