V sezóně a především při slunečných dnech se po parku pohybují desítky lidí, kteří si užívají jeho atmosféru na lavičkách nebo v trávě. Ne všichni návštěvníci se ale umí správně chovat.

Areál zámeckého parku pravidelně každý den zamyká Helena Herrmannová. Dříve pracovala jako zdravotní sestřička v lázních, v současné době už je ale v důchodu a přijala nabídku kastelánky pracovat pro zámek.

Randall dostal speciální reflexní vestičku, aby byl viditelně označený.Randall dostal speciální reflexní vestičku, aby byl viditelně označený.Zdroj: Deník/Jana Urbanová„Zkusila jsem si to na měsíc a zjistila, že to je vlastně krásná práce. Teď v březnu jsem tu byla přesně rok. Zámecký park je nádherný a pro mě vyzařuje za každého ročního období i počasí skvělou energii. Navíc stejně musím každý večer venčit psa, tak to vždycky spojíme,“ poznamenala správkyně parku Helena Herrmannová, která se svým pejskem Randallem musí denně obejít a uzamknout dvanáct bran do zámeckého parku a nachodí téměř dva kilometry. Čtyřnohému společníkovi také ušila speciální reflexní vestu s logem Národního památkového ústavu, aby byl při pochůzkách lépe vidět.

Na zámku probíhají práce spojené s instalací tepelného čerpadla. Turisty ale akce neomezí.
Červenou Lhotu lemují výkopy. Hráz zámeckého rybníka ale na opravu stále čeká

Doba, po kterou je park návštěvníkům přístupný, se mění v podstatě každý měsíc. Brány areálu odemykají vždy v sedm hodin ráno zaměstnanci zámku.

„Já mám na starosti jen zamykání. Zamyká se v podstatě každý měsíc jinak, podle toho, jak zapadá sluníčko. V dubnu je to v sedm hodin večer a nejpozději je to pak v červenci až v devět hodin,“ připomněla paní Helena, kterou od povinností neodradí ani špatné počasí a často prý vyrazí na obchůzku i v bouřce.

Zamčené brány všechny nezastaví

Ne všichni návštěvníci ale respektují konec otevírací doby zahrady. „Někteří návštěvníci parku nám přelézají přes branku směrem k domovu pro seniory, která už je celá zničená nebo pak dokonce ručkují po vnější straně mostku,“ postěžovala si seniorka. Čas od času musí také na neukázněné návštěvníky areálu volat i policii. Týká se to především opilců.

Výstava Amarylis a hudba ve Státním zámku Třeboň. Na snímku si květy prohlížejí Marie a Zdeněk Hovorkovi z Českých Budějovic.
Zámek Třeboň na dva týdny přidal do komnat nádherné pestrobarevné exponáty

Přestože paní Helena pro zámek pracuje teprve krátce, stihla už posbírat řadu negativních zkušeností. Nejvíc ji mrzí chování některých rekreantů na kolech. Areálem parku totiž projíždět nesmí. „Často jsou na mě arogantní a sprostí. Když je upozorním, že by měli z kola sesednout, tak volí dost nevybíravá slova, která ani často nevím, co znamenají. Nejhorší je, když tady projíždí tatínek s malým dítětem, oba na kole a já je zastavím, aby sesedli. Dítě to udělá, ale tatínek mu nařídí, ať tu starou bábu neposlouchá a nasedne, že jedou dál. A mně řekne, ať zavřu hubu, co je mi do toho. To mi přijde hnusné, jak takoví lidé své děti vychovávají. Jednou se to dítě, až vyroste, bude možná stejně chovat i k němu,“ dodala Helena Herrmannová, která se snaží být rázná a tyto případy si nebrat osobně. Špatnou zkušenost má také s náctiletými výrostky, kteří jsou na ní drzí.

Návštěvníci zámeckého parku by měli během svého pobytu dodržovat jasná pravidla. Tím hlavním je výše zmíněná jízda na kole, která je v celém areálu zakázaná. „Není to ani tak kvůli tomu, že by cyklisté někoho srazili, ale kvůli mlatovým cestám. Kola je totiž ničí a následná údržba je pak finančně dost náročná. Samozřejmě pejsci by v parku měli být na vodítku a jejich majitelé po nich musí uklízet hromádky,“ připomněla Helena Herrmannová s tím, že návštěvníci parku nesmí ani trhat zeleň nebo poškozovat mobiliář například malováním na lavičky. Zakázaný je také vstup na trávník, pokud se ale lidé chovají rozumně, zahradníci s tím problém nemají a nechávají návštěvníky volně posedávat nebo piknikovat pod stromy.