Štědrý den se odehrává v každé rodině trochu jinak. Jak ho prožívali naši předci?

Na Štědrý den lidé dříve drželi půst, modlili se a čekali, až uvidí zlaté prasátko. V opačném případě by totiž přišla zlá čarodějnice Perchta, která jim rozpárá břicho a tím je potrestá. Rodiče tak strašili především malé děti. Už za brzkého rána se chodívalo na modlitbu do kostela. Na Štědrý den muselo být vše hotové, naklizené, připravené a nemělo se nic dělat, protože to přinášelo neštěstí. Hospodyňky tak už měly navařeno, napečeno a nasmaženo. Čekalo se, až vyjde první hvězda, aby rodina mohla společně zasednout ke sváteční večeři. Na stole byl bílý čistý ubrus, aby lidé u stolu měli čisté myšlenky a pod talíř se dávala rybí šupina nebo drobná mince kvůli bohatství. Počet stolujících musel být vždy sudý. Když byl lichý, tak se očekávalo, že se někomu stane něco špatného, mohl onemocnět nebo dokonce zemřít. Aby se tomu předešlo, přizvala si rodina ke stolu nějakého příbuzného, který by jinak byl sám, nebo dokonce žebráka z ulice. Hospodyně také během večeře nesměla vstávat od stolu, což přinášelo neštěstí.

Víte, proč se na adventní věnec dříve dávaly tři fialové, jedna růžová a jedna bílá svíce? Ilustrační foto.
KVÍZ: Vánoční tradice z jihu Čech. Pojďte si zkusit, jak dobře se v nich vyznáte

Dnes je pro většinu z nás Štědrý den ve znamení přejídání. Jakou podobu měla dříve štědrovečerní tabule?

V první polovině 19. století byl štědrovečerní stůl velmi pestrý a muselo tam být od všeho něco. Například nesměl chybět česnek proti zlým silám, med, aby měl člověk sladký život, musela tam být nějaká hrachová nebo jiná kaše pro bohatství. Ryba ale zpočátku na stole nebyla, protože šlo o postní jídlo a lidé ji jedli po celou dobu před Vánoci. Na štědrý večer už na ni pak pochopitelně chuť neměli. Dost často hospodyňky vařily také luštěninovou polévku, hrachovou nebo čočkovou, různé huspeniny, nákyp s jablky, sušeným ovocem nebo houbami. Součástí sváteční tabule byly i různé sladkosti jako například vánočka. Kapr se na sváteční stůl dostal až později. Nebyl to ale ten klasický smažený. Dělal se kapr na černo, což je se švestkovou omáčkou nebo na modro, kdy se ryba marinovala v octu a její maso pak trochu zmodralo. Pilo se pivo nebo sladké kořalky, v bohatších rodinách pak koncem 19. století i káva.

Jaké nejčastější zvyky se dříve dodržovaly?

Ilustrační fotoIlustrační fotoZdroj: Deník/Zuzana ČernáNesmělo se například uklízet, zametat, vstávat od stolu, vynášet popel, nic nakupovat a žádná věc v ten den nesměla opustit dům. Vždy se také věštilo. Jednak se předpovídala budoucnost celé rodiny i svobodných děvčat. Ta například házela střevícem a když se bota natočila špičkou ven ze dveří, dívky se vdaly a šly z domu. Děvčata koukala i do studně, kde se jim měla objevit podobizna jejich budoucího milého. Méně známým zvykem bylo házení pecek nebo drobných kamínků po slepicích. V případě, kdy se ozvala slepice, tak se dívka následující rok nevdala, naopak kohout znamenal svatbu. Taková klasika, která se dělá dodnes, jsou pak lodičky ze skořápek se svíčkami. Pouštěly se po vodě a když lodička někam odplula, tak ten dotyčný odešel do světa nebo měl svatbu. Když se překotila a zhasla, tak to mohlo znamenat nemoc, neštěstí v rodině nebo smrt. Taková klasika je krájení jablíček, kde se hledal kříž nebo hvězdička a to samé ořechy. Pokud bylo uvnitř krásné zdravé jádro, znamenalo to zdraví a dlouhá léta. Také se čekalo, kdo přijde jako první do domu. Když to byl mladý muž nebo žena, mělo být v rodině celý rok štěstí a naopak když přišla nějaká stará paní, tak to nikdy dobře nebylo.

Pohádka na Štědrý večer se natáčela i na Zvíkově a ve Slavonicích.
Televize uvede novou vánoční pohádku Klíč svatého Petra. Točila se i na jihu

Dnes už si bez nazdobeného stromečku Vánoce nedokážeme představit. Kde se u nás vzala tato tradice?

Vánoční stromečky se objevily v Německu už v 16. století. K nám se tento zvyk se poprvé dostal v roce 1812. Vánoční stromek tehdy v Praze nazdobil režisér Jan Karel Liebich, který dlužil, kam se podíval. Jeho kamarádi mu proto pod stromeček nadělili úpisy, kterými mu odpustili jeho dluhy. Stromky následně pronikly hlavně do bohatších měšťanských rodin a pak i do těch obyčejných vesnických. Lidé původně nevěděli, jak stromeček správně využít, tak si ho nejdříve věšeli ke stropu nad stůl špičkou dolů. Postupně si ho začali dávat do různých stojánků. Ozdoby byly zpočátku jednoduché, šlo o jablka, oříšky nebo svíčky, poté se přidávaly skleněné perly nebo když přišla bída, ve válečné době se vyráběly papírové ozdoby i řetězy. Co se týká dárků, tak zatímco všude jinde v Evropě si je lidé dávají až 25. prosince, u nás je to o den dříve. Dospělí si ale dříve mezi sebou vůbec dárky nedávali, byly hlavně pro děti. Šlo o různé skromné panenky z polínek nebo kovové vláčky. Hlavním symbolem Vánoc ale byly vždy betlémy, bez kterých se neobešly žádné české Vánoce, je to takový český fenomén. První se objevily v roce 1223, takže je to 800 let od vzniku prvního betlému, stalo se tak v Itálii v Asisi. U nás bylo vyhlášené město betlémů Jindřichův Hradec. Každý si tady pořídil nějaký ten betlém, ať už si ho vyrobil sám, nechal si ho vyrobit nebo ho zdědil. Každý rok si ho pak lidé vystavovali za okny. O Vánocích byl ve městě v každém okně jeden betlém, někdy i více.

Za pár dní nás čekají oslavy příchodu nového roku. Jak se postupem času vyvíjely?

Silvestr se u nás dřív vůbec neslavil, pro naše předky to nebyl důležitý svátek. Na Silvestra ale chodívaly takzvané ometačky, které byly černě oblečené, navštěvovaly domácnosti a ometaly plotnu, aby se tam nevařila špatná jídla. Opět se také čekalo, kdo přijde první na Nový rok do domu. Bujařejší oslavy Silvestra začaly až ke konci 19. století.