VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svůj televizní večer prý obrečela

České Budějovice – Již v pondělí večer se představili první Jihočeši v zábavné televizní show televize Prima o vaření, Prostřeno. V pořadu se každý týden utká pět soutěžících ze stejného kraje a každý z nich vaří pro své konkurenty menu.

28.4.2010
SDÍLEJ:

Barbora Halámková.Foto: TV Prima

Ti ho poté obodují a finanční odměnu si odnese kuchař, který nasbírá nejvíce bodů. Tento týden padla karta na jižní Čechy, a tak se mezi soutěžící zařadila i čtyřiadvacetiletá studentka Jihočeské univerzity a rodačka z krajského města Barbora Halámková.

Co vás přimělo přihlásit se do podobné soutěže?
S mamkou jsme viděly v televizi upoutávky na pořad a já jsem prohlásila, že pozvat lidi k sobě domů a něco jim uvařit dokáže každý. Mamka mi na to odpověděla, no tak se přihlas a ukaž, jestli to dokážeš. A tak jsem se přihlásila. Řekla jsem si, že to určitě zvládnu, poznám nové lidi, zažiji spoustu srandy a navíc ta lákavá výhra! Byl to vlastně takový hec mezi mnou a mamkou.

Jaké bylo natáčení?
Na začátku jsem byla hodně nervózní z kamery a prostředí. Člověk si musí dávat pozor na pusu, aby neřekl něco nevhodného. Hodně jsem se přeříkávala, například jsem řekla, že přidám polévku do zeleniny místo obráceně. Když jsem to měla zopakovat správně, povedlo se mi to až na počtvrté. Po počátečním oťukání jsem zjistila, jak takové natáčení vlastně funguje, a rychle si zvykla. Myslím, že spolu s ostatními jsme se dobře vžili do našich rolí.

Čím jste pohostila ostatní soutěžící?
Jako předkrm jsem podávala sýrovo - šunkové rolky plněné wasabi křenem. Dále jsem uvařila vločkovou polévku a jako hlavní chod pečená kuřecí stehna, jablka plněná brusinkami a brambory ve slupce s bylinkovým máslem. Mou sladkou tečkou byly palačinky s horkými malinami, vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. Menu mi navrhla mamka, zkoušela jsem si ho společně s ní uvařit na čas ještě před soutěží. Já jsem v kuchyni teprve začátečník, takže jsem byla za pomoc vděčná.

A jak vašim hostům chutnalo?
Byla jsem ten den strašně nervózní a zažívala velký psychický tlak, ale jsem se svým výkonem spokojená. Ostatním soutěžícím chutnalo, i když k mému výkonu samozřejmě měli nějaké připomínky. Ale s tím jsem počítala. Například v předkrmu by někdo ocenil méně křenu, jiný zase více a plněná jablka vyvolávala různé reakce. Z vločkové polévky byli všichni překvapení, ale chutnala jim. Stejně jako dezert, který je velmi oblíbený. Nemám nikomu za zlé, že soutěžícím něco nechutnalo, každý máme jiné chutě a nelze uspokojit všechny.

Jaké byly vztahy mezi soutěžícími, projevovala se rivalita?
V soutěžích tohoto typu jde vlastně o uměle vytvořené vztahy, které většinou nemají dlouhého trvání. Každý z nás tam byl sám za sebe, někdo se choval přátelsky, ale za zády třeba pomlouval. Všichni jsme si museli vybrat, jakou taktiku zvolíme.

A jakou jste zvolila vy?
Původně jsem do toho šla s tím, že budu potvora. Každému dám jenom jeden bod a tím celou soutěž vyhraji. Ale když jsem první večer poznala ostatní, tak mi to najednou přišlo strašně nefér, a tak jsem nakonec bodovala podle toho, jak mi chutnalo a jak se celý večer povedl. Doufám, že také ostatní pochopili, že je to jen hra, a byli ve svém hodnocení spravedliví.

