„Už je zima a bylo hodně sucho, takže si myslím, že teď už toho moc neporoste," mínil. Přesto jsme se ale do lesa vydali vyzbrojeni foťáky alespoň na příjemnou podzimní procházku. Právě fotografování a pohyb v přírodě má krom jiného spojeny s houbařením i Marián Khandl. „Je to koníček," říká.

Z Bratislavy do houbařského ráje

Na houby chodí od malička. Začal již jako dítě ve svém rodišti v Bratislavě Rači. „Tam ale houbařská sezona vypadala tak, že na padesát babek vyrazily nějaké dva tisíce obyvatel. Tam se skutečně sbírá a vyřezává i to, co by tady nikdo ani nezvedl," nadnesl.

Když se před dvaceti lety přestěhoval do Starého Města pod Landštejnem, místní kraj si zamiloval. „Takový houbařský ráj jako je tady, není nikde jinde na světě," rozplývá se nad krásou lesů v okolí Landštejna. Hlavní plus je podle něho přístupnost místních lesů. „Když jsme chodili na houby třeba do Nízkých Tater, tak to bylo možné téměř až po horolezeckém výcviku," upozornil.

Teď sem za ním jezdí houbařit celá rodina z Bratislavy. „Já jim ještě vždycky připravuji sušené houby na zimu," dodává. Když totiž rostou, tak to u starosty vypadá tak, že ve venkovní kuchyňce bublají čtyři hrnce, ve kterých se houby povařují, další se suší na sedmi sušácích, jiné se dělají na pánvičkách. „Prostě houbařské šílenství."

Marián Khandl má z houbařského hlediska zmapovaný celý katastr svého působiště. „Samozřejmě máme i svá místa. Když je červen, třeba na křemenáče se jde jinam, ale jak to roste potom všude, tak je jedno, kam člověk jde, sbírá se po celém území," popisuje.

Nejlepší řízek je z husího pupku

A co že vlastně sbírá? „Tak jako všichni sbírám hřiby všechny druhy, dál suchohřiby, masáky, kotrče, lišky, prostě všechno, také zelánky, šedivky," jmenuje všechny možné druhy hub, mezi nimi i méně známou lišku nálevkovitou, která je ale prý mnohem chutnější než její žlutá příbuzná a také mnohem lépe stravitelná. „Nesbírám ale třeba holubinky, přestože je znám. Ale roste tady tolik hub, že je to snad až škoda, ty krásné holubinky z lesa odnášet," podotýká.

Zajímavé je, že až do 16 let houby nejedl a jenom je sbíral. Dnes přiznává, že například hřiby nemusí. „Mám raději směs. Lepší je takový řízek z koloděje nebo z křemenáče než ze sladkého hřibu. A úplně nejlepší je z husího pupku. Ten voní, má takovou kořeněnou chuť," líčí, až se mi sbíhají sliny. „Někomu se líbí taková ta bílá omáčka, která se z hřibů dá udělat, mně to je ale jedno, jestli je hnědá nebo bílá, hlavně, že není jedovatá," dodává. Nejkrásnější houbou je ale i tak podle něho borovák a také křemenáč.

Byly prý doby, kdy při jedné procházce nasbíral třeba i přepravku lišek, k tomu koš křemenáčů a dalších hřibů. „Za dvacet let, co tady jsem, je to tu pořád stejné. I když je jasné, že les roste a jak se mění, neroste tam totéž co dřív," připouští.

Letošní sezona byla podle zkušeného houbaře slabší než předloni, ale ta loňská byla prý ještě horší. „Letos to ale opravdu rostlo jen někde. Byla místa, kde nerostla ani jedna houba a o pět set metrů dál člověk nasbíral plné koše," přiznal. Houby prý začaly růst již v půli května, kdy se daly najít koloděje, kováře a lišky. „Potom jak byla ta vedra, tak nerostlo nic. A to, co vyrostlo, už bylo předem usušené. Podívejte se na fotky na našem Facebooku," zve Marián Khandl. Pravé houbařské žně začaly až v září, kdy se dalo najít každý den. „Teď už ale opravdu byla zima a ta pravá sezona už je pryč," uzavírá milovník hub a přírody.

Petra Jouzová