„Prvně jsme to viděli v médiích, na to jsme se s panem starostou domluvili a s radou města, že zde pomůžeme. V pátek nás kontaktoval hasičský záchranný sbor a vyslali nás do Lužic. Měli jsme tam být dva dny, ale nakonec jsme tam byli tři dny. Zjišťovali jsme, jestli jsme schopní pracovat ty tři dny. Když pracujete na slunci třináct hodin denně, tak je to hodně náročné,“ hodnotil velitel suchdolských dobrovolníků, Ondřej Vajo.

Nyní přibližuje, jak se do spolupráce s profesionály zapojili. „ My jsme jako dobrovolníci z našeho kraje byli první, kdo se vydal na místo na pomoc. Profesionální kolegové už zde byli. Jeli jsme do Lužic, kde bylo týmové zabezpečení Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Tam jsme si řekli bližší informace a v sobotu ráno byla porada, kde jsme dostali úkoly,“ říká hasič. Dobrovolníci v sobotu například rozebírali trosky, vynášely cenné věci ze zasažených domů, řezali stromy, střechy, ploty. „Vše se odnášelo do kontejnerů a odváželo pryč. Pomáhali zde i ostatní dobrovolníci z celé republiky,“ přemítá Vajo.

Nasazení jihočeští hasiči dokumentují svou činnost v obci Lužice na Hodonínsku, kde se minulý týden prohnalo ničivé tornádo.
Uklízet po ničivém tornádu je těžká dřina. Podívejte se

Dobrovolný hasič si chválil perfektní spolupráci s profesionály. „Také se o nás staralo město, nosili nám jídlo. I rodiny, které přišly o všechno, byly rády, že tam někdo pomáhá a staraly se o nás. Solidarita tam funguje. Z rodiny tam byl například jeden zástupce, který pracoval s námi. Bylo vidět, že místní jsou psychicky zlomení. Snažili se ale pracovat," vzpomíná.

Smutné výrazy místních vnímal. „Viděl jsem třeba plakající ženy, které se přijely podívat na místo, ale pak normálně pracovaly,“ nastínil hasič. Podle něho lidé měli potřebu hovořit, o tom co se stalo. „Když jsme čekali na kontejnery, tak se lidé o tom rozpovídali. Někdo více, někdo méně," sdělil. Záběry z médií podle něho nepůsobily tak děsivě, jako realita. „To, co člověk vidí v médiích je takové menší oproti tomu, co pak vidíte na vlastní oči. Ta spoušť je tam daleko větší,“ zdůraznil velitel SDH. Sám zažil povodně, ale ničivé tornádo za třináct let, kdy pracoval jako drážní hasič, nespatřil. „Tohle je extrém. To tady v republice ještě nebylo,“ dodal.

Foto vězňů a personálu (1941).
Třeboňský archiv přibližuje Cikánský tábor Lety. Podívat se můžete z domova

Parta suchdolských dobrovolníků přijela po odklízení sutin ze zasažené oblasti vyčerpaná. „Vrátili jsme se unavení, ale splnili jsme, co jsme měli. V průběhu, kdy jsme tam pomáhali, tak tam byli i dobrovolníci z Kardašovy Řečice,“ podotkl Ondřej Vajo, který jinak pracuje jako řidič záchranky.