Šlo vám především o peníze, nebo o něco jiného?
Do soutěže jsem šla s tím, že chci dokázat něco sama sobě. Každému, včetně mě, šlo o peníze. Ale u mě se po třetím dni, kdy jsem vařila já a byla jsem po šíleném stresu, všechno zlomilo. Ten večer jsem dokonce i obrečela, protože nervy opravdu zapracovaly. Přestalo mi jít o peníze a rozhodla jsem se hlavně si to užít a něco se naučit. Je to pro mě velká zkušenost do života a jsem šťastná, že jsem si to prošla.

To už jste nechtěla vyhrát?
Když se mě poslední den ptali, komu bych přála výhru, tak jsem odpověděla, že všichni jsme vítězové. Všichni jsme zvládli uvařit ostatním a prožít s nimi příjemný večer. Něco se povedlo více, něco méně, ale tímhle jsme to všichni vyhráli. Pro mě osobně byla největší výhrou slova mé mamky. Když se vrátila domů, já zrovna měla po svém večeru, klepala jsem se jako ratlík a trápila se myšlenkami, zda jsem to zvládla či ne. Ona ke mně přišla a řekla mi, že je na mě pyšná. Že jsem to zvládla a že jsem dobrá.

To maminka vás naučila vařit?
No, já si ve vaření ještě moc nevěřím. Mamka je skvělá kuchařka, já jí ráda pomáhám a učím se od ní, ale bojím se, že něco zkazím. Když není mamka doma, tak vařím z kuchařek, máme jich doma asi padesát. Mnohem raději mám pečení, cítím se v něm jistější. Na Vánoce pečeme 21 druhů cukroví a týdně minimálně dvě buchty. Ale doufám, že i dobře vařit se časem naučím, když se vdávala mamka, také nic neuměla. A dneska je hotový šéfkuchař!

Co máte nejraději na talíři?
Nejradši mám kachnu s knedlíkem a červeným zelím nebo knedlíky plněné uzeným masem. Mám ráda českou klasiku, řízky, karbanátky a staročeská jídla. Naopak nemusím králíka, smetanové omáčky, tlusté maso, krémové polívky, koprovky, křenovku a houby. Jsem dost vybíravá.

A co byste si vybrala z menu soutěžících, u koho vám chutnalo nejvíce?
Určitě u Hanky, která podávala kapra obalovaného v těstíčku s ořechy. Měla připravené hezké filety, takže neměl ani moc kostí. Řekla bych, že večer u Hanky se opravdu povedl.

A co ostatní večery?
Člověk, který vaří, je vždy hodně vystresovaný a do toho ještě musí bavit ostatní, takže o to je to těžší. Ale musím říct, že jsem se pobavila všude. Někde jsme zpívali, jinde hráli různé hry. Vojta, náš jediný mužský soutěžící, nás přivítal chlebem a solí. Každý dostal celý bochník chleba a kilovku soli. Pak jsme jeli do Hoštic na králíka. Celý večer padaly hlášky ze Slunce, sena. Smíchy mi až tekly slzy, v Hošticích jsme se zasmáli nejvíc.

Autor: Lucie Šandová

28.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Spolek Cibela, který se stará o psí i jiné zvířecí nalezence, představil v minulosti své svěřence i v hradeckém domě dětí.

Domácími depozity Cibely ročně projdou desítky psů

Ilustrační foto.

Hokejisté Vajgaru podlehli Krumlovu a vypadli z osmičky

Patnáctka výletníků si připomněla 15 let od smrti cestovatele

Třeboň - Na hřbitově u kostela sv. Jiljí odpočívá slavný cestovatel Jiří Hanzelka. Třeboňáci si nyní připomněli 15 let od jeho úmrtí.

Deník vyhlašuje pátrání: Hledá se pamětník tábora v Letech

Máte známého či příbuzného, který během druhé světové války prošel táborem v Letech? Žije ve vašem okolí pamětník, nebo třeba potomek člověka, který v táboře byl?

Začátek pracovního týdne si můžete zpříjemnit v kině

Jindřichohradecko - V Dačicích můžete přijít diskutovat o tom, co podle vás město trápí a co by se mělo řešit. V Třeboni si můžete prohlédnout divadlo.

OBRAZEM: V Jilmu slavili masopust s Večerníčkem

Jilem - Pětadvacátý Jilemský masopust se nesl v duchu pohádek pro nejmenší.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT