Přijet na Šumavu a minout Kvildu je tak trochu hřích. Kvilda, kromě vycházky či vyjížďky do přírody nabízí také možnost vrátit se do historie. Kvilda je obec se zhruba sto čtyřiceti obyvateli, ročně jí navštíví až milion lidí.

Při rekonstrukci objektu obecního úřadu se podařilo část budovy přistavět z fondů přeshraniční spolupráce ČR a Bavorska a umístit tam muzejní exponáty, které návštěvníka vrátí o století zpátky. V jedné z místností je tak k vidění jedinečná školní třída i s proprietami, s nimiž děti chodily do školy kolem roku 1938. „Mnoho věcí jsme našli na půdě, oprášili je a vystavujeme s tím, že připomínáme historii naší obce za zhruba šest set let zpátky,“ popisuje kvildský starosta Václav Vostradovský a ukazuje sněžnice, lyže, sáně či vrtáky na dřevěné potrubí, se kterými se dříve běžně na Šumavě pracovalo. Jen na expozici o historii šumavské Kvildy náležitě hrdý.

Obrázky naruby

Každý, kdo do prvního patra budovy vejde, ale musí vidět také výstavu kvildských podmaleb na skle. Jedinečné obrázky, kterých se po světě toulají stovky, dnes už není možné koupit a každý, kdo ho má doma, je na něj náležitě pyšný.

Svaté obrázky malované na skle proslavily Kvildu v devatenáctém století. Pocházely z velkodílny tří generací rodiny Verderberů, původně podomních obchodníků z Kraňska. První byl Michael, pak jeho syn Johann a následně vnuk Franz.. „Technika podmalby na skle se dostala na Kvildu díky několika malířům z oblasti bavorského Raimundsreutu někdy na konci devatenáctého století,“ popisuje Václav Vostradovský. Kolem roku 1850 dílna rodiny Verderberů produkovala až čtyřicet tisíc kusů obrázků na skle za rok. Dílna zanikla na konci devatenáctého století po rozsáhlém požáru objektu. Tehdy se už nepodařilo rodinný klenot obnovit. Další díla pak příležitostně maloval Johan Praschl, někdejší kreslič předloh verderberovské dílny.

Podmalby se vyráběly na místě dřívější budovy dnešního informačního střediska Správy Národního parku Šumava, hned naproti obecnímu úřadu. Její původní vzhled mohou návštěvníci kvildského muzea vidět na historické fotografii. Stejně tak mohou lidé vidět i několik originálních podmaleb, které se podařilo sehnat v různých částech světa nebo zapůjčit z muzeí v okolí Šumavy.

Pavel Bártík, ředitel Územního odboru Policie ČR v Prachaticích.
Pavel Bártík: Chceme likvidovat velké ryby, ne vyzobávat rybičky

Svaté obrázky na skle byly tenkrát snad v každém stavení na Šumavě. Umisťovaly se ale také do výklenků Božích muk, na kmeny stromů nebo nad prameny vody. Mnohdy také v lesích připomínaly úmrtí někoho z lesních dělníků. Je jen škoda, že se jich pro současníky zachovalo minimum. „V Čechách jsme žádný originál žádný nesehnali. V podhůří Alp se nám povedlo vypátrat a získat do vlastnictví kvildského muzea asi čtyři desítky,“ popisuje Václav Vostradovský zhruba dva roky pátrání a snahu o vykoupení původních kvildských obrázků na skle. Ty, co se podařilo získat jsou všechny vystaveny v kvildské galerii. „Žádné další už s největší pravděpodobností nikdy neseženeme,“ vysvětluje kvildský starosta, který je zdatný vypravěč a při náhodném setkání pak jako průvodce muzea rozšíří návštěvníkův obzor o tolik informací, že by bylo až nutné dělat si poznámky. „Máme tady jednu chalupářku, která se o podmalbu zajímá a od ní máme mnoho dalších informací,“ vysvětluje a dodává, že sklo jako malířský povrch vyžaduje od malíře zvláštní dovednosti. Obrázek je namalován zrcadlově z rubové strany skla. Při pohledu zepředu dodává sklo obrazu lesk a sytost barev.

Malování na skle se ve své bakalářské práci věnovala dcera kvildského starosty Terezy. Správné je tvrzení, že malování na sklo je jednou z nejstarších technik jeho zušlechťování. „Měla totiž nejen estetický, ale i praktický účel. Zdobení skla pomáhalo ukrýt vady, k nimž došlo během výrobního procesu,“ vysvětluje.

Na některých z nich ale ale podepsal zub času. I tak ale návštěvníci galerie uvidí nejčastější malované výjevy, kterými byli církevní patroni, jako sv. Václav a sv. Vojtěch, patron tesařů, dřevorubců a řemeslníků sv. Josef, ochránce před vodou a ohněm sv. Florián, pomocník v každé nouzi sv. Antonín.

Ilustrační foto.
Starostové se jistě změní v devíti obcích Prachaticka

Na kole i pěšky

Obrazy byly pak prodávány podomními obchodníky, v Bavorsku takzvaných „Kraner“, kteří se pohybovali po historických cestách a nabízeli zboží v celém bavorsko-českém příhraničí. Na konci 19. století podmalby na skle upadly a s příchodem barevného tisku byla tato éra ukončena. Ve Kvildě a v obci Hohenau je možné si tuto éru umění připomenout v muzeích, která návštěvníkům přiblíží také význam skla v historii osídlení regionu. V kvildském muzeu jsou výtvarně-řemeslné dílny a výuková místnost. „V dílně si návštěvníci mohou zhotovit vlastní “lidovou“ podmalbu na skle,“ dodává kvildský starosta.

Obě muzea leží v těsném sousedství historických míst jako například někdejších sklářských hutí, poutního místa St. Anna v Kreuzbergu, které bylo častým motivem podmaleb na skle, dále pak Zlaté stezky jako přímého obchodního spojení mezi Kvildou a Hohenau. Do obou muzeí si lze zakoupit společnou vstupenku.

Další rozměr historii šumavských podmaleb dodá vznikající cyklostezka, která vede souběžně kolem Zlaté stezky, tedy mezi Hohenau, Mauthem a Kvildou. Cyklista tak může navštívit obě muzea za jeden den. QR kódy podél cesty přinesou přímo v terénu informace nejen o podmalbě na skle, ale i o historii obchodu mezi Čechami a Bavorskem.