Dnes se na obloze ukáže největší úplněk od roku 1948. Lze poradit, jak ho pozorovat a jestli to vůbec dává smysl?
Ve skutečnosti ani o nic mimořádného k pozorování nejde. Termín „superúplněk" vlastně astronomie ani nezná, na svět mu pomohl roku 1979 americký astrolog Richard Nolle.

Proč si tedy lidé o tomto úplňku tolik povídají?
Pro začátek je třeba vysvětlit pár věcí. Tak především – Měsíc obíhá v průměrné vzdálenosti 384 400 kilometrů od Země a jeho dráha je ovlivňována také ostatními tělesy v soustavě, velkými planetami a zejména Sluncem. Neobíhá kolem Země po dráze přesně kruhové, nýbrž eliptické. Z toho logicky plyne, že vzdálenost Měsíce od Země se každým dnem mění a nutně musí nastávat okamžiky, kdy je k nám nejblíže – v takzvaném perigeu čili přízemí, nebo je od nás nejdále, tedy v apogeu čili odzemí. Také tvrzení, že Měsíc obíhá kolem Země, není tak docela přesné. Ve skutečnosti Měsíc a Země obíhají kolem takzvaného barycentra, společného hmotného středu – těžiště, které leží vzhledem k poměru hmotností obou těles 1700 kilometrů pod zemským povrchem.

Kdy přesně dnešní úplněk nastane?
Úplněk 14. listopadu 2016 nastane v 14:52 našeho času. Chvíli předtím, ve 12:24, Měsíc projde přízemím. Přiblíží se k Zemi na vzdálenost 356 509 km, což se přihodilo naposledy 26. ledna 1948 a opět přihodí až 25. listopadu 2034. Ve chvíli maximálního přiblížení 
k Zemi bude ale ještě pod obzorem, vyjde až v 16:46 středoevropského času.

Může být Měsíc k Zemi někdy ještě blíže?
Velmi zřídka se Měsíc může přiblížit na ještě menší vzdálenost k Zemi, 
a to až na 356 400 kilometrů. Naposledy k tomu došlo roku 1930 a další takový okamžik nás čeká (tedy nás už ne) roku 2257. Příští nejbližší úplněk nastane 6. prosince 2052, tento den se Měsíc ocitne ve vzdálenosti pouhých 356 425 km od nás.

Měsíc lidi láká a fascinuje. Proč?
Měsíc je velice zajímavé těleso a v dalekohledu, za dobrých podmínek, dovede nabídnout mnoho zajímavých obrazů. Ovšem ne za úplňku, kdy je osvětlená celá k nám přivrácená polokoule. Slunce v tu chvíli svítí za naší hlavou, a tudíž směr slunečních paprsků a našeho pohledu je skoro stejný. To oko u okuláru oslňuje, čemuž se dá sice odpomoci speciálním filtrem, ale obraz je přesto přesvětlený a plochý.

Naproti tomu je-li Měsíc
v malé fázi, vlastně od úzkého srpku až kolem první nebo poslední čtvrti, Slunce osvětluje Měsíc z boku a my tak vidíme pouze pravou nebo levou polovinu přivrácené strany. Potom ale výškově rozdílné povrchové útvary, výše položená pohoří, níže pak moře, brázdy, krátery a další, vrhají do okolní krajiny stíny, což vytváří prostorový a velice působivý obraz.

Dnes je v módě používání slov jako super nebo mega
i v jiných souvislostech…
Bohužel to zasáhlo i Měsíc. Přitom při úplňku je dost nezajímavý. Kromě toho ostatní objekty temného nebe, jindy dobře pozorovatelné, se v jeho světle zcela utápí a jsou buď špatně pozorovatelné, nebo je 
v této době nelze pozorovat vůbec.

Co výjimečného tedy máme dnes očekávat?
Abych odpověděla popravdě, tak nic, tedy rozhodně nic převratného. A „máme-li se bát", je otázka přinejmenším úsměvná. Pokud vyjde počasí, tak přestože bude Měsíc na obloze skutečně větší (asi o 14 procent) a jasnější (asi o 30 procent), ničeho si ani nemusíme všimnout.

Co byste tedy o pozorování poradila?
Navštivte hvězdárnu za účelem prohlídky Měsíce raději v době, kdy nesvítí jak lampa při přepětí, ale 
v době jeho menší fáze, kdy je možné v měsíční krajině uvidět množství nepopsatelně krásných a jedinečných útvarů.